Jakovlev Jak-141
| Jak-141 | |
|---|---|
 | |
| Určení | VTOL stíhač |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Jakovlev |
| První let | 9. března 1987 |
| Charakter | projekt ukončen (1991) |
| Uživatel | Sovětské námořnictvo |
| Vyrobeno kusů | 4[1][2][3][4][5][6][7][8] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakovlev Jak-141 (V kódu NATO: "Freestyle") bylo nadzvukové, víceúčelové bojové letadlo s technologií V/STOL (vertical take-off and landing), které poprvé vzlétlo 9. března 1987 jako prototyp 48-2. Jeho vývoj trval poměrně dlouhou dobu, tedy od roku 1975 po rok 1991.
Byly sestrojeny čtyři prototypy tohoto letadla:
- Prototyp 48-0 - prototyp určený k neletovým zkouškám a ke kontrole integrovaných systémů
- Prototyp 48-1 - rovněž neletový prototyp určený ke zkouškám výkonnosti motorů
- Prototyp 48-2 - určený k letovým zkouškám a byl představen na letecké výstavě ve Farnborough (1992) a Moskvě (1993)
- Prototyp 48-3 - rovněž určen k letovým zkouškám, poprvé představen na Moskevské letecké výstavě v roce 1993[9]
Financování projekt spolu a testů na letadlové lodi Admiral Gorškov bylo ukončeno na konci roku 1991, kdy došlo k nehodě při přistávání[10] a prototyp vybuchl - pilot se dokázal katapultovat. Později po přehodnocení ministerstvem obrany byl projekt znovu spuštěn. Byla navržena i pozemní verze Jak-141M s lepším motorem, výzbrojí a s charakteristikami stealth.[11]
Jak-141 byl vybaven automaticky katapultovacím sedadlem Zvezda K-36, podobným jakým byl vybaven i Jak-38. Jak-141 je rovněž vybaven laserovým naváděním raket. Má trojnásobně zálohovaný systém FBW[11] (Fly-by-wire) ke koordinaci motoru s tryskami pro zlepšený kolmý vzlet a přistání. Je také vybaven identifikátorem IFF (Identification friend or foe) a modifikovaným radarem IRST S-31E2KOLS. Tímto radarem jsou také vybaveny stíhačky MiG-29.
Spolupráce s Lockheedem
V září 1991 oznámila ruská vláda zastavení vývoje z finančních důvodů. Jakovlev začal jednání s několika zahraničními partnery, kteří by mohli pomoci program financovat. Společnost Lockheed Corporation, která v té době vyvíjela X-35 pro americký program Joint Strike Fighter, se přihlásila a s její pomocí byl letoun 48-2 vystaven na letecké přehlídce ve Farnborough v září 1992. Jakovlev oznámil, že dosáhl dohody s Lockheedem o financování ve výši 385 až 400 milionů dolarů na tři nové prototypy a další statický testovací letoun pro testování vylepšení konstrukce a avioniky. Plánované úpravy pro navrhovaný Jak-41M zahrnovaly zvýšení vzletové hmotnosti STOL na 21 500 kg. Jeden z prototypů měl být dvoumístný cvičný stroj. Ačkoli již nebyly letuschopné, oba stroje 48-2 a 48-3 byly vystaveny na moskevské letecké přehlídce v roce 1993.
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]
Technické parametry
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 1
- Délka: 18,3 m
- Rozpětí: 10,1 m
- Výška: 5 m
- Nosná plocha: 31,7 m²
- Hmotnost prázdného letadla: 11 650 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 19 500 kg
- Pohonná jednotka:
- 1 × dvouproudový motor Sojuz R-79V-300 s maximálním tahem 88,25 kN, s přídavným spalováním 152 kN
- 2 × zdvihový proudový motor Rybinsk RD-41 o tahu 40,2 kN
- Objem palivových nádrží: 4 400 kg
- Přídavné palivové nádrže: 1 750 kg
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 1 800 km/h ve výšce 11 000 m (1,7 M)
- Maximální rychlost při zemi: 1 250 km/h (1,02 M)
- Operační dostup: 15 000 m
- Dolet: 2100 km
- Délka vzletu: 30-100 m
- Délka přistávání: 240 m
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- Rakety „Vzduch-vzduch“ R-27, R-33, R-40, R-60, R-73
- Rakety „Vzduch-zem“ Ch-31A, Ch-35, Ch-25MP, Ch-25MTRL, Ch-25MP
- Kanón GŠ-30-1 se 120 náboji
- Byl schopen nést i nukleární pumu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ IDEA.LT. Контактная информация [online]. [cit. 2018-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Як-141: критический момент биографии / АэроХобби 1992 02 [online]. [cit. 2018-04-22]. Dostupné online.
- ↑ А.С. Павлов. Длинная рука Адмирала Горшкова. Палубный самолет для "Четверки" [online]. [cit. 2018-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Ахиллесова пята. Часть I – Армейский вестник [online]. [cit. 2018-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Морская авиация. Самолет Як-141 [online]. [cit. 2018-04-22]. Dostupné online.
- ↑ ARG. Yak-141 VTOL Multi-Role Fighter – Military-Today.com [online]. [cit. 2018-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Yakovlev Yak-41 'Freestyle' – Aeroflight [online]. Aeroflight.co.uk, 2016-06-26 [cit. 2022-05-02]. Dostupné online.
- ↑ ✈ russianplanes.net ✈ наша авиация [online]. [cit. 2018-04-22]. Dostupné online.
- ↑ http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/2043
- ↑ youtube.com
- ↑ a b http://www.military.cz/russia/air/jak/Jak-141/jak-141.htm
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Bill Gunston, Yefim Gordon. Yakovlev aircraft since 1924. Putnam Aeronautical Books, 1997.
- John William Ransom Taylor. Helicopters and VTOL aircraft. Doubleday, 1968.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakovlev Jak-141 na Wikimedia Commons
- http://www.enemyforces.net/aircraft/yak141.htm Archivováno 20. 6. 2014 na Wayback Machine.
- http://www.military.cz/russia/air/jak/Jak-141/jak-141.htm
- http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/2043
- http://two-s.blogspot.sk/2009/07/lietadlo-zbavene-neba-alebo-starosti-z.html
