Jedle jehlicovitá
 Jedle jehlicovitá | |
|---|---|
 Jedle jehlicovitá (Abies holophylla) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
| Podčeleď | jedlové (Abietoideae) |
| Rod | jedle (Abies) |
| Binomické jméno | |
| Abies holophylla Maxim., 1866 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jedle jehlicovitá (Abies holophylla) je jehličnatý strom z čeledi borovicovitých. Pochází z východní Asie, v ČR je zřídka pěstována jako okrasná dřevina.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Stálezelený strom dorůstající 30–50 m. Koruna kuželovitá. Borka je hnědošedá až šedá, v mládí mělce rozbrázděná, později hrubě šupinovitá. Letorosty žlutošedé, ve druhém roce rýhované. Jehlice 2–4,5 cm, dlouhé 2–2,5 mm široké, shora tmavě zelené, lesklé, vespod se dvěma bílými pruhy; jsou zakončené špičkou a ostře pichlavé. Na větvičce jsou uspořádány zhruba dvouřadě, uprostřed formují široký klín ve tvaru písmene V.[3]
Šištice samčí jsou žluté, samičí nachové. Šišky válcovité, 9–14 cm dlouhé a 3,5–4,5 cm široké, zpočátku zelené, později hnědé. Semeno trojúhelníkovitého tvaru, 6 mm dlouhé a 4 mm široké s 13 mm dlouhým křídlem. Kvetení duben–květen, šišky dozrávají září–říjen.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Vyskytuje se ve východní Asii: Čína, Mandžusko, Severní Korea. Okrajově zasahuje i na ruský Dálný východ (Přímořský kraj).[4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Horská, pomalu rostoucí dřevina, roste v nadmořských výškách 500–1500 m, v hlubších, na humus bohatších, kyselých a vlhkých granitových půdách. Strom upřednostňuje plné oslunění.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Jedle jehlicovitá dobře odolává jedlovým mšicím. Pro pevné, ozdobné dřevo (vyrábí se z něj překližka, dýha ale i některé hudební nástroje) dochází k jejímu častému kácení (obzvláště v Rusku, ale i jinde), úbytky se pohybují kolem 30 % populace jedle jehlicovité.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ BOTANY.cz » ABIES HOLOPHYLLA Maxim – jedle jehlicovitá / jedľa ihlicovitá. botany.cz [online]. [cit. 2017-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Conifer Species: Abies holophylla | American Conifer Society. American Conifer Society. Dostupné online [cit. 2017-12-13]. (anglicky)
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2014-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-29.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu jedle jehlicovitá na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo jedle jehlicovitá ve Wikislovníku
Taxon Abies holophylla ve Wikidruzích
- http://botany.cz/cs/abies-holophylla/
