Lokomotiva 114

Elektrická lokomotiva řady 114
Lokomotiva řady 114 v plzeňském areálu Škody
Tovární označení	Škoda 90E
Řada dle UIC (ČR)	114
Základní údaje
Výrobce	Škoda Plzeň
Výroba v letech	1996–2000
Počet vyrobených kusů	4
Provozovatel	(DNT, SD-KD)
Období provozu	1996–2014
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	72 000 kg
Délka přes nárazníky	14 560 mm
Rozchod	1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	Bo´ Bo´
Trvalý výkon	1 600 kW
Maximální tažná síla	180 kN
Maximální povolená rychlost	100 km/h
Napájecí soustava	3 kV ss
Regulace výkonu	tyristorová pulzní
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Lokomotiva řady 114 je elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro posun. Vyráběla ji plzeňská firma Škoda v letech 1996–2000 (tovární typ Škoda 90E). Patří mezi lokomotivy Škoda tzv. III. generace.

Lokomotivy si původně objednaly Československé státní dráhy a na jejich vývoji se začalo pracovat v roce 1990. Lokomotiva využívala nejnovější zkušenosti z prototypového stroje řady 169 a v mechanické části pak ze starších strojů řad 110, 111 a 113. O novou posunovací lokomotivu však nástupce ČSD – ČD ztratil zájem a lokomotiva byla nakonec ve čtyřech kusech dodána těžařské firmě Doly Nástup Tušimice. V roce 2001 přešly lokomotivy do majetku nově vyčleněné dopravní společnosti SD – Kolejová doprava.

Skříň lokomotivy řady 114 koncepčně vychází z dříve vyráběných řad 110–113 – je kapotová se středovým věžovitým stanovištěm strojvedoucího, na jehož střeše je jeden polopantograf k odběru elektřiny. Lokomotivu pohání čtyři paralelně zapojené třífázové asynchronní elektromotory. Je vybavena elektrodynamickou brzdou a mikroprocesorovým řízením, jenž umožňuje řízení dvou spřažených lokomotiv z jednoho stanoviště. Lokomotiva může být napájena z akumulátorového vozu a díky tomu může jezdit i po neelektrizovaných tratích.

Lokomotivy byly dodány pro důlní společnost DNT, později připadly jejímu nástupci, firmě SD – Kolejová doprava. Čtyři vyrobené lokomotivy byly označeny čísly 114.501–504. I přes velmi nízkou spotřebu elektrické energie, dostačující výkon a trakční charakteristiku nebyly lokomotivy příliš oblíbeny a vykazovaly vysokou poruchovost. Hlavním zdrojem problémů byla špatně nastavená detekce prokluzu dvojkolí a především chlazení elektrické části strojovny vzduchem – kvůli provozu v prašném důlním prostředí se ve strojovně ve velkém množství usazoval jemný uhelný prach a vyřazoval z činnosti některá zařízení.^[1] Poslední dva vyrobené stroje byly kvůli tomu poměrně brzy odstaveny a v provozu přežívaly pouze starší dva kusy. I ty však byly v roce 2014 definitivně vyřazeny a odvezeny do Jihlavy, kde podstoupily rekonstrukci na dálkově ovládaná posunovadla.^[2] Kvůli tomuto nešťastnému konstrukčnímu řešení tak skončil provoz nejvýkonnějších a nejmodernějších elektrických posunovacích lokomotiv v Česku. Druhé dvě lokomotivy jsou stále odstaveny v depu společnosti SD-KD v Tušimicích a čekají na další osud.^[3] Posunovadla jsou nasazena především v těžebním provozu Severočeských dolů v Prunéřově, kde zajišťují posun se soupravami.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 114 na Wikimedia Commons
• Lokomotiva řady 114 v internetovém atlasu lokomotiv