Litold Znojemský
| Litold Znojemský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. století |
| Úmrtí | 15. března 1112 Znojmo |
| Povolání | vládce |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Choť | Ida Babenberská[1] |
| Děti | Konrád II. Znojemský[2] Naděj Spes[1][1] |
| Rodiče | Konrád I. Český[2][1] a Virpirka z Tenglingu[1] |
| Rod | Přemyslovci |
| Příbuzní | Oldřich Brněnský[1] (sourozenec) Helena Znojemská a Konrád II. Český[2] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Litold Znojemský († 15. březen 1112, též Litolt[3], v originále Lutold) byl druhý syn Konráda I. Brněnského a Virpirky z Tenglingu, moravský kníže (dux Moraviae) znojemského údělu (1092–1099 a 1101–1112)[4] z dynastie Přemyslovců. S manželkou Idou Babenberskou († 24. dubna neznámého roku) měl syna Konráda II.
Zřejmě po smrti Konráda Brněnského v roce 1092 došlo k rozdělení údělu. Starší bratr Oldřich získal Brněnsko, Litold Znojemsko. Roku 1099 Litold uprchl společně s bratrem Oldřichem do ciziny před Břetislavem II., jehož zájmy ohledně nástupnictví Bořivoje II. Oldřich jako nejstarší Přemyslovec ohrožoval.
Bořivoj, budoucí kníže, mezitím spravoval Moravu. Litold se snažil najít spojence v Rakousku, odkud pocházela jeho manželka, a z hradu Rakous podnikal útoky na jižní Moravu. Bořivoj ale nakonec Rakous dobyl a Litold musel znovu uprchnout.
V roce 1101 vpadl Litoldův bratr do Čech, k bitvě u Malína s novým knížetem Bořivojem ale nedošlo, čeští velmoži Oldřicha nepodpořili. Vojsko Litolda a Oldřicha složené z německých spojenců se rozprchlo. Bratři se ovšem mohli vrátit do svých údělů. Na zisk pražského knížecího stolce nejspíš rezignovali a snad proti Bořivojovi II. podporovali olomouckého údělníka Svatopluka.
Po Litoldově smrti v roce 1112 připadlo Znojemsko Oldřichovi, který ale bratra přežil jen o rok. Společně s bratrem založili roku 1101 benediktinský klášter v Třebíči, kterému věnovali okolní obce a vsi. Založení kláštera včetně výčtu darovaných vsí zmiňuje dodatek v Kosmově kronice zvaný Třebíčský apendix a dopsaný neznámým autorem.[5] Tento dokument je nejstarším důkazem středověkého osídlení oblasti a zmiňuje i vsi dnes již zaniklé.[6] V Třebíči jsou oba sourozenci pravděpodobně pohřbeni.
Jeho jméno nese Litoltova ulice v třebíčské části Horka-Domky.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Václav Novotný: České dějiny. Dílu I. část 2. Od Břetislava I. do Přemysla I.. Jan Laichter. 1913.
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ litolt. home.tiscali.cz [online]. [cit. 2020-05-03]. Dostupné online.
- ↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.
- ↑ Třebíč – klášter benediktinů. kralovskedilo.ktf.cuni.cz [online]. [cit. 2020-05-03]. Dostupné online.
- ↑ HORÁCKO, Mikroregion. Horácko - ekologický mikroregion. www.horacko.cz [online]. [cit. 2020-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ PSČ Třebíč Litoltova ulice. www.posty-psc.cz [online]. [cit. 2020-05-03]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Litold Znojemský na Wikimedia Commons
Litold ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Litold Znojemský na e-stredovek
