Jukikaze (1939)

Jukikaze v prosinci 1939 během zkušební plavby
Základní údaje
Typ	Torpédoborec 1. třídy
Třída	Kageró, I. série
Číslo trupu	24
Jméno podle	雪風 ~ sněhová vánice
Objednána	arzenál Sasebo
Zahájení stavby	2. září 1938
Spuštěna na vodu	24. března 1939
Uvedena do služby	20. ledna 1940
Osud	6. července 1947 předán Čínské republice; sešrotován 1970
Takticko-technická data
Výtlak	2033 T standardní 2450 T při zkouškách[1]
Délka	111,0 m mezi svislicemi 116,2 m na vodorysce 118,5 m celkem[1]
Šířka	10,8 m[1]
Ponor	3,76 m[1]
Pohon	3 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní vrtule[1] 52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[1][p 1]
Palivo	500 t topného oleje[2]
Rychlost	35 uzlů (64,8 km/h)[1]
Dosah	5 000 námořních mil (9 260 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[1][2]
Posádka	240[1][2]
Výzbroj	Po dokončení: 6× 127 mm/50 typu 3. roku (3xII) 4× 25 mm/60 typu 96 (2xII) 8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 (16 ks) 18 hlubinných náloží typu 95 Od května 1943: 6× 127 mm/50 typu 3. roku (3xII) 8× 25 mm/60 typu 96 (2xIII, 1xII)[3][4] 8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 hlubinné nálože Od září/října 1943: 4× 127 mm/50 typu 3. roku (2xII) 14× 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII)[3][5] 8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 hlubinné nálože Od července/srpna 1944: 4× 127 mm/50 typu 3. roku (2xII) 28× 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII, 14xI)[6] 8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 36 hlubinných náloží typu 2 nebo typu 3[7] Od února 1946: Bez výzbroje[8] Tan-jang od cca 1952: 2× 127mm (1xII)[9][p 2] 4× 100 mm/65 typu 98 (2xII)[9][p 2] 8× 25 mm/60 typu 96[8] Tan-jang cca od 1956: 3× 127 mm/38 (3xI) 2× 76,2 mm/50 (2xI) 10 či 17× 40 mm Bofors[9][8]
Elektronika	Sonar (od začátku)[10] Radarový detektor (od května 1943)[3][4] Radar 22-gó (od září/října 1943)[3][5] Radar 13-gó (od září/října 1943)[3][5]

Jukikaze (雪風) byl osmý torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Kageró. Byl dokončen v lednu 1940 jako třetí z devatenácti torpédoborců třídy Kageró. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, kterou přežil jako jediný torpédoborec ze své třídy.

V prosinci 1941 podporoval japonskou invazi na Filipíny a v lednu 1942 vylodění na Celebesu. Nadále pak pokračoval v podpoře japonského postupu Holandskou východní Indií, včetně účasti na bitvě v Jávském moři. Počátkem června se zúčastnil bitvy u Midway a v září bitvy u Santa Cruz. V listopadu byl lehce poškozen v první námořní bitvě u Guadalcanalu, ale již v únoru 1943 podnikl tři evakuační plavby ke Guadalcanalu v rámci operace KE. V březnu byl jedním ze čtyř torpédoborců, které přežily bitvu v Bismarckově moři a poté se věnoval transportním a doprovodným povinnostem. Během „krysích transportů“ s posilami pro ostrov Kolombangara se v červenci zúčastnil bitvy u tohoto ostrova. V roce 1944 se (mimo jiné) v rámci doprovodných povinností zúčastnil v červnu bitvy ve Filipínském moři a v říjnu série bitev u Leyte. V dubnu 1945 doprovázel bitevní loď Jamato na její sebevražedné plavbě k Okinawě – po sérii amerických leteckých útoků byl jedním ze čtyř torpédoborců, které se dokázaly vrátit zpátky do Japonska, kde ho rovněž zastihla japonská kapitulace.^[3]

Po válce se věnoval repatriačním plavbám a v červenci 1947 byl – jako válečná reparace – předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (DD-12). Během občanské války zůstal věrný Republice a po ústupu na Tchaj-wan aktivně sloužil až do roku 1966.^[9] Roku 1970 (nebo 1971^[9]) byl sešrotován.^[3]

Jukikaze patřil do I. série třídy Kageró a byl objednán na základě doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1937. Jeho výzbroj po dokončení tvořilo šest 127mm děl typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C (jedné na přídi a dvou na zádi) a dva čtyřhlavňové 610mm torpédomety typu 92 modelu 4. Pro ně bylo neseno až šestnáct torpéd typu 93. Protiletadlovou výzbroj (pomineme-li možnost použití 127mm kanónů) tvořily zpočátku dva dvouhlavňové komplety 25mm kanónů typu 96.^[10]

Během války byla postupně posilována protiletadlová a protiponorková výzbroj. V květnu 1943 byla v Kure vyměněna 25mm dvojčata za trojhlavňové komplety, přibylo nové 25mm dvojče na nové platformě před můstkem a na můstek byl instalován detektor radarového záření.^[3][4]

Během druhé modernizace v září a říjnu 1943 byla v Kure sejmuta zadní vyvýšená dělová věž (č. 2) a nahrazena dvěma 25mm trojčaty. Byl instalován centimetrový přehledový radar 22-gó na předním stěžni, metrový přehledový radar typu 13-gó na zadním stěžni a vylepšen sonar.^[3][5]

V červenci a srpnu 1944 bylo v Kure^[3] instalováno čtrnáct jednohlavňových 25mm kanónů (čtyři na přední palubě po stranách můstku a protiletadlové platformy, další dvě dvojice po stranách za předním a zadním torpédometem, dvě dvojice po stranách zadní nástavby a poslední dvojice na zádi), čímž byl dosažen finální počet 28 hlavní.^[6] Původní radar typu 22-gó byl nahrazen modifikovanou verzí téhož typu, která měla umožnit řízení palby radarem, ale výsledky nedosáhly očekávání.^[11] Pravděpodobně touhle dobou byly na zádi instalovány dvě skluzavky hlubinných náloží, které tak doplnily původní dvojnásobný (Y砲 Y-hó, čili Y-gun) vrhač hlubinných náloží typu 94 (爆雷投射機 bakurai tóšaki). Podle Čihaja & Abe měl být (nejpozději koncem roku 1944) můstek Jukikaze vybaven dodatečným pancéřováním z nanýtovaných plechů – obdobně, jako fotograficky doložený můstek sesterského Isokaze.^[12] Fukui uvádí stav protiletadlové výzbroje při kapitulaci jako dvacet čtyři 25mm kanónů (4xIII, 1xII a 10xI) a čtyři jednohlavňové 13,2mm kulomety typu 93, ale v doprovodné ilustraci s rozmístěním výzbroje uvádí stejnou výzbroj, jakou měl Jukikaze obdržet v červenci a srpnu 1944 podle Čihaja & Abe – tedy 28× 25mm.^[7]

V prosinci 1944 byl v Kure instalován nový sonar typu 3.^[13]

Po japonské kapitulaci byl Jukikaze odzbrojen, sejmut byl i radar typu 13-gó (byl ponechán pouze radar 22-gó) a na palubě (přední, zadní a místo torpédometů) byly instalovány provizorní nástavby pro zvětšení ubytovací kapacity repatriantů.^[14]

Jako Tan-jang se znovuvyzbrojení dočkal až po ústupu na Tchaj-wan. Na přídi byla instalována dvojice původně japonských 127mm kanónů (je možné, že se jednalo o 127mm kanóny typu 89) ve společné lafetaci neznámého (pravděpodobně čínského) původu. Je možné, že se jednalo o děla z pobřežní baterie na hoře Šou (壽山 shòushān) u Kao-siungu.^{[9][p 2]} Ty doplnily čtyři původně japonské 100mm kanóny typu 98 ve dvou dvouhlavňových věžích (v superpozici) na zádi.^{[9][p 2]} Pravděpodobně se jednalo o čínské lafetace, neboť jejich tvar podle fotografií neodpovídá ani původnímu modelu A, ani A-1. V tomhle případě se jednalo o kanóny demontované z pozemní protiletadlové baterie v distriktu Cuo-jing, Kao-siung.^[9] Protiletadlovou výzbroj doplnilo osm rovněž původně japonských 25mm kanónů.^[9] Původní torpédomety nebyly instalovány kvůli nedostatku torpéd typu 93.^[9]

Kvůli nedostatku munice do japonských kanónů byl Tan-jang v roce 1956 přezbrojen na kanóny americké provenience. Tři jednohlavňové 127mm (5"/38) kanóny v nekrytých lafetacích byly umístěny na místě původních dělových věží: jeden na přídi a dva (v superpozici) na zádi. ^[9] Ty doplňovaly dva jednohlavňové 76,2mm (3"/50) kanóny v nekrytých lafetacích na místě bývalých torpédometů (zadní kanón byl umístěn na dopředu prodloužené zadní nástavbě).^[9] Protiletadlovou výzbroj dotvářelo podle Čihaja & Abe sedmnáct 40mm Boforsů,^[8] ale podle Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan jich bylo pouze deset.^[9]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Japonská kapitulace 15. srpna 1945 zastihla Jukikaze v Maizuru.^[13]

Dne 5. října 1945 byl Jukikaze vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.^[3] Následně byl v období do 10. února 1946 v Maizuru kompletně odzbrojen, sejmut byl i radar 13-gó, a následně se zapojil do repatriací japonských vojáků a civilistů zpět do Japonska. Do 18. prosince téhož roku vykonal patnáct repatriačních plaveb, během nichž přepravil 13 056 osob:^[8]

5x Čchin-chuang-tao^[8]

4x Okinawa^[8]

2x Bangkok^[8]

2x Rabaul^[8]

1x Čchüan-čou^[8]

1x Port Moresby^[8]

Po ukončení repatriací si vítězné mocnosti rozdělili zbývající plavidla bývalého císařského námořnictva mezi sebe. Jukikaze měl reputaci dobře udržované lodě a podle Čihaja & Abe byl tou nejlepší lodí mezi ostatními plavidly určenými k reparacím. Poté, co Jukikaze navštívilo několik námořních inspekcí jednotlivých států, byl torpédoborec přidělen Čínské republice.^[8]

Stále neozbrojený Jukikaze vyplul 1. července 1947 ze Saseba a 3. července zakotvil v Šanghaji. Následně byl 6. července oficiálně předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (丹陽; DD-12).^[8][3]

Nejprve zůstal Tan-jang neozbrojen a teprve po ústupu na Tchaj-wan byl vyzbrojen původně japonskými kanóny (viz Popis) a následně sloužil jako vlajková loď námořnictva Čínské republiky. Těsně po vyzbrojení navštívil 16. října 1952 Filipíny.^[9] Roku 1956 byl Tan-jang přezbrojen na americké kanóny a v aktivní službě sloužil až do roku 1966 (podle Čihaja & Abe „přibližně 1965“), kdy byl vyřazen.^[9][8] Následně jej využívala námořní akademie v Kao-siungu.^[9] V květnu 1970 byl tajfunem vržen na břeh a ještě téhož roku bylo rozhodnuto o jeho sešrotování.^[8] Stalo se tak buď ještě v roce 1970,^[3] nebo až 1971.^[9]

V roce 1971 byla kotva a kormidlo vráceny Japonsku a uloženy v námořním muzeu na Etadžimě.^[8][9]

• CHIHAYA, Masataka; ABE, Yasuo. IJN Yukikaze/Destroyer/1939-1970. [s.l.]: Profile Publications, 1972. (Profile Warship; sv. 22). (anglicky) 
• FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky) 
• HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. (anglicky) 
• WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
• 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
• 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Kageró-gata. (japonsky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jukikaze na Wikimedia Commons
• NEVITT, Allyn D. IJN Yukikaze: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2012-02-08 [cit. 2011-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
• NEVITT, Allyn D. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2013-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
• Yukikaze (Destroyer, 1940-1947) [online]. Washington DC: Department of the Navy - Naval Historical Center, 2006-02-28 [cit. 2013-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-21. (anglicky) 
• 不死鳥 ~丹陽艦. 中國軍艦史月刊 Pu-s'-niao ~ Tan-jang-ťien [online]. Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan (Chinese Warships History Monthly) [cit. 2013-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-30. (čínsky) 
• Drachinifel: IJN Yukikaze - Guide 363 na YouTube (anglicky)