Mauro Bolognini

Mauro Bolognini
Mauro Bolognini (1990)
Narození	28. června 1922 Pistoia
Úmrtí	14. května 2001 (ve věku 78 let) Řím
Příčina úmrtí	amyotrofická laterální skleróza
Alma mater	Florentská univerzita
Povolání	filmový režisér, scenárista a divadelní režisér
Příbuzní	Manolo Bolognini (sourozenec)
Významná díla	The Venetian Woman Down the Ancient Staircase Farewell Moscow Metello Arrangiatevi!
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mauro Bolognini (28. června 1922 Pistoia – 14. května 2001 Řím) byl italský filmový a divadelní režisér.

Vystudoval architekturu na Florentské univerzitě a pak studoval na Centro sperimentale di cinematografia.^[1] Jako asistent režie spolupracoval s Luigim Zampou a Yvesem Allégretem. V roce 1953 režíroval první samostatný film, hudební komedii Sejdeme se v galerii. Úspěch u kritiky mu přinesl v roce 1955 film Zamilovaní, kterým se zařadil k proudu neorealismo rosa, spojujícímu odkaz neorealismu s divácky přitažlivým, často komediálním zpracováním. Bolognini se zaměřil převážně na věrné adaptace literární klasiky, které mu vynesly ironické označení „Visconti chudých“ (sám Luchino Visconti se však o Bologniniho práci vyjadřoval s uznáním).^[2]

Scénáře pro něj psal i Pier Paolo Pasolini, např. Marisa, Mladí manželé nebo Krásný Antonio podle knihy Vitaliana Brancatiho s Marcellem Mastroiannim a Claudií Cardinalovou v hlavních rolích.^[3] Následovaly filmy Stárnutí podle předlohy Itala Sveva a Slečna de Maupin, adaptace Théophile Gautiera s Catherine Spaakovou v hlavní roli. V druhé polovině šedesátých let se Bolognini rovněž podílel na kolektivních povídkových filmech Královny, Čarodějky a Rozmar po italsku. Ve filmu Nádherný listopad podle knihy Ercole Pattiho hrála hlavní ženskou roli Gina Lollobrigida. Dvojici Massimo Ranieri a Ottavia Piccolová obsadil do filmů Metello (podle sociálního románu Vasca Pratoliniho) a Bubu z Montparnassu (předloha Charles-Louis Philippe).

V roce 1976 natočil psychologické drama Dědictví Ferramontiů, za které získala Dominique Sandová cenu pro nejlepší herečku na festivalu v Cannes. V adaptaci Dámy s kaméliemi Alexandra Dumase mladšího ztvárnila titulní roli Isabelle Huppertová. Otevřeným zobrazením nahoty zaujal film Benátská noc, natočený podle anonymní renesanční hry. O životě sovětské disidentky Idy Nudelové Bolognini natočil film Sbohem, Moskvo s Liv Ullmannovou v hlavní roli. Jeho posledním filmem byli v roce 1992 Manželé a milenci podle Alberta Moravii.

Věnoval se také divadelní režii, pracoval v Operním divadle v Římě, Teatro La Fenice a moskevském Velkém divadle. Pro televizi natočil stendhalovský seriál Věznice parmská.^[4]

V roce 1999 získal cenu Donatellův David za celoživotní dílo. Divadlo v Pistoii bylo na jeho počest nazváno Teatro Mauro Bolgonini.

Jeho mladší bratr Manolo Bolognini byl producentem, který mj. pracoval na filmu Andreje Tarkovského Nostalgie.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mauro Bolognini na Wikimedia Commons
• Centro Mauro Bolognini