Jistebnice

Jistebnice
Jistebnice z letadla
znak
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Tábor
Obec s rozšířenou působností	Tábor (správní obvod)
Okres	Tábor
Kraj	Jihočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°29′8″ s. š., 14°31′39″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	2 150 (2024)[1]
Rozloha	57,99 km²[2]
Nadmořská výška	578 m n. m.
PSČ	391 31 až 391 33
Počet domů	883 (2021)[3]
Počet částí obce	27
Počet k. ú.	13
Počet ZSJ	30
Kontakt
Adresa městského úřadu	Náměstí 1 391 33 Jistebnice obec@jistebnice.cz
Starosta	Ing. Jiří Popelka
Oficiální web: www.jistebnice.cz
Jistebnice
Další údaje
Kód obce	552534
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Jistebnice (německy Jistebnitz) se nachází v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Žije v něm přibližně 2 200^[1] obyvatel. Počtem obyvatel se jedná o nejmenší město okresu Tábor. Sousedními obcemi sídla jsou Radkov, Borotín, Sedlec-Prčice, Božetice, Meziříčí, Drhovice, Balkova Lhota, Nadějkov a Opařany.

První zmínka o původně trhové vsi Jistebnici se nachází v historických pramenech z roku 1262, kdy patřila Rožmberkům (jméno obce „Stybnitz“ – zmínka je v závěti Voka I. z Rožmberka). Ti zde postavili tvrz, kde sídlil purkrabí, ale již před rokem 1412 (smrt Jindřicha III. z Rožmberka) už v Jistebnici purkrabí nebyl, jen úředník podřízený purkrabí příběnickému. Pozůstatky tvrze – dvě půlkruhové bašty na východní straně jsou zřetelné dodnes.

V roce 1459 koupil Jistebnici rytíř Kozský z Kozího s jinými vladyky; po smrti (1523) Mikuláše Kozského zdědil panství Kuneš Bohdanecký z Hodkova a Volf Hanzl z Nové Vsi, v roce 1537 prodali dědici tvrz, dvůr Jistebnice a poddanské vsi městu Táboru; po jeho desetileté vládě, když byl v roce 1547 majetek Tábora konfiskován, český král Ferdinand I. Habsburský prodal 23. března 1549 Jistebnici a 22 poddaných vsí Albrechtovi z Gutštejna na Žirovnici – a ten brzy (27. srpna téhož roku) vše prodal Ladislavu z Lobkovic na Chlumci). Lobkovicové pak drželi majetek plných 280 let, do roku 1829, kdy jej prodali Janu Nádherném (1766–1860) z Borotína, po něm držel panství Otmar Nádherný.

Ke dni 17. října 2011 byl obci navrácen status města.^[4]

• Mikuláš z Kozího získal od krále Vladislava II. Jagellonského – výnos z 16. března 1511 – výroční trh „Bartolomějský“ (Bartoloměj – jmeniny 24. srpna)
• V červenci 1582 povolil, na žádost Ladislava z Lobkovic, císař Rudolf II. konání výročního trhu na den svaté Maří Magdalény (jmeniny 22. července)
• Král Leopold I. na žádost Václava z Lobkovic povolil 17. října 1657 konání ročních jarmarků na svatého Matěje.

Nad obcí je několik vrchů, např.

• jihovýchod – Svatá Anna (642 m n. m.)
• jihozápad – Svatá Magdaléna (Vyšehrad; 636 m n. m.)
• severovýchod – Stará Hora (629 m n. m.)

Severně od Jistebnice se rozkládá přírodní park Jistebnická vrchovina, jehož součástí je i Javorová skála, nejvyšší bod Táborska – 722,6 m n. m. Jistebnicí protéká potok s biblickým názvem Cedron, vtéká do říčky Smutné a s ní pokračuje až do Lužnice u Bechyně.

Rozsáhlé městské sady u krásných rybníků zbudoval v místech Staré Hory z pastvin a holých strání jistebnický vlastenec a poštmistr, předseda Okrašlovacího spolku Adolf Katz. Ve Vlásenici se nachází památný strom Holubova lípa („lípa velkolistá“); vysoká 26 m, obvod kmene 860 cm, stáří odhadováno na 450–600 let. Údajně byla vysazena roku 1416 na památku upálení Jana Husa, nebo prý pod ní sám Hus kázal při svém pobytu na jihu Čech.

V okolí Jistebnice jsou také četné rybníky. 19. července 1536 bylo městu Jistebnice vydáno Kunešem Bohdaneckým povolení ke stavbě obecního rybníka, další následovaly. Na sever od města je to: Chadimák, Obecní, Nový, Velká Kaplice, Černolesní, Brtenský, Chlumský a Nehonínský; na východ a severovýchod pak Horní a Dolní Chomout, Šlejborec, Třtinovitý, Stržený, Tisovák, Přehořovka a Křivošínský.

Historický vývoj počtu obyvatel města má sestupný charakter. První sčítání lidu v českých zemích proběhlo v roce 1869. V té době se počet obyvatel blížil hranici pěti tisícům, kterou jen o málo nepřekonal v následujícím sčítacím období v roce 1880. Od té doby se začal počet obyvatel postupně snižovat. Největší úbytek je zaznamenán mezi roky 1930 a 1950, kdy město přišlo bezmála o 900 obyvatel. To bylo zapříčiněno okolnostmi druhé světové války, a také vynecháním jednoho sčítacího období v roce 1940. Do konce 20. století obyvatelstva stále ubývalo, ovšem zdá se, že v posledních 15 letech se jeho počet stabilizoval na hodnotě kolem dvou tisíc.

Ke dni 31. prosince 2013 žilo v Jistebnici celkem 2012 obyvatel, z toho 998 žen.^[zdroj?] V místních částech (osadách) žije přibližně 52 % z celkového počtu obyvatel města.

• 
  Rodinný stav obyvatel města Jistebnice v roce 2011
• 
  Vzdělání obyvatel města Jistebnice v roce 2011

Jistebnice se dělí na 27 částí, které leží na 13 katastrálních územích:

• k. ú. Jistebnice – část Jistebnice a zčásti i Nehonín
• k. ú. Cunkov – části Cunkov, Alenina Lhota, Javoří a Ounuz
• k. ú. Božejovice – části Božejovice a Jezviny
• k. ú. Drahnětice – část Drahnětice
• k. ú. Chlum u Jistebnice – část Chlum
• k. ú. Makov u Jistebnice – části Makov, Hůrka a Třemešná
• k. ú. Orlov u Jistebnice – části Orlov, Křivošín, Nehonín, Ostrý, Podol, Smrkov a Stružinec
• k. ú. Padařov – část Padařov
• k. ú. Plechov – část Plechov
• k. ú. Pohoří u Jistebnice – část Pohoří
• k. ú. Svoříž – část Svoříž
• k. ú. Vlásenice u Makova – část Vlásenice
• k. ú. Zvěstonín – části Zvěstonín, Hodkov a Zbelítov

• Tvrz – na jihovýchodním okraji města. Pozůstatky tvrze – dvě půlválcové bašty na východní straně jsou zřetelné dodnes; (třetí byla jen zčásti zachovaná na konci dvora), v přízemí má klenuté prostory; v roce 1638 byla zčásti zbořena a zachovaly se jen zdi, koncem 17. století byla obnovena, mezi nárožní bašty vestavěno jednopatrové křídlo,také sýpka a stáje. V areálu býval byt ředitele velkostatku, kanceláře a archív panství. Do roku 1924 tu byl také místní pivovar. Od padesátých let 20. století byl v areálu provoz místní „továrny“ (kovovýroba) a sklady a dále byty.
• Zámek – stojí na jižním okraji města, byl vybudován v 19. století rodem Nádherných z Borotína ve stylu anglické gotiky a obklopený rozsáhlým anglickým parkem. Později zámek vlastnil Robert Scholle. Od poloviny 20. století byl celý zámek a park dlouhá desetiletí užíván čs. armádou, po roce 1990 byl objekt (a pozemky) vrácen v restituci synovi Petru Schollemu.
• Zámeček neboli Vlašský dům – na náměstí, (pochází zřejmě ze 16. století), první zmínky uvádějí, že po roce 1545 byl vlastníkem Martin Vančata z Vratkova; pak Zikmund Karpíšek; od roku 1573 Diviš Doudlebský; v roce 1576 Jiřík Šejnoha. V letech 1587–1590 budovu vlastnili bratři Michal a Jan.Marie ze Sonethu (italská rodina – asi tedy Vlaši), v roce 1590 „Vlašský dvůr“ koupila Anna Smolíková a přenechala jej vrchnosti. Další bližší údaje nejsou k dispozici, později Zámeček sloužíval k přechodnému ubytování Jana i Otmara Nádherných.
• Kostel Archanděla Michaela – na náměstí stojí původně gotický kostel Archanděla Michaela ze 14. století, postavený Rožmberky na místě starší románské stavby. Varhany v kostele postavil roku 1636 Pavel Rosol, po poškození (asi Švédy) byly opraveny roku 1656. Nové varhany od firmy Škopek z Tábora jsou v kostele od roku 1901. Na věži je zavěšen zvon z roku 1515 vyrobený pražským zvonařem Bartolomějem.
• Kaple sv. Magdalény – stojí na návrší Vyšehrad nad městem. Ke kapli svaté Máří Magdaleny vedla Křížová cesta, dochovalo se 13 kamenných křížů. Původní kapli z roku 1347 nechal vystavět Petr I. z Rožmberka, současnou kapli vystavěl r. 1861 šlechtic Ludvík Karel Nádherný.

• Židovský hřbitov
• Kašna svatého Jana Nepomuckého na náměstí
• Most se sochou svatého Jana Nepomuckého
• Pomník padlým vojínům na náměstí; dílo sochaře J. V. Duška, základní kámen položen v roce 1925, slavnostně odhalen byl 27. června 1926

• Pavel Jistebnický Spongopeus (okolo 1550–1619), český hudební skladatel
• Petr Hromádka, husitský kněz, zakladatel Tábora
• André Simon, novinář
• Rudolf Kukač (1889–1957), profesor statiky pozemních staveb a rektor ČVUT
• v Zámečku Pamětní síň rodáka Richarda Laudy, malíře a grafika
• Leopold Katz, velký mecenáš umění a nálezce Jistebnického kancionálu, zpěvníku s prvním záznamem chorálu Kdož sú boží bojovníci, který nalezl na místní faře roku 1872. Dnes je kancionál uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze.
• V Makově se narodil Jan Vítězslav Dušek (1891–1966), jeden z nejvýznamnějších jihočeských sochařů třicátých let 20. století (žák francouzského sochaře Bourdella), Dušek je autor mnoha soch, pomníků, pamětních desek nejen na jihu Čech.
• Na jistebnickém hřbitově je pohřben Alfons Ferdinand Šťastný (1831–1913), známý „padařovský prorok“, svérázný myslitel a agrární politik. V nedalekém Padařově je jeho památník.
• Jan Víšek, architekt
• Otakar Weinzettel (* 17. září 1885 Jistebnice), architekt

• 
  Pohled z vrchu východně od města, v pozadí kaple svaté Máří Magdaleny
• 
  Kaple svaté Máří Magdaleny a křížová cesta nad městem
• 
  Pomník padlým v první světové válce na náměstí
• 
  Dům čp. 82 s pamětní deskou Petru Hromádkovi na náměstí
• 
  Jedno ze zastavení křížové cesty
• 
  Kaple svaté Máří Magdaleny

• CIKHART, Roman. Minulost města Jistebnice. Tábor: Vlastním nákladem, 1925. 64 s. 
• Táborsko, srdce jižních Čech. Příprava vydání Jan Kulík. Tábor: Okresní rada osvětová, 1948. 127 s. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jistebnice na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Jistebnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Fotoreportáž z odhalení pomníku – archiv Šechtl a Voseček: [1]