Josef Karel Šlejhar
| Josef Karel Šlejhar | |
|---|---|
 Josef Karel Šlejhar - student | |
| Rodné jméno | Josef Šlejhar |
| Narození | 17. října 1864 Stará Paka  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 3. září 1914 (ve věku 49 let) Královské Vinohrady  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | spisovatel, učitel |
| Národnost | česká |
| Manžel(ka) | Johanna Šlejharová, roz. Nepomucká (manželství rozvedeno) |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Karel Šlejhar (17. října 1864 Stará Paka[1] – 3. září 1914 Královské Vinohrady[2]) byl český naturalistický spisovatel.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]
Josef Karel Šlejhar se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí. Jeho otec Arnošt Šlejhar byl obchodník s bavlnou, matka Josefa, rozená Ulmannová.[1] [p 1] [p 2][3]
Pro neshody mezi rodiči byl vychováván babičkou Karolinou Ulmannovou, mlynářkou v Dolní Branné u Vrchlabí. V letech 1877 až 1881 vystudoval reálku v Pardubicích. Po třech letech studia chemie na pražské technice studia pro nemoc zanechal. Vystřídal mnoho zaměstnání, pracoval jako technický úředník v cukrovaru, byl sedlákem na zděděném statku v Dolní Kalné. Měl celý život existenční i rodinné problémy.[4]
Manželství
[editovat | editovat zdroj]
Dne 9. února 1892 se ve vinohradském kostele sv. Ludmily oženil s Johannou Nepomuckou (* 1869), dcerou vinohradského řezníka Františka Nepomuckého.[5] Rodina Josefa Karla Šlejhara bydlela na pražských Vinohradech, kde se jim roku 1893 narodila dcera Johanna, v letech 1894 a 1896 synové Josef a Arnošt.[6][p 3] Celkem se manželům narodilo sedm dětí, ze kterých přežily jen tři.[7]
Roku 1892 se Šlejharovi odstěhovali k rodičům do Staré Paky. Šlejharova povídka, uveřejněná v Květech v březnu 1893 a nazvaná Sezima, vyvolala kritickou reakci novopackých občanů. Ti zveřejnili v Národních listech otevřený dopis Šlejharovi, ve kterém se vůči jeho popisům místních občanů ohrazují a spisovatele nazývají "nedoukem" a o práci samotné píší, že "...je výpotkem chorého mozku a výmyslem šílence..."[8]
Po konfliktu v Nové Pace se rodina v roce 1895 usídlila na statku v Dolní Kalné, který Josef Karel Šlejhar zdědil po dědečkovi z otcovy strany. Hospodaření se ztrátami a silné rozpory mezi manželi vedly k rozpadu manželství, rozvodu (na jaře 1901) a Šlejharově odchodu ze statku.[p 4]
Dolní Kalná je nejen místem, kde Josef Karel Šlejhar hospodařil a kde došlo k rozpadu jeho manželství. Obec inspirovala jeho dílo, zejména romány Lípa a Vraždění.[9]
Po rozvodu
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1901 až do své smrti byl Josef Karel Šlejhar učitelem na obchodních školách v Hradci Králové, Kolíně a od roku 1906 v Praze[10]. V roce 1908 byl Josef Karel Šlejhar opět policejně přihlášen na Vinohradech, už jako rozvedený. V roce 1911 žil, podle policejní přihlášky, ve společné domácnosti se svými třemi dětmi.[11]
V Praze se znovu oženil, sňatek však byl podle tehdejší legislativy neplatný.[3] Jeho syn Karel Uhlíř (1909–1987), pozdější brněnský lékař, proto nesl jméno své matky, Marie Uhlířové,[7] a otec není vůbec v matrice uveden.[12] Poslední bydliště měl Josef Karel Šlejhar na Vinohradech, v dnešní Dykově ulici. Zemřel v nemocnici na Královských Vinohradech na rakovinu žaludku a byl pohřben na pražském Vinohradském hřbitově.[2][3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho dílo je charakteristické hlubokým pesimismem, čtenáře se snaží šokovat děsivými detaily. Postavy v jeho dílech jsou lidskou zlobou nebo vnějšími okolnostmi tlačeny do tragických konfliktů, kde je smrt často jediným východiskem. Nejčastěji píše o životě na vesnici, která je v jeho díle líčena v těch nejhorších barvách.
Publikace v časopisech
[editovat | editovat zdroj]Své práce publikoval Josef Karel Šlejhar v řadě časopisů (často na pokračování) jako Světozor (např. Ptáče v r. 1886[13]), Květy, Zlatá Praha a dalších.
Výčet knižně vydaných prací
[editovat | editovat zdroj]- Dojmy z přírody a společnosti (1894) sbírka naturalistických povídek. Lidé a zvířata, postavení do předurčených, bezvýchodných situací, se v zoufalé snaze přežít dostávají do konfliktů, kde si navzájem ubližují. Kulisou je příroda, jejímuž líčení se věnuje mnoho prostoru.
- Co Život Opomíjí (1895), povídková sbírka
- Zátiší (1898), povídková sbírka
- Kuře melancholik – vydáno roku 1889. Povídka o týraném dítěti-sirotkovi a jeho kuřeti; velmi detailní popisy. Podle povídky byl natočen stejnojmenný film.
- Ukolébavka – o služce Frantině, která je po celý život týrána, okrádána a vyháněna a nakonec až vyhnána na dlažbu ulice
- V zášeří krbu (1899), o nevydařeném rodinném životě slabocha s hysterickou manželkou (autobiografické rysy)
- Temno (1902)
- Peklo (1905) román, naturalisticky popisuje vzplanutí vášnivé lásky mezi úředníkem a pracovnicí cukrovaru. Cukrovar za dramatických okolností shoří při požáru. Inspirováno pobytem v Pečkách.
- Od nás (1907), povídková sbírka (Sirotek, Nekřtěňátko).
- Povídka z výčepu (1908), novela
- Lípa (1908), román. Mladý sedlák necitlivě modernizuje hospodářství a snaží se porazit památnou lípu na hranicích svého pozemku. Spisovatel, ústy souseda, vyjadřuje svůj odpor k veškerému pokroku (včetně zemědělského školství) a úctu k tradičnímu venkovskému životu.
- Předtuchy (1909)
- Z chmurných obzorů (1910), povídková sbírka
- Z Prahy (1910) sbírka naturalistických povídek, zaměřená na zlo a konflikty velkoměstského života
- Maloměstská idylla (1910)
- Zátoka smrti (1910)
- Vraždění (1910) román bez jasné dějové linie, popisující život na vesnici, kde si lidé navzájem znepříjemňují život a není spravedlnosti
- Cvrček mého krbu - vydáno posmrtně roku 2017 v nakladatelství Akropolis
Posmrtné připomínky
[editovat | editovat zdroj]- Ulice Šlejharova je v Nové Pace a Ostravě
- Pamětní deska je v Nové Pace, na místě, kde stával Šlejharův rodný dům (spolu s připomínkou Jindřicha Niederle)[14]
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Nešťastný osud měli i příbuzní Josefa Karla Šlejhara a s ním spojená rodina Nepomuckých (rodné příjmení první manželky Johanny). Bratr Arnošt Šlejhar (1868–1902)[15] se oženil se sestrou Johanny, Marií Nepomuckou (*1875), a měl s ní syna Ottu.[16] Na jeho majetek, tkalcovnu v Buřanech, byl roku 1897 prohlášen konkurs.[17] Otto Šlejhar, studující a c.k. vojín, zahynul v roce 1917 (ve dvaceti letech) sebevraždou opiem.[18] Šlejharova vdova Johanna dožila v novopackém chudobinci.[19]
Ze Šlejharovy pozůstalosti zbylo jen pár dokumentů, protože syn si přál být pohřben s jeho věcmi a tak se také stalo.[20]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jak uvádí Lexikon české literatury i jiné zdroje, údaje o přesném datu narození i úmrtí se liší. Sám Šlejhar uváděl datum narození 20.10.1864 (jde však o nepřímou dataci v dopise); další datum je uvedeno na maturitním vysvědčení. Datum narození 17.10. 1864 jednoznačně určuje matrika narozených, správné datum úmrtí je 4.9.1914.
- ↑ V matričních záznamech o narození i křtu i v matričním záznamu oddaných a policejních přihláškách je uveden pouze jako Josef Šlejhar, druhé jméno Karel je umělecký přídomek, uváděný ve všech titulech jeho knih.
- ↑ Na policejní přihlášce jsou chybně uvedeny roky narození obou manželů.
- ↑ O dvou různých pohledech na příčiny zániku manželství viz diplomová práce Marty Kopečné, s.58.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matrika N, Stará Paka, sign. 113-3435, 1853-1875, s.123. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2016-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-22.
- ↑ a b Matrika zemřelých, Vinohrady, sv. Alois, 1914-1918, s.61 (snímek 65)
- ↑ a b c MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. Kapitola Josef Karel Šlejhar, s. 658–661.
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Josef Karel Šlejhar, s. 273.
- ↑ Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1891-1894, s.57 (snímek 63)
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Josefa Šlejhara
- ↑ a b KOPEČNÁ, Marta. Josef Karel Šlejhar - pokus o monografickou studii. Praha, 2009. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Karlovy univerzity. Vedoucí práce Anna Stejskalová. Dostupné online. , s.69
- ↑ Národní listy, 28.4.1893, s.6, Zasláno
- ↑ Rozpravy Aventina, 1931/32, s.36, Václav Kašpar: Šlejharova Červená země
- ↑ Národní politika, 8.8.1906, s.5, Věstník živnostenský a dělnický
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Josefa Šlejhara
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u Apolináře, sign. AP N74, s. 402, dostupné online, popř. Moravský zemský archiv, Marika oddaných Brno - Staré Brno u Nanebevzetí Panny Marie 17175, s. 253, dostupné online.
- ↑ Světozor, 29.10.1886, s.747
- ↑ Nová Paka, pamětní deska J.K. Šlejhar
- ↑ Národní listy, 14.09.1902, s. 6 (Arnošt Šlejhar, úmrtní oznámení)
- ↑ Buřany, matrika N, 1885-1911, snímek 28, záznam o narození a křtu Otto Šlejhara. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2016-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-22.
- ↑ Národní listy, 6.2.1897, s. 4.
- ↑ Matrika zemřelých, Vinohrady - sv. Alois, 1914-1918, snímek 287
- ↑ Národní listy, 29.03.1930, s. 2
- ↑ Kopečná, s. 8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Karel Šlejhar na Wikimedia Commons
Autor Josef Karel Šlejhar ve Wikizdrojích
Osoba Josef Karel Šlejhar ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Karel Šlejhar
- Josef Karel Šlejhar v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- KOPEČNÁ, Marta. Josef Karel Šlejhar - pokus o monografickou studii. Praha, 2009. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Karlovy univerzity. Vedoucí práce Anna Stejskalová. Dostupné online.
- Městské muzeum Nová Paka: Josef Karel Šlejhar
