Lokomotiva 114
Elektrická lokomotiva řady 114 | |
---|---|
Lokomotiva řady 114 v plzeňském areálu Škody | |
Tovární označení | Škoda 90E |
Řada dle UIC (ČR) | 114 |
Základní údaje | |
Výrobce | Škoda Plzeň |
Výroba v letech | 1996–2000 |
Počet vyrobených kusů | 4 |
Provozovatel | (DNT, SD-KD) |
Období provozu | 1996–2014 |
Hmotnost a rozměry | |
Hmotnost ve službě | 72 000 kg |
Délka přes nárazníky | 14 560 mm |
Rozchod | 1 435 mm |
Parametry pohonu | |
Uspořádání pojezdu | Bo´ Bo´ |
Trvalý výkon | 1 600 kW |
Maximální tažná síla | 180 kN |
Maximální povolená rychlost | 100 km/h |
Napájecí soustava | 3 kV ss |
Regulace výkonu | tyristorová pulzní |
Odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lokomotiva řady 114 je elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro posun. Vyráběla ji plzeňská firma Škoda v letech 1996–2000 (tovární typ Škoda 90E). Patří mezi lokomotivy Škoda tzv. III. generace.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Lokomotivy si původně objednaly Československé státní dráhy a na jejich vývoji se začalo pracovat v roce 1990. Lokomotiva využívala nejnovější zkušenosti z prototypového stroje řady 169 a v mechanické části pak ze starších strojů řad 110, 111 a 113. O novou posunovací lokomotivu však nástupce ČSD – ČD ztratil zájem a lokomotiva byla nakonec ve čtyřech kusech dodána těžařské firmě Doly Nástup Tušimice. V roce 2001 přešly lokomotivy do majetku nově vyčleněné dopravní společnosti SD – Kolejová doprava.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Skříň lokomotivy řady 114 koncepčně vychází z dříve vyráběných řad 110–113 – je kapotová se středovým věžovitým stanovištěm strojvedoucího, na jehož střeše je jeden polopantograf k odběru elektřiny. Lokomotivu pohání čtyři paralelně zapojené třífázové asynchronní elektromotory. Je vybavena elektrodynamickou brzdou a mikroprocesorovým řízením, jenž umožňuje řízení dvou spřažených lokomotiv z jednoho stanoviště. Lokomotiva může být napájena z akumulátorového vozu a díky tomu může jezdit i po neelektrizovaných tratích.
Provoz
[editovat | editovat zdroj]Lokomotivy byly dodány pro důlní společnost DNT, později připadly jejímu nástupci, firmě SD – Kolejová doprava. Čtyři vyrobené lokomotivy byly označeny čísly 114.501–504. I přes velmi nízkou spotřebu elektrické energie, dostačující výkon a trakční charakteristiku nebyly lokomotivy příliš oblíbeny a vykazovaly vysokou poruchovost. Hlavním zdrojem problémů byla špatně nastavená detekce prokluzu dvojkolí a především chlazení elektrické části strojovny vzduchem – kvůli provozu v prašném důlním prostředí se ve strojovně ve velkém množství usazoval jemný uhelný prach a vyřazoval z činnosti některá zařízení.[1] Poslední dva vyrobené stroje byly kvůli tomu poměrně brzy odstaveny a v provozu přežívaly pouze starší dva kusy. I ty však byly v roce 2014 definitivně vyřazeny a odvezeny do Jihlavy, kde podstoupily rekonstrukci na dálkově ovládaná posunovadla.[2] Kvůli tomuto nešťastnému konstrukčnímu řešení tak skončil provoz nejvýkonnějších a nejmodernějších elektrických posunovacích lokomotiv v Česku. Druhé dvě lokomotivy jsou stále odstaveny v depu společnosti SD-KD v Tušimicích a čekají na další osud.[3] Posunovadla jsou nasazena především v těžebním provozu Severočeských dolů v Prunéřově, kde zajišťují posun se soupravami.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Technický list lokomotivy řady 114 http://www.sd-kd.cz/data/technika/Rada_114.pdf Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ a b BRABENEC, Daniel. Přerod lokomotiv řady 114.5 SD-Kolejová doprava v posunovadla PZ 114 [online]. Stránky přátel železnic, únor 2016 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online.
- ↑ http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=3671514
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 114 na Wikimedia Commons
- Lokomotiva řady 114 v internetovém atlasu lokomotiv