Ottó Herman

Ottó Herman
Narození	26. června 1835 Brezno
Úmrtí	27. prosince 1914 (ve věku 79 let) Budapešť
Příčina úmrtí	zápal plic a srdeční zástava
Místo pohřbení	Miskolc
Povolání	ornitolog, zoolog, politik, ichtyolog, archeolog, arachnolog, entomolog, etnograf a ochránce životního prostředí
Ocenění	Řád čestné legie (1900)
Politické strany	'48 Independence Party Strana nezávislosti (1874)
Nábož. vyznání	luteránství
Choť	Kamilla Borosnyay
Funkce	poslanec maďarského Národního shromáždění (1879–1887) poslanec maďarského Národního shromáždění (1889–1892) poslanec maďarského Národního shromáždění (1893–1896)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ottó Herman, také Oto Herman (26. června 1835, Brezno – 27. prosince 1914, Budapešť) byl přírodovědec – ornitolog a entomolog, politik, novinář, archeolog a antropolog. Vedle ostatních četných aktivit byl činný především jako přírodovědec – zoolog evropského formátu. Byl průkopníkem ochrany přírody na Slovensku, v Uhersku. Světový den ptactva, který je připomínán 1. dubna, se v začátcích spojoval právě s jeho jménem.

Jeho otec byl lékař a spolužák ornitologa Jana Šalamouna Petiana (maďarsky Salamon János Petényi). Rodina původně pocházela z Horního Saska. V roce 1847 se jeho rodiče spolu s jeho mladšími sourozenci (měl 6 bratrů) přestěhovali do Miskolce (historická část Diósgyőr). Jako třináctileté dítě zde prožil neúspěšnou uherskou revoluci z let 1848/1849.^[1]

Studoval na gymnáziu v Miskolci a v Košicích. Po ukončení střední školy v Miskolci pracoval ve Vídni jako dobrovolník v K.u.k. Hof-Naturalienkabinett při sbírce švýcarského entomologa Karla Brunner-von Wattenwyla. V letech 1853 až 1856 studoval na polytechnickém institutu ve Vídni (předchůdce současné Technische Universität Wien). Studium nedokončil a dále se vzdělával jako samouk. Nejprve pracoval jako zámečnický učeň a dělník, poté měl fotografickou dílnu v Kőszegu. Jeho další mnohostranná činnost v letech 1864 až 1872 je svázána s Kluží, v Sedmihradsku. V roce 1864 požádal Herman o místo konzervátora v Sedmihradském muzeu. V Kluži napsal Herman několik vědecky - populárních děl, například „Druhy pavouků“ vyšly v roce 1866 v místním almanachu.

Herman publikoval vědecké práce, ale také psal články do novin, ve kterých politizoval. Podílel se na vytvoření a realizaci programu Asociace transylvánského muzea. Jako ornitolog, systematizoval ptáky ne na základě vnějších znaků, ale na základě způsobu jejich života (v duchu Linného). Skutečnou slávu získal v roce 1876 po publikování dvousvazkového maďarsko-německého díla o fauně Maďarska. V roce 1875 se přestěhoval do Budapešti a stal se asistentem v zoologickém oddělení Národního muzea.^[1]

V letech 1872-1875 byl pracovníkem budapešťského Národního muzea, pak byl politikem, redaktorem a vědeckým pracovníkem. Byl představitelem radikální inteligence bojující za uplatňování demokratických svobod, funkcionářem Strany nezávislosti, dlouholetým poslancem uherského sněmu, autorem více než 300 politických a ideových článků v novinách a časopisech. Jako samouk se věnoval přírodním vědám, zejména ornitologii, svou sbírku ptáků věnoval Národnímu muzeu v Budapešti. Byl pokládán za posledního uherského polyhistora, věnoval se entomologii, ichtyologii a rybářství, antropologii (studoval osídlení uherského území pračlověkem), archeologii i jazykovědě – studoval jazyk uherských pastevců. Všechny jeho práce se zakládají na bohatém materiálu a dodnes jsou významným pramenem poznatků. Roku 1893 založil a vedl Uherské ornitologické středisko. Entomologicky prozkoumal Sedmihradsko. Z pověření Uherské přírodovědné společnosti zpracoval pavouky Uherska. Kromě četných monografických prací zveřejnil v odborných časopisech kolem 300 studií a článků z oblasti přírodních věd. Roku 1877 založil a do roku 1887 redigoval časopis Térmészetrajzi Füzetek, v roce 1894 časopis Aquila, přispíval autorsky do několika uherských novin a časopisů.

Herman se podílel i na vypracování několika tehdejších ochranářských aktivit a úmluv. Rychle pochopil význam přírodních věd a ochrany přírody i v osvětové práci. O jeho přednášky v rámci osvětových večírků Přírodovědecké společnosti byl velký zájem, protože patřil k výborným řečníkům.

Jeho sbírka hmyzu ze Sedmihradska je uložena v Sedmihradském muzeu v Kluži.

Herman byl autorem obrovského množství hodnotných vědeckých prací, celkem 5940 stran. Vydal 14 knih a 1140 článků a přednášek. Identifikoval 36 nových druhů pavouků.

• Magyarország pókfaunája 1-3, Budapešť roku 1876-1879 (1879: Ungarns Spinnen-Fauna I-III, K. U. Naturwissenschaftlichen Gesellschaft, Budapest)
• A fillokszéra, Budapešť roku 1879
• Reliquia Petényiana, Budapešť roku 1879
• Ősi nyomok a magyar népies halászatban, Budapešť roku 1885

• A magyar halászat könyve 1-2, Budapešť roku 1887
• A magyarok nagy 2sfoglalkozása, Budapešť roku 1909
• Természeti képek, Budapešť roku 1959

• V Miskolci je Muzeum Ottó Hermana a Herman Ottó Gimnázium, Miskolc - Tizeshonvéd utca 21
• V Budapešti je Herman Ottó Institut, Budapest, park utca 2
• Jeho jméno nese několik základních škol
• Maďarská Duna Television od prosince 2014 vysílala čtyřdílný dokumentární film o jeho životě nazvaný Ottó Herman, poslední maďarský polyhistor

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oto Herman na slovenské Wikipedii.