[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Jules Claretie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jules Claretie
1909
1909
Rodné jménoArsène Arnaud Clarétie
Narození3. prosince 1840
Limoges
Úmrtí23. prosince 1913 (ve věku 73 let)
Paříž
Místo pohřbeníPère-Lachaise
PseudonymJules Claretie
Povoláníspisovatel
Národnostfrancouzská
OceněníVitetova cena (1879)
velkodůstojník Řádu čestné legie
Manžel(ka)Eugenie Waill
DětiGeorg Claretie
RodičeJean Claretie, Marie Gillet
PříbuzníLéo Claretie, Jules Dupré – bratranci
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arsène Arnaud Clarétie, známý jako Jules Claretie nebo Jules Clarétie (3. prosinec 1840 Limoges – 23. prosinec 1913 Paříž)[1] byl francouzský spisovatel, dramatik a historik.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Jeana Claretie (1816–1897) a Marie rozené Gilletové (1819–1894). Oženil se se Eugénií Waillovou (1848–1920), se kterou měl syna Georga (1875–1936).[1] Jeho bratranci byli Léo Claretie a Jules Dupré.

Jules Claretie spolupracoval s mnoha novinami, zejména Le Figaro a Le Temps, pod několika pseudonymy. Psal divadelní recenze pro l'Opinion Nationale, Le Soir a La Presse. Jako historik napsal mj. Historie de la Révolution de 1870–1871.

V literatuře na začátku své kariéry publikoval sentimentální romány s melodramatickým podtextem, jmenovitě Eliza Mercœur (1864) a Le Dernier Baiser (1864). Poté udělal několik "vpádů" do detektivních románů s Un assassin (1866), příběhem, který se stal jedním z největších úspěchů roku, a Le Petit Jacques (1885), melodrama několikrát zfilmované, v němž se dělník nechal obvinit z vraždy, přičemž viník mu slíbil, že dá jeho synovi "dobré vzdělání".

Mezi další příběhy patřící do detektivního žánru byly Jean Mornas (1885), L'Accusateur (1895), L'Obsession (Me et l'autre) (1905–1908) a povídky, Catissou a Kadja, vydané s románem Jean Mornas. Dále L'Homme aux mains de cire (1878), kde byl hlavní hrdina přesvědčený, že cizinec, který se dvořil jeho snoubence byl upír a tak ho zabil; nebo L'impulsion (1912), kde šlo o motivy vraždy, zjevně bezdůvodné.

Jules Claretie také napsal mnoho románů ze střední třídy a mocenských kruhů, jako byl Monsieur le Ministère (1881) a Le Million (1882), nebo několik příběhů v exotičtějším prostředí, jako byl zfilmovaný Le Prince Zilah (1884). Několik jeho románů, např. La Famille des Gueux (napsaný s Ferdinandem Petruccelli della Gattina), bylo přepsáno na drama. V roce 1894 napsal pro Masseneta libreto La Navarraise a Amadis, převzaté z Amadis de Gaule, rytířského románu Garciho Rodrígueze de Montalvo.

Byl zvolen předsedou Société des gens de lettres, poté se v letech 1882 a 1883 stal místopředsedou Société des auteurs et compositeurs dramatiques, než byl v letech 1885 až 1913 jmenován generálním správcem Comédie-Française, čímž otevřel dveře autorům, jako byli Paul Hervieu, Georges Rodenbach s Le Voile v roce 1894, Henry Bataille a Octave Mirbeau, s nimiž hrál v Les affaires est les affaires.

V roce 1907 napsal předmluvu k Uneamour od spisovatelky Violette Bouyer-Karr, dílo oslavované Francouzskou akademií. Dne 26. ledna 1888 byl zvolen členem Francouzské akademie. V Paříži byla po něm pojmenována ulice Rue Jules-Claretie. Byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
La Revanche des morts, 1860 Noël Rambert (Le Petit Jacques), 1872 Le Million, 1882
Une drôlesse, 1862 Le Roman des soldats, 1872 Ludovic Halévy, 1883
Pierrille, 1863 Histoire de la Révolution de 1870–1871, 5 volumes, 1872. Réédition en 2 volumes, 1877 Noris, mœurs du jours, 1883
Les Contemporains oubliés, 1864 Les Prussiens chez eux, 1872 Célébrités contemporaines, Jules Verne, A. Quantin, 1883
La Fontaine et Lamartine, 1864 Ruines et Fantômes, 1873 Un enlèvement au xviiie siècle, 1883
Les Ornières de la vie, 1864 Molière, sa vie et ses œuvres, 1873 Le Prince Zilah, 1884
Les Victimes de Paris, 1864 Peintres et sculpteurs contemporains, 2 vol., Charpentier, 1873; nouvelle édition, illustrée par Léopold Massard, chez Jouaust: Le Petit Jacques, 1885
Eliza Mercœur, 1864 1re série (1882), peintres décédés de 1870 à 1880 — sur Gallica [archive]. Jean Mornas, 1885
Le Dernier Baiser, 1864 2e série (1884), peintres vivants en 1881 — sur Gallica [archive]. Journées de vacances, 1886
M. de Lamartine, 1864 Les Ingrats, 1874 La Mansarde, 1887
Les Voyages d'un Parisien, 1865 J.-B. Carpeaux, 1874 Candidat, 1887
Petrus Borel le lycanthrope, 1865 Les Muscadins, 2 vol., 1874 La Canne de M. Michelet, 1887
Béranger, 1865 Portraits contemporains, 2 vol., 1874 Bouddha, 1888
L'Incendie de la Birague, 1865 Les Belles Folies, 1874 L'Académie française en 1789, 1889
Un assassin (Robert Burat), 1866 Camille Desmoulins, Lucile Desmoulins, 1874 La Cigarette, 1890
Histoires cousues de fil blanc, 1866 L’Art et les artistes français contemporains, 1876 Puy joli, 1890
Les Derniers Montagnards, histoire de l’insurrection de Prairial an III, 1867 Le Renégat (Michel Berthier), 1876 Le Roman en France au début du xviiie siècle, 1891
Mademoiselle Cachemire (Une femme de proie), 1867 Le Beau Solignac, 2 vol., 1876 L'Américaine, 1891
La Libre Parole. Madeleine Bertin, 1868 Cinq ans après: l’Alsace et la Lorraine, 1876 Feuilles de route en Tunisie, 1891
Raymond Lindey, 1869 Le Père, 1877 La Navarraise, 1894
La Volonté du peuple, 1869 Le Régiment de Champagne, 1877 Mariage manqué, 1894
La Poudre au vent, 1869 Une journée à l'abbaye de Valmons, 1877 La Frontière, 1894
La Famille des gueux, 1869 (théâtre) Le Train no 17, 1877 L'Accusateur, 1895
La Vie moderne au théâtre, 2 vol., 1869–1875 La Maison vide. Le Troisième Dessous, 1878 Brichanteau comédien, 1896
Armand Barbès, 1870 La Fugitive, 1879 Le Sang français, 1901
Journées de voyage, Espagne et France, 1870 Le Drapeau, 1879, prix Vitet de l’Académie française Victor Hugo, 1902
La Débâcle, 1871 Béranger et la chanson, 1879 Profils de théâtre, 1903
Le Champ de bataille de Sedan, 1871 Les Mirabeau, 1879 La Maison de Victor Hugo, 1904
L'Empire, les Bonaparte et la Cour, 1871 Jules Dupré, 1879 Brichanteau célèbre, 1905
La France envahie, 1871 La Maîtresse, 1880 L'Obsession (Moi et l'autre), 1905–1908
La Guerre nationale, 1871 La Vie à Paris, 17 vol., 1880–1910 Le Mariage d'Agnès, 1907
Paris assiégé, 1871 Monsieur le Ministre, 1881 Souvenirs du diner Bixio, 1924
Rapport sur la fondation de bibliothèques municipales, 1871 Les Amours d'un interne, 1881

Osobní dokumenty Julese Claretieho i jeho rodiny jsou uchovány v Bibliothèque historique de la ville de Paris; sestávají z korespondence, rukopisných listů, jeho deníku a různých článků. V roce 1917 knihovna nadace Dosne-Thiers zakoupila díla tvořící jeho osobní knihovnu.

V češtině

[editovat | editovat zdroj]
  • Pan ministr: pařížský román – přeložil Václav Petrů. Praha: Politika, 1888[2]
  • Zločincova otrokyně: román – př. Pavel Projsa. Praha: Pavel Projsa, 1890
  • Z ovzduší zločinu: dvě novely [Cattisou – Jules Claretie; př. Jaroslav Pšenička — Zavřená světnice – Octave Mirbeau; př. Milan Fučík] — [obsahuje přívazky: Otec a syn – Charles Dickens; Vzteklá – J. A. Salov; Kommunard – É. Zola; Dvě svatby – Moric Jókai]. Praha: Jan Otto, 1895
  • Tři povídky francouzské [Sníh – Jules Claretié; př. Kamil Zahrádka — Poslední čarodejnice – Emile Souvestre; př. M. Bareš — Ten pán se zlatým skřipcem – Charles Oudinet; př. Karel Chalupa] — Praha: Jan Otto, 1897
  • Srdce ženy – př. Jiří Ščerbinský. Praha: Jan Otto, 1898
  • Oko nebožtíkovo: román – Praha: Máj, 1904
  • Dcera emirova – př. Pavel Projsa; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 6. Praha: J. R. Vilímek, 1911
  • Milion: pařížský román – př. Vladimír Kuneš. Praha: Politika, 1916
  • La Chanson du Poirier = [Píseň o hrušni] – Paul Henri Corentin Féval; př. František Malota — [obsahuje též: Bum-Bum – Jules Claretie; První vydání – Jacques Normand; Nemocný hoch – Georges Courteline]. Holešov: 1917
  • Otcova oběť – př. Jaroslav Poch. Praha: Bedřich Stýblo, 1924

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]
  • 1913: Le Petit Jacques, film muet français, réalisé par Georges Monca
  • 1923: Le Petit Jacques, film muet français, réalisé par Georges Lannes et Georges Raulet
  • 1934: Le Petit Jacques, film français, réalisé par Gaston Roudès
  • 1953: Le Petit Jacques, film français, réalisé par Robert Bibal

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Claude Mesplède, vol. 1: A – I, Nantes, Joseph K, coll. "Temps noir", 2007, 1054 p. 435.
  • Georges Grappe, Jules Claretie, E. Sansot et Cie (Paris), 1906, Texte intégral [archive].

Ikonografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Dornac, Portrait d' Arsène Armand dit Jules Clarétie (1840–1913), entre 1885 et 1895, photographie, Paris, Musée Carnavalet (notice en ligne [archive]).
  • Jules Chaplain, Jules Claretie, 1905, plaquette en bronze
35. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Alfred-Auguste Cuvillier-Fleury 		1888–1913
Jules Claretie 		Nástupce:
Joseph Joffre
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jules_Claretie&oldid=23879427“