Jaejama

Dostupné mapy ke článku
	OSM; Mapy.cz; Bing; WikiMap;
	Souřadnice ve formátu KML: Export;

Jaejama; 八重山諸島
	Ostrovy Jaejama (vlevo dole) na mapě prefektury Okinawa
Geografie
Poloha	24°22′ s. š., 123°40′ v. d.
Souostroví	Rjúkjú
Rozloha	586,4 km²
Počet ostrovů	přes 30
Časové pásmo	UTC+9
Hlavní ostrov	Iriomote
Země
Stát	Japonsko
Provincie	Prefektura Okinawa
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	52 438
Hustota zalidnění	89,4 obyv./km²

Souostroví Jaejama (japonsky 八重山諸島 [Jaejama šotó]) je skupina ostrovů na hranici mezi Východočínským mořem a Filipínským mořem, která je v rámci prefektury Okinawa součástí Japonska.

Geografie

Souostroví je nejodlehlejší částí Japonska (od jeho hlavních ostrovů) a nacházejí se zde jeho nejjižnější (Hateruma) a nejzápadnější (Jonaguni) obydlené ostrovy. Souostroví tvoří nejjižnější část souostroví Rjúkjú. Je vulkanického původu a mezi horninami zde převládá žula, a to především na rozlehlejších ostrovech. Ostrovy jsou z větší míry obklopeny korálovými útesy. Na Irimote teče nejdelší řeka celého souostroví Rjúkjú Urauči (18,8 km).

Flóra je na ostrovech zastoupena především tropickou džunglí a mangrovníkovými porosty. Fauna se vyznačuje některými endemickými druhy jako je kůň Jonaguni, Trimeresurus elegans – had z podčeledi chřestýšovitých, poddruh kočky bengálské (Prionailurus bengalensis iriomotensis). Na ostrovech Iriomote, Kohama, Kuro, Taketomi a Išigaki se rozkládá národní park, který byl vyhlášen v r. 1972. Okolní moře je druhově pestré a významné je zimní shromažďování kladivounů ve vodách ostrova Jonaguni.

Klima na ostrovech je oceánické, tropické. Průměrná roční teplota vzduchu je 24,0 °C a přibližně stejná (25,0 °C) je i průměrná teplota okolního moře. Měsíční minimum je v lednu 18,3 °C, a maximum v červenci 29,3 °C. Srážky jsou časté a jsou rozloženy do celého roku s maximem ke konci léta; jejich roční úhrn je 2 283 mm. Větry zde vanou stálé o průměrné rychlosti 4,7 km/h a průměrná vlhkost vzduchu je 77 %.^[1]

Přehled obydlených ostrovů dává následující tabulka:

Správní celek	Ostrov	Japonsky	Plocha [km²]	Nejvyšší bod [m n. m.]	Zeměpisné souřadnice
městský okres Išigaki^{[p 1]}	Išigaki	石垣島	222,64	526	24°20′4″ s. š., 124°9′22″ v. d.
okres Jaejama, město Taketomi	Aragusuku^{[p 2]}	新城島	3,34	20	24°13′25″ s. š., 123°56′9″ v. d.
	Hateruma	波照間島	12,77	60	24°2′25″ s. š., 123°47′16″ v. d.
	Iriomote^{[p 3]}	西表島	289,28	470	24°17′33″ s. š., 123°51′43″ v. d.
	Kohamadžima	小浜島	7,84	99	24°20′28″ s. š., 123°58′51″ v. d.
	Kurošima	黒島	10,02	14	24°14′22″ s. š., 124°0′53″ v. d.
	Sotobanari	外離島	1,32	149	24°22′23″ s. š., 123°42′58″ v. d.
	Taketomi	竹富島	5,42	21	24°19′4″ s. š., 124°5′12″ v. d.
	Jubu	由布島	0,15	2	24°20′34″ s. š., 123°56′1″ v. d.
	Hatoma	鳩間島	0,96	34	24°28′22″ s. š., 123°49′12″ v. d.
okres Jaejama, město Jonaguni	Jonaguni	与那国島	28,91	231	24°28′6″ s. š., 123°0′17″ v. d.

Obyvatelstvo

Převážná část obyvatel (48 000) žije na ostrově Išigaka. Většina obyvatel mluví jaejamštinou ( 八重山語 [jaima muní]), což je jeden z japonsko-rjúkjúských jazyků. Na Jonaguni se hovoří jonagunsky (与那国語). Japonština je rozšířena jako druhý jazyk.

Na ostrov Iriomate byla ke konci druhé světové války zatažena malárie, protože zde byli umístěni uprchlíci z tropických oblastí obsazených Japonci. Po válce byla ohniska malárie zlikvidována.

Hospodářství

Hlavním zdrojem obživy na ostrovech býval rybolov. Průmysl se objevil se začleněním do Japonska. V letech 1889 až 1959 zde bylo těženo černé uhlí. Z pěstovaných plodin má největší význam cukrová třtina. Po druhé světové válce vzrostl význam služeb, zprvu spojených s existencí amerických vojenských základen. Poslední obydlený ostrov byl elektrifikován až v r. 1960. Význam pasivní turistiky soustavně vzrůstá a ostrovy jsou vyhledávaným cílem domácích turistů, které přitahují písečné pláže, příroda a některé zajímavosti jako např. jonagunský podmořský výtvor.

Ostrovy jsou dobře propojeny mnoha trajekty. Na ostrovech Hateruma, Išigaki a Jonaguni jsou letiště vnitrostátního významu.

Historie

Ostrovy byly od středověku součástí království Rjúkjú. V r. 1771 byly zasaženy vlnou cunami.^[2] Koncem 19. století je Japonsko anektovalo spolu s celým královstvím. Po porážce Japonska ve druhé světové válce podléhaly americké správě. Podle čl. 3 sanfranciské smlouvy patřily ostrovy k územím, která měla být se souhlasem OSN převedena do správy USA.^[3] Pro odpor Sovětského svazu OSN takový souhlas nevydalo. Ostrovy byly 17. června 1971 Japonsku navráceny.^[4]

Odkazy

Poznámky

↑ Součástí městského okresu Išigaki je i souostroví Senkaku, které ovšem k souostroví Jaejama nepatří.
↑ Jde o dva ostrovy obklopené společným korálovým útesem.
↑ Od července 2021 součást světového přírodního dědictví UNESCO pro své deštné lesy a porosty mangrovů.

Reference

↑ Climate of Ishigaki City [online]. Ishigaki City, Okinawa, 2011 [cit. 2012-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-01. (anglicky)
↑ 和行 (TOMIJAMA), 豊見山 (Kazuyuki). 「宮古八重山津波」(1771 年) における災害・年貢・復興について —石垣島と多良間島を中心に—」 [online]. University of the Ryukyus Repository [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-05. (japonsky)
↑ LEE, Seokwoo. The 1951 San Francisco Peace Treaty with Japan and the Territorial Disputes in East Asia [online]. Pacific Rim Law & Policy Journal Association, 2002 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Agreement between Japan and the United States of America Concerning the Ryukyu Islands and the Daito Islands [online]. Tokio: Institute of Oriental Culture, University of Tokyo, 1971-06-17 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaejama na Wikimedia Commons
(anglicky) Oficiální stránky obce Išigaki
(anglicky) Údaje americké Národní zeměpisné vyšetřovací služby o Yaeyama-guntō

[2] Součástí městského okresu Išigaki je i souostroví Senkaku, které ovšem k souostroví Jaejama nepatří.

[3] Jde o dva ostrovy obklopené společným korálovým útesem.

[4] Od července 2021 součást světového přírodního dědictví UNESCO pro své deštné lesy a porosty mangrovů.

[1] Climate of Ishigaki City [online]. Ishigaki City, Okinawa, 2011 [cit. 2012-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-01. (anglicky)

[5] 和行 (TOMIJAMA), 豊見山 (Kazuyuki). 「宮古八重山津波」(1771 年) における災害・年貢・復興について —石垣島と多良間島を中心に—」 [online]. University of the Ryukyus Repository [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-05. (japonsky)

[Lee-6] LEE, Seokwoo. The 1951 San Francisco Peace Treaty with Japan and the Territorial Disputes in East Asia [online]. Pacific Rim Law & Policy Journal Association, 2002 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky)

[7] Agreement between Japan and the United States of America Concerning the Ryukyu Islands and the Daito Islands [online]. Tokio: Institute of Oriental Culture, University of Tokyo, 1971-06-17 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[p 1]

[p 2]

[p 3]

[2]

[3]

[4]

Prefektura Okinawa – 沖縄県 (Okinawa-ken)

Města (市, ši)	Ginowan (宜野湾) • Išigaki (石垣) • Itoman (糸満) • Mijakodžima (宮古島) • Nago (名護) • Naha (那覇 hlavní město prefektury) • Nandžó (南城) • Okinawa (沖縄) • Tomigusuku (豊見城) • Urasoe (浦添) • Uruma (うるま)

Okresy (郡, -gun):	městečka (町, -čó): • (村, -son):

Kunigami (国頭)	Motobu-čó (本部町) • Kin-čó (金武町) • Kunigami-son (国頭村) • Ógimi-son (大宜味村) • Higaši-son (東村) • Kunigami-son (今帰仁村) • Onna-son (恩納村) • Ginoza-son (宜野座村) • Ie-son (伊江村)

Nakagami (中頭)	Kadena-čó (嘉手納町) • Čatan-čó (上北谷町) • Mijaki-čó (西原町) • Jomitan-son (読谷村) • Kitanakagusuku-son (北中城村) • Nakagusuku-son (中城村)

Šimadžiri (島尻)	Jonabaru-čó (与那原町) • Haebaru-čó (南風原町) • Kumedžima-čó (久米島町) • Jaese-čó (八重瀬町) • Tokašiki-son (渡嘉敷村) • Zamami-son (座間味村) • Aguni-son (粟国村) • Tonaki-son (渡名喜村) • Minamidaitó-son (南大東村) • Kitadaitó-son (北大東村) • Iheja-son (伊平屋村) • Izena-son (伊是名村)

Mijako (宮古)	Tarama-son (多良間村)

Jaejama (八重山)	Taketomi-čó (竹富町) • Široiši-čó (与那国町)

Jiné	souostroví/ostrovy: