Jazíd II.
| Jazíd II. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 687 Damašek |
| Úmrtí | 28. ledna 724 (ve věku 36–37 let) Irbid |
| Potomci | Al-Valíd II. a Al-Ghamr ibn Yazid |
| Otec | Abdulmalik |
| Matka | Atikah bint Yazid |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jazíd II. (687 – 26. ledna 724) celým jménem Jazíd ibn Abdulmalik. Arabský chalífa z rodu Umajjovců v letech 720–724, další ze synů chalífy Abdulmalika.
Vnitřní problémy umajjovského chalífátu
[editovat | editovat zdroj]Jazíd II. nedosahoval kvalit svého předchůdce a jeho vláda způsobila řadu problémů. Ke dvoru byli opět povoláni pěvci a básníci a chalífa se údajně příliš často veselil se svými milci a otrokyněmi.
Jazídovo nástupnictví vyvolalo nevraživost mezi rodinnými klany Umajjovců. Do popředí se opět dostali rodinní příslušníci napojení v předchozím období na al-Hadždžádže. To znamenalo ústup rodinného klanu kolem Jazída ibn Muhallaba, který rozpoutal povstání v oblastech Iráku a Chorásánu. Vzpoura byla zlomena chalífovým bratrem Maslamou až po těžkých bojích roku 721. Nepokoje se pak přenesly i do dalších provincií a bylo jen na místodržících, jak se s nimi vypořádají.[1]
Zahraniční politika
[editovat | editovat zdroj]Po předchozím období relativního klidu došlo opět k větším válečným podnikům. Ve Francii se arabská vojska pokusila roku 721 dobýt Toulouse, centrum Akvitánie. Vévoda Eudo je však u města porazil a zahnal zpět do Septimánie. Eudo poté využil rozporů mezi Araby a Berbery a dočasně muslimské útoky zastavil.[2]
V Malé Asii stále docházelo k pravidelným nájezdům. Větší vojenské akce se přesunuly dále na východ do oblasti Kaspického moře, kde se Arabové střetli s Chazary, kteří v této době vpadli do Arménie, Gruzie a Ázerbájdžánu.[3]
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Jazíd II. zemřel pravděpodobně na tuberkulózu. Z dochovaných pramenů se o jeho smrti můžeme také dovědět, že byla způsobena velmi silnou citovou vazbou k otrokyni Sallámě, jejíž skon údajně chalífa nepřenesl přes srdce.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ F. Tauer, Svět Islámu, Praha 1984. s.67.
- ↑ R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 249.
- ↑ R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 244.
- ↑ F. Tauer, Svět. s.67.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Jazíd II. na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. Praha: Forma, 1996. 667 s. ISBN 80-7213-000-5.
- TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, Vyšehrad, 1984. 303 s.
