Jindřich ze Šumburku

Jindřich ze Šumburku (Schönburgu) byl 18. proboštem litoměřické kapituly sv. Štěpána v letech 1321 – před 1341.

Pocházel z Durynska. Je doložen roku 1318 jako kancléř královny Elišky, manželky Jana Lucemburského. Královna Eliška si Jindřicha, který byl duchovní, vysoce cenila. Šlechta ho však tehdy z blíže neznámých důvodů nenáviděla. Jindřich žádal o jmenování litoměřickým proboštem pražského biskupa Jana IV. z Dražic. Ten mu však kvůli nemanželskému původu odepřel souhlas pro tuto funkci a litoměřickým proboštem se stal Vojtěch z Dubé. Teprve po smrti Vojtěcha z Dubé požádal Jindřich ze Šumburku o litoměřické proboštství opět. I když se znovu ozvaly negativní reakce na tuto žádost, bylo mu litoměřické proboštství svěřeno a spravoval je nejméně do roku 1334. Zároveň byl i kanovníkem vyšehradským.

V první čtvrtině 14. století po zavraždění posledního Přemyslovce, krále Václava III., roku 1306, jehož vystřídal rovněž na krátkou dobu král Rudolf I. Habsburský (1306–1307), nastoupil na trůn, rovněž na krátkou dobu, Jindřich Korutanský (1307–1310). Teprve Jan Lucemburský (1310–1346) postupně začal obnovovat klid v zemi. Proti králi ovšem stáli žebraví mniši, kteří měli v papeži Janu XXII. (1316–1334) mocného ochránce. Tehdejší situace využil Jindřich ze Šumburku k intrikám. Měl mocné ochránce v králi Janu Lucemburském a královně Elišce. Za inkviziční aféry udal biskupa Jana IV. z Dražic. Papež Jan XXII. nařídil, aby se pražský biskup dostavil do Avignonu k soudu. Celá kauza trvala jedenáct let a ušlechtilý biskup Jan IV. z Dražic se vrátil do Prahy až 2. července 1329, když byl konečně očištěn od pomluv. Brzy propukl opět spor mezi žebravými řády (dominikáni, minorité, bosí augustiniáni) a světským duchovenstvem.

Jindřich ze Šumburku (Schönburgu) se rovněž vrátil z Avignonu a pravděpodobně vykonal pokání (1329) a smířil se i s Janem IV. z Dražic, aby se poté mohl ujmout litoměřického proboštství. Do funkce litoměřického probošta nastoupil roku 1334 a ještě téhož roku dne 29. listopadu se účastnil rozhodnutí sporu mezi světským a řádovým klérem. Další doklady o této problematické osobě se nedochovaly, nevíme ani, kdy Jindřich ze Šumburku zemřel a kde je pochován.

• BARTŮNĚK Václav, Od proboštství k biskupství (1057–1957), in 900 let litoměřické kapituly, Česká katolická charita, Praha 1959, s. 39.
• MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6, s. 25–26.

• Litoměřičtí proboštové

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce: Vojtěch z Dubé

18. probošt litoměřické kapituly 1321 – před 1341

Nástupce: Timotej Pluh z Rabštejna

Seznam litoměřických biskupů
Předchůdci: probošti litoměřické kolegiátní kapituly (1057–1655)	1. Lanc • 2. Ondřej z Doubravice • 3. Letoslav ze Švábenic • 4. Beneda • 5. Šebestián • 6. Hroznata • 7. Domicilián • 8. Martin • 9. Dobromír • 10. Radosta • 11. Bernard Kaplíř ze Sulevic • 12. Benedikt • 13. Heřman • 14. Herbort • 15. Konrád • 16. Samuel Prusinovský z Víckova • 17. Vojtěch z Dubé • 18. Jindřich ze Šumburku • 19. Timotej Pluh z Rabštejna • 20. Bohuslav z Pardubic • 21. Jan z Hakenbornu • 22. Jan Jindřichův z Kamýku • 23. Jindřich z Hakenbrunnu • 24. Vlachník Krabice z Veitmile • 25. Vilém Zajíc z Házmburka • 26. Jan Czam • 27. Zikmund z Budějovic • 28. Zdislav ze Zvířetic • 29. Zikmund z Michalovic • 30. Konrád • 31. Jakub z Nymburka • 32. Jan Pluh z Rabštejna • 33. Jan Papoušek ze Soběslavi • 34. Benedikt z Valdštejna • 35. Jiří Haller • 36. Jan z Vartenberka • 37. Jan Žák • 38. Johann Fabri • 39. Jan Horák-Hasenberger • 40. Kašpar z Logau • 41. Vilém Prusinovský z Víckova • 42. Matouš Cythardus • 43. Marek z Kytlice • 44. Wolfgang Pistorius • 45. Ludvík Švihovský z Rýzmburku • 46. Zbyněk Berka z Dubé a Lipé • 47. František z Ditrichštejna • 48. Jakob Chimarrhäus z Roermundu • 49. Daniel Uher z Jenčic • 50. Jan Sixt z Lerchenfelsu • 51. Jan Ctibor Kotva z Freifelsu • 52. Maxmilián Rudolf Schleinitz • (od r. 1907: 1 53. Josef Štěrba • 54. Gustav Mattauch • 55. Josef Kowař • 56. Fr. X. Reike • 57. Eduard Oliva • 58. Václav Červinka • 59. Karel Havelka • 60. Jiří Hladík • 61. Józef Szeliga)
Vznik litoměřické diecéze (1655)	zakladatel: papež ALEXANDR VII. na žádost Arnošta Vojtěcha z Harrachu; 52. probošt kolegiátní kapituly se stal sídelním biskupem
Litoměřičtí biskupové (1655 – současnost)	1. Maxmilián Rudolf Schleinitz • 2. Jaroslav Ignác Šternberk • 3. Hugo František Königsegg-Rottenfels • 4. Jan Adam Vratislav z Mitrovic • 5. Mořic Adolf Saský 2 • 6. Emanuel Arnošt z Valdštejna • 7. Ferdinand Kindermann • 8. Václav Leopold Chlumčanský • 9. Josef František Hurdálek • 10. Vincenc Eduard Milde • 11. Augustin Bartoloměj Hille • 12. Augustin Pavel Wahala • 13. Antonín Ludvík Frind • 14. Emanuel Jan Křtitel Schöbel • 15. Josef Gross a 1. pomocný biskup Antonín Čech • 16. Antonín Alois Weber 2 • 17. Štěpán Trochta • 18. Josef Koukl • 19. Pavel Posád a apoštolský administrátor Dominik Duka • 20. Jan Baxant • 21. Stanislav Přibyl
Pozn. kurz. = pomocný biskup, tuč. kurz. = arcibiskup, tuč. = kardinál; 1 probošti od r. 1907 stojí v čele litoměřické katedrální kapituly; 2 Mořic A. Saský a Antonín Weber jsou titulárními arcibiskupy