Jiří Antonín Benda

Jiří Antonín Benda
Jiří Antonín Benda
Narození	30. června 1722 Staré Benátky České království České království
Úmrtí	6. listopadu 1795 (ve věku 73 let) Bad Köstritz Sasko Sasko
Povolání	hudební skladatel, klavírista a houslista
Děti	Friedrich Ludwig Benda Heinrich Benda Justina Benda Christian Hermann Benda Carl Ernst Eberhard Benda
Rodiče	Jan Jiří Benda
Příbuzní	František Benda, Jan Jiří Benda, Josef Benda a Anna Františka Hatašová (sourozenci)
Funkce	court chapel master (od 1750)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Antonín Benda (30. června 1722 Staré Benátky^[1] – 6. listopadu 1795 Bad Köstritz, Sasko) byl český skladatel klasicismu.

Jiří Antonín Benda studoval u piaristů v Kosmonosích a u jezuitů v Jičíně. V obou kolejích se tradičně pěstovala hudba a Benda si odtud odnesl též znalost působivého řečnického projevu a zásad správné deklamace, což velmi ovlivnilo jeho hudební zaměření. V roce 1742 se odstěhoval do Berlína, kam byl pozván i s rodiči pruským králem Fridrichem II., jenž byl obdivovatelem jeho bratra, skladatele a houslového virtuóza Františka Bendy. Roku 1750 se Jiří Antonín stal rovněž kapelníkem, a to u sasko-gothajsko-altenburského vévody Fridricha III. v Gotě. Krátce byl ředitelem hudby hamburského divadla. V roce 1781 navštívil Paříž, kde měla premiéru jeho opera Romeo a Julie. V Německu pobýval až do roku 1778, kdy se pokusil získat ve Vídni místo kapelníka u německé opery, kterou chtěl zřídit Josef II. Vkusu vídeňského publika však nevyhověl a roztrpčen neúspěchem rezignoval na skladatelskou dráhu a zbytek života strávil putováním z místa na místo a věnoval se plně filosofickým úvahám.^[2]. Již v Berlíně konvertoval k protestantismu a vstoupil do zednářské lóže.

Význam Jiřího Antonína Bendy spočívá především v oboru melodramatu, jehož byl zakladatelem. Zvláště jeho první díla Ariadna na Naxu a Medea reprezentují tuto hudební formu. Myšlenku střídání hudby a mluveného slova přejal od J. J. Rousseaua, prakticky i umělecky ji však uvedl v život. Rousseau chtěl ovšem hudbou vytvářet podklad pro pohybovou stránku hercova projevu, Bendovým základním požadavkem byla dramatická pravdivost – chtěl vytvořit nové hudební drama. V nejrozšířenější hudebně dramatické formaci té doby – italské opeře – dominovala hudba a všechny ostatní složky se jí podřizovaly. Průkopníci nových uměleckých snah usilovali o vývoj směrem k větší životnosti, k realismu. Benda vykonal na této cestě nejradikálnější krok. Spojil hudbu a slovo takovým způsobem, aby byla slovu v největší možné míře uchována jeho sdělovací schopnost. Hudba se tím ovšem ocitla v postavení podřízené složky, jejímž hlavním úkolem bylo podporovat dramatický účinek textu. Své kompoziční zkušenosti z dramatické oblasti přenášel Benda i do děl instrumentálních, skládal především symfonie (30), cembalové koncerty, kantáty (přes 100), komorní skladby, opery, klavírní sonáty a scénickou hudbu.

• Xindo riconosciuto (libreto Giovanni Andrea Galletti, opera seria, 1765, Gotha)
• Il buon marito (libreto Giovanni Andrea Galletti, intermezzo, 1766, Gotha)
• Il nuove maestro di capella (intermezzo, 1766, Gotha)
• Ariadna na Naxu (v originále Ariadne auf Naxos, libreto Johann Christian Brandes, melodram, 1775, Gotha)
• Vesnický trh (Der Dorfjahrmarkt/Lukas und Bärbchen) (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1775, Gotha)
• Medea (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, melodram, 1775, Lipsko)
• Walder (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1776, Gotha)
• Romeo und Julie (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1776, Gotha)
• Der Holzhauer oder Die drey Wünsche (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1778, Gotha)
• Pygmalion (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, melodram, 1779, Gotha)
• Philon und Theone, revidováno jako Almansor und Nadine, (autor libreta neznámý, 1779, Gotha)
• Das tartarische Gesetz (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1787, Mannheim)

Přes zmíněný vídeňský neúspěch se však Benda dočkal ocenění u mnoha význačných osobností uměleckého života, jeho skladby výrazně zapůsobily např, na Mozarta, který obě výše uvedené skladby zbožňoval natolik, že je neustále vozil s sebou. Rovněž básník Friedrich Schiller uvádí, že Bendova Ariadna je výjimečné dílo, které se ho zcela zmocnilo. Benda zpracoval též Shakespearovu tragédii Romeo a Julie.

Jméno skladatele Jiřího Antonína Bendy nese český Bendův komorní orchestr.

• Josef Hutter, Zdeněk Chalabala: České umění dramatické, Část II. – zpěvohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 33–5
• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 33–34. 
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 43. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 368. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Antonín Benda na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Antonín Benda
• Seznam prací o Jiřím Antonínu Bendovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Jiří Antonín Benda v České divadelní encyklopedii
• Bendovy opery
• Stručný medailon
• Volně přístupné partitury děl od Jiřího Antonína Bendy v projektu IMSLP