Marko Vovčok

Marija Vilinská
Rodné jméno	Марія Олександрівна Вілінська
Jiná jména	Marko Vovčok Марко Вовчок
Narození	22. prosince 1833 Jekatěrininskoje
Úmrtí	10. srpna 1907 (73 let) Nalčik, Tersk, Ruské impérium
Místo pohřbení	Nalčik
Povolání	spisovatelka, překladatelka
Ocenění	Montyonova cena (1879)
Choť	Opanas Vasyljovyč Markovyč (1851–1867)[1][2]
Děti	Bohdan Opanasovič Markovyč
Rod	Markiewiczové
Příbuzní	Dmitrij Alexandrovič Vilinskij (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marko Vovčok (ukrajinsky Марко́ Вовчо́к, skutečné jméno Marija Vilinská, rusky Мария Александровна Вилинская; 22. prosince 1833 – 10. srpna 1907) byla slavná ukrajinská spisovatelka. Její literární pseudonym, Marko Vovčok, vymyslel Pantelejmon Kuliš.^[3] Její díla byla zaměřena proti nevolnictví a popisovala historickou minulost Ukrajiny. V 60. letech 19. století se na Ukrajině stala známou poté, co v roce 1857 vydala ukrajinsky psanou sbírku „Lidové povídky.“ Obohatila ukrajinskou literaturu o řadu nových žánrů, zejména o sociální příběh („Institut“). Marusjin příběh, přeložen a upraven do francouzštiny, se stal koncem 19. století populární v západní Evropě. Po skandálu s plagiátorstvím jejích překladů do ruštiny, který se stalo v 70. letech 19. století, téměř ukončila svou literární kariéru.

Vilinska byla manželkou ukrajinského etnografa Opanase Markoviče a ruského důstojníka Mychajla Lobače-Žučenka, matka ruského publicisty Bohdana Markoviče, sestřenice ruského literárního kritika Dmytra Pisareva, starší sestra ruského spisovatele Dmytra Vilinského a teta ukrajinského diplomata. Doposud se názory na autorství děl Marko Vovčok liší. Diskuse o jejím magnum opusu „Lidové povídky“ se vedou od poloviny 19. století: mnozí literární kritici (včetně editora sbírky Pantelejmona Kuliše) se domnívají, že tuto sbírku napsala společně se svým prvním manželem, etnografem Opanasem Markovičem.

Marija Vilinská se narodila v roce 1833 v Orelské oblasti v tehdejším Ruském impériu do rodiny armádního důstojníka a šlechtičny. Poté, co v sedmi letech přišla o otce, vyrůstala na statku u své tety a poté byla poslána do Charkova a poté do Orla. V roce 1851 se přestěhovala na Ukrajinu, kde se provdala za folkloristu a etnografa Afanasije Markovyče, který byl členem Cyrilometodějské společnosti.^[4] V letech 1851 až 1858 žila v Černihivu, Kyjevě a Nemyrivu, kde pomáhala svému manželovi v jeho etnografické práci a učila se ukrajinské kultuře a jazyku. V roce 1857 napsala knihu Narodni opovidannya (Lidové povídky). Na Ukrajině se stala okamžitě známou, zejména u Tarase Ševčenka a Pantelejmona Kuliše, a v Rusku poté, co bylo její dílo přeloženo do ruštiny a vydáno Ivanem Turgeněvem pod názvem Ukrajinskie narodnye rasskazy (Ukrajinské lidové povídky, 1859).^[5] Po krátkém pobytu v Petrohradě v roce 1859 se přestěhovala do střední Evropy, kde pobývala v Německu, Francii, Itálii a Švýcarsku. V letech 1867 až 1878 opět žila v Petrohradě, kde kvůli zákazu ukrajinštiny psala a překládala ruské časopisy. V ruštině napsala Zhivaya dusha (1868), Zapiski prichyotnika (1870), V glushi (1875) a několik dalších románů. Od roku 1878 žila na severním Kavkaze a v letech 1885 až 1893 v Kyjevské gubernii, kde pokračovala v práci na ukrajinském folkloru a slovníku.

Poté, co získala značnou publicitu, opustila v roce 1872 Petrohrad a usadila se na statku svých známých v Tverské gubernii. Když zde žila, pokračovala ve psaní v ruštině. V této době napsala Teple Gnezdechko (1873) a další.

Zemřela 10. srpna 1907 v Nalčíku v Ruském impériu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marko Vovchok na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marko Vovčok na Wikimedia Commons
• Díla Marko Vovčok na Projekt Gutenberg
• Díla Marko Vovčok nebo o ní na Internet Archive
• Encyclopedia of Ukraine
• Marko Vovčok (1833—1907) (v ukrajinštině)