Maria Wittek
| Maria Wittek | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. srpna 1899 Trębki |
| Úmrtí | 19. dubna 1997 (ve věku 97 let) Varšava |
| Místo pohřbení | Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě |
| Povolání | důstojnice |
| Ocenění | Kříž za chrabrost Zlatý záslužný kříž stříbrný kříž řádu Virtuti Militari Stříbrný záslužný kříž Cross of the Warsaw Uprising … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maria Wittek, během války „Mira" nebo "Pani Maria" (16. srpna 1899 Trębki, poblíž Gostyninu, Mazovsko -– 19. dubna 1997 Varšava), sloužila v polské armádě a přidružených organizacích od 18 let. Po odchodu do důchodu v roce 1991 se stala první polskou ženou, která byla povýšena na brigádního generála.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Období do 2. světové války
[editovat | editovat zdroj]Narodila se a vyrostla v ruské části Polska. Její otec, tesař Stanisław Wittek, byl členem Polské socialistické strany (PPS) a v roce 1915 se s rodinou přestěhoval na Ukrajinu, aby se vyhnul zatčení ruskými úřady. Stala se první studentkou na katedře matematiky Kyjevské univerzity. Ve stejné době vstoupila do tajné organizace Polska Organizacja Wojskowa a absolvovala výcvikový kurz poddůstojníků. V roce 1919 se připojila k polské armádní skupině, která bojovala proti bolševikům na Ukrajině. Poté v roce 1920 bojovala v bitvě o Lvov a poprvé získala nejvyšší polskou medaili Virtuti Militari.
V letech 1928 až 1934 byla velitelkou Przysposobienie Wojskowe Kobiet – organizace výcviku žen pro vojenskou službu. V roce 1935 byla jmenována vedoucí ženského oddílu na Institutu tělesné výchovy a vojenského výcviku v Bielanech u Varšavy
2. světová válka
[editovat | editovat zdroj]Během invaze do Polska (1939) byla velícím důstojníkem ženských vojenských asistenčních praporů. V říjnu 1939 se připojila k ilegální organizaci Związek Walki Zbrojnej, která se později stala Zemskou armádou. Byla vedoucí ženských armádních služeb ve štábu generála Stefana Grot-Roweckého a později ve štábu generála Tadeusze Bór-Komorowského. Bojovala ve Varšavském povstání a byla povýšena na podplukovníka. Po kapitulaci se vyhnula zajetí Němců a žila v ruinách Varšavy mezi civilisty. Ve své štábní pozici domácí armády pokračovala až do jejího rozpuštění v lednu 1945.[2][3]
Po 2. světové válce
[editovat | editovat zdroj]Když komunistická vláda Polska znovu otevřela Institut tělesné výchovy a vojenského výcviku, vrátila se zpočátku na svou předchozí pozici vedoucí ženského oddílu. V roce 1949 však byla zatčena komunistickými úřady a strávila několik měsíců ve vězení. Po propuštění pracovala v novinovém kiosku. Iniciovala vznik „Komise pro dějiny žen“. Po zhroucení komunistické vlády v Polsku ji prezident Lech Wałęsa jmenoval 2. května 1991 brigádním generálem. Stala se tak první polskou ženou, která dosáhla hodnosti generála. Nikdy se nevdala.
Dne 19. dubna 2007, v den 10. výročí její smrti, byl v Polském armádním muzeu ve Varšavě odhalen její bronzový pomník v životní velikosti.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Wittek na anglické Wikipedii.
- ↑ WEBER, Maria. Komendantka: o gen. Marii Wittek. Warszawa: Muzeum Historii Polskiego Ruchu Ludowego 264 s. ISBN 978-83-7901-306-7.
- ↑ WITTEK, Maria. Wojskowa służba kobiet w SZP-ZWZ-AK. Pruszków: "Ajaks" : Dowództwo Wojsk Lądowych 51 s. (Biblioteka Historyczna Wojsk Lądowych). ISBN 978-83-87103-83-5.
- ↑ Wojenna służba Polek w II wojnie światowej: materiały z sesji popularnonaukowej w Toruniu w dniu 16 listopada 2002 roku. Příprava vydání Waldemar Rezmer. Toruń: Fundacja "Archiwum i Muzeum Pomorskie Armii Krajowej oraz Wojskowej Służby Polek" 403 s. (Biblioteka Fundacji "Archiwum Pomorskie Armii Krajowej" w Toruniu). ISBN 978-83-88693-50-2.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Wittek na Wikimedia Commons
