Mání
Vzhled
Mání | |
---|---|
Mání v podobě čínského buddhy na v Cao'anském chrámu v Číně | |
Narození | 14. dubna 216 Ktésifón |
Úmrtí | 2. března 274 (ve věku 57 let) nebo 26. února 277 (ve věku 60 let) Gundišápúr |
Příčina úmrtí | stažení z kůže |
Povolání | teolog, spisovatel, prorok, náboženský vůdce, filozof a básník |
Nábož. vyznání | manicheismus |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mání (jiné názvy: nepřesně Mani; podle některých názorů původně Máné; v zoroastrijském sanskrtu Mánéjasja; starořecky Manes [jiný přepis: Manés] nebo Man(n)ichaios; latinsky Manes nebo Manichaeus nebo Mannicheus; 14. dubna 216, nedaleko Ktésifónu – 26. února 277) byl perský (íránský) prorok, zakladatel manicheismu – gnostického učení pozdní antiky, které bylo kdysi všeobecně rozšířeno, nicméně dnes prakticky zaniklé. Největší množství manichejských památek se zachovalo na území Číny, z období vlády dynastie Jüan, kdy se manicheismus adaptoval na východní představy, zároveň měl vliv na rozvoj buddhismu.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Máního narození, Čína v období vlády dynastie Jüan
-
Mání před perským králem Bahramem, Alíšer Navoí, 16. století
-
Hypotetická podoba proroka s popiskem „Mání, posel světla“
-
Mání při rozmluvě o nauce spásy, 13. století, Čína v době vlády dynastie Jüan
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DECRET, Francois. Mání a tradice manicheismu. Přeložil PhDr. Zdeněk Müller. 1.vyd. Bratislava: CAD Press, 1994. 150 s. ISBN 80-85349-30-2.
- KLÍMA, Otakar. Manis Zeit und Leben. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. 559 s. (V německém jazyce.)
- KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 252 s. [O Máním viz str. 148–157.]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mání na Wikimedia Commons
- (anglicky) Manicheistické umění