Montefiascone

Montefiascone
Poloha
Souřadnice	42°32′ s. š., 12°2′ v. d.
Nadmořská výška	590 m n. m.
Stát	Itálie Itálie
Region	Lazio
Provincie	Viterbo
Administrativní dělení	8 obcí
Montefiasco
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	104,93 km²
Počet obyvatel	12 953 (30.6.2023)
Hustota zalidnění	123,44 obyv./km²
Správa
Starosta	Giulia De Santis
Oficiální web	www.comune.montefiascone.vt.it
Telefonní předvolba	+39 761
PSČ	01027
Označení vozidel	VT
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Montefiascone je italské město ležící v oblasti Lazio, v provincii Viterbo, náležící k římskokatolické diecézi Viterbo. K 30. červnu 2023 zde žilo přes 13 tisíc obyvatel.

Připojené obce: Bagnoregio, Bolsena, Capodimonte, Gradoli, Marta, San Lorenzo Nuovo, Viterbe

Bagnoregio, Bomarzo, Canepina, Caprarola, Celleno, Civitella d'Agliano, Graffignano, Marta, Monte Romano, Ronciglione, Soriano nel Cimino, Tuscania, Vetralla, Viterbo, Vitorchiano

Na území města sídlili od 9. století př. n. l. Etruskové. Jméno města je odvozeno od latinského označení kmene Falisci a situce jejich sídla na hoře Mons Faliscorum. Údajně zde stál etruský chrám Fanum Voltumnae, v němž se scházeli zástupci dvanácti hlavních měst Etrurie.

První písemná zmínka o italském městě je z roku 853, kdy patřilo toskánskému biskupovi. V roce 1058 a 1074 se zde zastavili papežové Štěpán IX. a Řehoř VII. V roce 1093 hrad obléhal císař Jindřich IV. a v roce 1185 v něm pobýval císař Fridrich I. Barbarossa.

V následujících dvou stoletích hrad a sídlo zažívaly období nejvyšší nádhery. Hrad byl letním sídlem papežů a následně byl rozšiřován. Zlatý věk města skončil tzv. Avignonským zajetím papežů, kdy zde sídlil papežský legát kardinál Albornoz. V roce 1463 již hrad chátral a výrazný útlum města nastal po moru v roce 1657 a po zemětřesení v roce 1697.

Součástí nového Italského království se město stalo v roce 1870. Koncem druhé světové války bylo město v květnu 1944 poškozeno dvěma spojeneckými nálety, hlavně nádraží a městská zástavba.

Zdroj^[1]

• Katedrála sv. Markéty, založená kolem roku 1330 jako gotická, renesanční koncept byl jedním z prvních projektů architekta Michela Sanmichele, za spolupráce s Antoniem Sangalou mladším. Roku 1670 vyhořela, roku 1673 vytvořil architekt Carlo Fontana projekt grandiózní centrální stavby s osmibokou kupolí a dvěma hodinovými věžemi ve stylu římského baroka, která byla v následujícím desetiletí přistavěna ke katedrále středověké. Interiéru byla rekonstruován roku 1893. Jde o nejstarší evropskou svatyni sv. Markéty Antiochijské, do které byly ostatky světice přeneseny ve 13. století a odtud distribuovány do dalších zemí.^[2]
• Chrám Santa Maria delle Grazie, gotickou stavbu projektoval také Sanmicheli.
• Chrám San Flaviano, založen r. 1032, rozšířen v gotickém slohu koncem 14. století, v interiéru fresky z téže doby. v kryptě hrob dómského kanovníka Johanna Fuggera z Augsburgu s nápisem Est! Est!! Est!!!, jím se označovaly dveře domů, jejichž vinice měly dobré víno.
• Chrám Santa Maria di Montedoro
• Chrám Sant'Andrea
• Rocca dei Papi - tzv. skála papežů, ruiny zpola zachovaného hradu, letní rezidence papežů, pobořeného zemětřesením, na vrcholu kopce s výhledem na Bolsenské jezero; muzeum architekta A. Sangalla mladšího.
• Falesco - od středověku tradiční vinice

• Montefiascone leží na středověké mariánské poutní cestě.

antické lázně a divadla ve Ferentu a Bolseně, 2 antické mosty v městečku Blera, villa Lante a zámek knížat Orsini v Braccianu.

• Každoročně 20. června se slaví svátek patronky města, svaté Markéty Antiochejské, s procesím. Je to nejstarší místo jejího kultu v Evropě, ostatky této světice sem byly přeneseny ze syrské Antiocheje a odtuda se rozdělovaly dalším svatyním.
• Slavnosti vína Estǃ Estǃǃ Estǃǃǃ; podle legendy to byla hláška císaře Jindřicha V. o kvalitě zdejšího vína, později přípitek, od 90. let 20. století značka bílého vína.

• Jean-Sifrein Maury - francouzský spisovatel, žil zde a byl titulárním biskupem z Montefiascone

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Montefiascone na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (italsky)
• Diecéze Viterbo Archivováno 25. 10. 2015 na Wayback Machine.