[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Lamblie střevní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLamblie střevní
alternativní popis obrázku chybí
Lamblie střevní
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
ŘíšeExcavata
KmenFornicata
NadtřídaEopharyngia
Třídatrepomonády (Trepomonadea)
Řáddiplomonády (Diplomonadida)
ČeleďGiardiidae
RodGiardia
Binomické jméno
Giardia intestinalis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lamblie střevní (Giardia intestinalis, G. lamblia nebo G. duodenalis) je parazitický prvok z řádu diplomonád. V širším pojetí se jedná o několik druhů, které lze od sebe odlišit na základě charakteristických morfologických znaků u trofozoitů.[1] Onemocnění způsobené lambliemi se označuje jako giardióza či lamblióza.[2]

Lamblie nemá buněčná ústa a živí se tak pouze pinocytoticky.[2] Také má jen redukované mitochondrie: označují se jako mitozomy a neobsahují na rozdíl od mitochondrií genom.[3] Na druhou stranu mají dvě jádra. V roce 2007 byl sekvenován genom této diplomonády; je spíše menší a obsahuje 12 miliónů párů bází.[4]

Na spodní straně buňky je vytvořen přísavný disk, tvořený mikrotubuly a proteinem giardinem. Při dělení tento přísavný disk zaniká a každá ze vzniklých buněk si ho musí vytvořit znovu (de novo). Jako organizační centrum tvorby nových mikrotubulů pro novou přísavku slouží mediánní tělíska, vypadající jako dvě oválné struktury uprostřed buňky.[2]. Mediánní tělísko a adhezivní disk jsou pro jednotlivé druhy rodu Giardia charakteristické. Dalším charakteristickým znakem je přítomnost bičíků – mají 6 předních a 2 zadní (vlečné) bičíky. Vlečné bičíky procházejí tělem lamblie v cytostomu a vystupují zádí.

Životní cyklus

[editovat | editovat zdroj]
Životní cyklus G. intestinalis

Lamblie tvoří cysty – mají vejčitý tvar a měří 8–12 × 7–10 µm. Ty se po požití v žaludku excystují a mění se na trofozoity. Ti dosahují rozměrů: délka 9–21 µm, šířka 6–12 µm, tloušťka 2–4 µm.[1] Usídlují se na povrchu sliznice tenkého střeva, především ve dvanáctníku a proximální části lačníku (duodenum a jejunum, součást tenkého střeva) nebo v žlučovodech a žlučníku. Právě v tenkém střevě způsobují příznaky nemoci, protože trofozoiti mechanicky ničí svým přísavným diskem stěnu tenkého střeva a to tak, že se adhezivním diskem přichycují na povrch enterocytů a pokryjí sliznici střeva, kterou tak zbaví resorpční schopnosti a naruší tím trávení. Proto se Giardii říká tzv. kobercový parazit. Rovněž se množí a tvoří se cysty, které odcházejí z těla ven a obvykle dalšího hostitele nakazí skrz znečištěnou vodu nebo potraviny.[2]

Onemocnění

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku giardióza.

Giardióza je v ČR nejčastější lidské střevní onemocnění způsobené parazitickým prvokem, s incidencí až několika stovek případů ročně. Na celém světě pak trpí giardiózou milióny lidí.[2]

Další druhy

[editovat | editovat zdroj]

Střevní lamblie není jediným druhem, existuje několik podobných druhů rozlišitelných podle morfologie trofozoitů:[1]

Geografická prevalence

[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v rozvojových i vyspělých zemích po celém světě. Nejčastěji se nachází v tropických a mírných pásmech. Vyksytuje se běžně kvůli schopnosti přežívat ve vodním prostředí, většinou přežívá v řekách, jezerech a venkovních bazénech. Případy giardiózy jsou frekventovanější v rozvojových zemích, kde je sanitace a celková hygiena horší v porovnání s vyspělími zeměmi, kde je sanitace a hygiena regulovaná. Ve vyspělých zemích je prevalence giardiozy 2–5%, ve vývojových zemích je prevalence 20–30%.[5]

Giardioza je nejčastější střevní infekce ve Spojených státech a Spojenem království, která je způsobena parazitem. Ve Spojených státech se nakažení giardiozou více vyskytuje v městských oblastech.

Prevalence a epidemiologie

[editovat | editovat zdroj]

Způsobuje infekci nazývanou giardióza. Tento parazit je působitelem endemického i epidemickeho onemocnění všude ve světě. Je to nejčastěji diagnostikovány střevní parazit ve Spojených státech a v Kanadě. Je odhadováno, že infikuje 280 milionů lidí každý rok a průměrně způsobí přes 500 tisíc úmrtí. [6]

Cysty jsou schopny přežít týdny až měsíce ve studené vodě, tudíž se mohou vyskytovat v kontaminovaných studnách a ve vodním systému. Nejčastěji se nachází ve zdrojích stojaté vodě, například v přírodních rybnících, bouřkové vodě a i v horních tocích. Cysty se také mohou vyskytovat v půdě, jídle, vodě, nebo na površich které byly kontaminované trusem od infikovaných zvířat či lidí.[7] Mohou se také vyskytovat v přehradách, ve kterých zůstanou i po úpravě vody. Cysty jsou odolné proti konvenčním metodám úpravy vody, jako je chlorování či ozonolýza.[8]

Nejvíce náchylnou demografií jsou děti od 0 do 4 roku. Globálně je Giardia intestinalis nejčastěji diagnostikovaný protozoalní střevní parazit. Giardia má obvyklý obdobný vzorec ve výskytu, nejvíce se vyskytuje v pozdním létě až do brzkého podzimu.[9] Zoonotický přenos je také možný, proto může být problém při kempování v přírodě nebo při plavání v kontaminovaných vodních tocích, či jezerech. Zvláště v jezerech, která byla vytvořena bobřími přehradami (proto se často giardioza přezdívá „bobří horečka“). Giardioza se častěji vyskytuje u dětí než u dospělých, předpokládá se, že je to kvůli fekálně-orálnímu přenosu.[5] Ne všechny infekce giardiózou musí být symptomatické, z tohoto důvodu mohou lidé nevědomě sloužit jako parazitičtí přenášeči. U tohoto parazita se může vyskytovat reinfekce a chronická infekce.[6]

  1. a b c CHROUST, Karel; LUKEŠOVÁ, Daniela; MODRÝ, David, Svobodová Vlasta. Veterinární protozoologie. 1. vyd. Brno: VFU Brno, 1998. 113 s. ISBN 80-85114-27-5. S. 31. 
  2. a b c d e VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318. 
  3. HEHL, Adrian B, Attila Regos, Elisabeth Schraner, André Schneider. Bax function in the absence of mitochondria in the primitive protozoan Giardia lamblia. PLoS ONE. 2007, roč. 2, čís. 5, s. e488. Dostupné online [cit. 2008-09-17]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0000488. 
  4. YEE, Janet, Anita Tang, Wei-Ling Lau, Heather Ritter, Dewald Delport, Melissa Page, Rodney D Adam, Miklós Müller, Gang Wu. Core histone genes of Giardia intestinalis: genomic organization, promoter structure, and expression. BMC Molecular Biology. 2007, roč. 8, s. 26. Dostupné online [cit. 2008-09-17]. ISSN 1471-2199. DOI 1471-2199-8-26. 
  5. a b NURKO, S. Anemia in chronic kidney disease: causes, diagnosis, treatment.. Cleveland Clinic Journal of Medicine. 2006-03-01, roč. 73, čís. 3, s. 289–297. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 0891-1150. DOI 10.3949/ccjm.73.3.289. 
  6. a b OBERHUBER, G.; KASTNER, N.; STOLTE, M. Giardiasis: A Histologic Analysis of 567 Cases. Scandinavian Journal of Gastroenterology. 1997-01, roč. 32, čís. 1, s. 48–51. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 0036-5521. DOI 10.3109/00365529709025062. (anglicky) 
  7. CDC WEEKLY, China. Reported Cases and Deaths of National Notifiable Infectious Diseases — China, October, 2020. China CDC Weekly. 2020, roč. 2, čís. 49, s. 951–952. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 2096-7071. DOI 10.46234/ccdcw2020.257. 
  8. HUANG, David B.; WHITE, A. Clinton. An Updated Review on Cryptosporidium and Giardia. Gastroenterology Clinics of North America. 2006-06, roč. 35, čís. 2, s. 291–314. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. DOI 10.1016/j.gtc.2006.03.006. (anglicky) 
  9. HAJARE, Sunil Tulshiram; CHEKOL, Yeinewub; CHAUHAN, Nitin Mahendra. Assessment of prevalence of Giardia lamblia infection and its associated factors among government elementary school children from Sidama zone, SNNPR, Ethiopia. PLOS ONE. 2022-03-15, roč. 17, čís. 3, s. e0264812. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0264812. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]