Játrovky

Játrovky
Morfologické bohatství játrovek v ilustraci
Vědecká klasifikace
Doména	eukaryota (Eucaryota)
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	vyšší rostliny (Embryobionta)
Oddělení	játrovky (Marchantiophyta)
řády
Haplomitriopsida Haplomitriales Treubiales Jungermanniopsida[1] Pelliidae Fossombroniales Pallaviciniales Pelliales Metzgeriidae Metzgeriales Pleuroziales Jungermanniidae Jungermanniales Porellales Ptilidiales Marchantiopsida[2] Blasiidae Blasiales Marchantiidae Neohodgsoniales Sphaerocarpales Marchantiales
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Játrovky (Marchantiophyta) jsou stélkaté zelené rostliny, jedny z nejstarších a vývojově nejpůvodnějších suchozemských rostlin. Latinský název je odvozen podle zástupců rodu Marchantia (česky porostnice, např. porostnice mnohotvárná), patrně nejhojnějších játrovek na Zemi. Z řady dnes již zastaralých názvů, které se v minulosti pro tuto skupinu užívaly, je možno zmínit např. Hepaticae nebo Hepaticophyta. Oba se odvozují od latinského hepar, tj. játra, a poukazují tak na typický vzhled lupenitých zástupců. V současné době zahrnují játrovky celosvětově asi 350 rodů a 8000–9000 druhů, z toho v ČR okolo 200 druhů.

Játrovky jsou jednoduché, necévnaté rostliny. V jejich životním cyklu – rodozměně – výrazně převládá gametofyt (pohlavní generace) nad sporofytem, který je značně redukovaný a na gametofytu existenčně zcela závislý. Prvoklíček (protonema) je taktéž redukovaný, málo odlišný od gametofytu, který tvoří dva základní typy stélek. Vývojově původnější je stélka lupenitá (frondózní), která není rozlišená na stonek a listy a tvoří pouze ploše listovité útvary (např. Marchantia), přichycené k substrátu jednobuněčnými příchytnými vlákny (rhizoidy). Stélku vývojově pokročilejších játrovek pak nazýváme stélka listnatá (foliózní): ta již je diferencována na jednoduchý stonek, resp. lodyžku (kauloid), převážně dvouřadě uspořádané lístky (fyloidy) a příchytné rhizoidy (např. Chiloscyphus). Od vzhledově podobných mechů se liší nepřítomností středního žebra v lístku. Existují též přechodné formy mezi oběma předchozími (např. Fossombronia).^[3][4]

Játrovky nemají redukovatelné průduchy ani vodivá pletiva. Olejová tělíska na povrchu některých játrovek, obsahující éterické oleje, odrazují potenciální spásače játrovek; díky antimikrobiálním účinkům je lze využívat též medicínsky.^[3]

Játrovky se mohou rozmnožovat jak pohlavně, tak nepohlavně. Pohlavní rozmnožování probíhá pomocí spor produkovaných ve sporofytu – štětu s tobolkou. Ten vzniká oplozením samičí pohlavní buňky (oosféry) na gametofytu (v orgánu zvaném archegonium neboli zárodečník) samčí pohlavní buňkou (obrveným spermatozoidem) uvolněnou ze samčího orgánu – pelatky (antheridia). Na rozdíl od vývojově pokročilejších mechů je štět značně krátkověký, rozměrově často velmi redukovaný, a obsahuje sterilní mrštivé buňky (mrštníky), které jeho obsah velmi rychle vypráší do okolí.

Krom toho mají játrovky na svrchní straně stélky pohárky (thalidia) s rozmnožovacími tělísky (gemami), které jim slouží k nepohlavnímu rozmnožování.

Většina druhů játrovek je vázána na stinná či polostinná stanoviště s vyšší a vysokou vzdušnou vlhkostí, nejvyššího druhového bohatství dosahují v tropickém pásmu. V české přírodě se s nimi lze setkat nejčastěji v lesích na tlejícím dřevě (Chiloscyphus, Lepidozia), na tzv. mokvajících skalách různého geologického složení, dále na kůře listnatých stromů (Radula complanata), na čerstvě rozrušené půdě, na kamenech koryt potoků a v prameništích (Conocephalum conicum, Pellia epiphylla). Několik druhů vyhledává i suché xerofytní trávníky (Mannia fragrans) nebo naopak vodní prostředí (trhutka plovoucí – Riccia fluitans). V tropických deštných lesích patří játrovky mezi významné stromové epifyty. Porostnice mnohotvárná je obvyklým plevelem v zahradnictvích.^[5]

Játrovky se tradičně řadí spolu s mechy a hlevíky mezi mechorosty. Sesterskou skupinou recentních játrovek jsou mechy, společně tvoří klad Setaphyta.^[6][7]

Játrovky se podle současné (2021) systematiky^[8] dělí na tři třídy s celkem 14 řády a 59 čeleděmi (česká jména taxonů dle BioLibu^[9]):

• Třída: Haplomitriopsida

  • Řád: Haplomitriales
    • Čeleď: Haplomitriaceae – přímenkovité
  • Řád: Treubiales
    • Čeleď: Treubiaceae

• Třída: Marchantiopsida
  • Podtřída: Blasiidae
    • Řád: Blasiales
      • Čeleď: Blasiaceae – jamuškovité
  • Podtřída: Marchantiidae
    • Řád: Neohodgsoniales
      • Čeleď: Neohodgsoniaceae
    • Řád: Sphaerocarpales
      • Čeleď: Monocarpaceae
      • Čeleď: Riellaceae
      • Čeleď: Sphaerocarpaceae
    • Řád: Marchantiales
      • Čeleď: Aytoniaceae
      • Čeleď: Cleveaceae
      • Čeleď: Conocephalaceae – mřížkovcovité
      • Čeleď: Corsiniaceae
      • Čeleď: Cyathodiaceae
      • Čeleď: Dumortieraceae
      • Čeleď: Exormothecaceae
      • Čeleď: Lunulariaceae – lunatkovité
      • Čeleď: Marchantiaceae – porostnicovité
      • Čeleď: Monosoleniaceae
      • Čeleď: Oxymitraceae
      • Čeleď: Ricciaceae – trhutkovité
      • Čeleď: Targioniaceae – borečkovité
• Třída: Jungermanniopsida
  • Podtřída: Pelliidae
    • Řád: Pelliales
      • Čeleď: Pelliaceae – pobřežnicovité
      • Čeleď: Noterocladaceae
    • Řád: Fossombroniales
      • Čeleď: Allisoniaceae
      • Čeleď: Calyculariaceae
      • Čeleď: Fossombroniaceae – hlávkovcovité
      • Čeleď: Makinoaceae
      • Čeleď: Petalophyllaceae
    • Řád: Pallaviciniales
      • Čeleď: Hymenophytaceae
      • Čeleď: Moerckiaceae
      • Čeleď: Pallavicinaceae – netřebkovité
      • Čeleď: Phyllothalliaceae
      • Čeleď: Sandeothallaceae
  • Podtřída: Metzgeriidae
    • Řád: Metzgeriales
      • Čeleď: Aneuraceae – bezžilkovité
      • Čeleď: Metzgeriaceae – kroknicovité
    • Řád: Pleuroziales
      • Čeleď: Pleuroziaceae
  • Podtřída: Jungermanniidae
    • Řád: Jungermanniales
      • Čeleď: Acrobolbaceae
      • Čeleď: Anastrophyllaceae
      • Čeleď: Balantiopsaceae
      • Čeleď: Calypogeiaceae – kryjnicovité
      • Čeleď: Cephaloziaceae – křepenkovité
      • Čeleď: Cephaloziellaceae
      • Čeleď: Geocalycaceae – vřesovkovité
      • Čeleď: Gymnomitriaceae – skulinatkovité
      • Čeleď: Jungermanniaceae – trsenkovité
      • Čeleď: Lepidoziaceae – plevinkovité
      • Čeleď: Lophocoleaceae
      • Čeleď: Lophoziaceae – křižítkovité
      • Čeleď: Plagiochilaceae – kapraďovkovité
      • Čeleď: Scapaniaceae – kýlnatkovité
      • Čeleď: Trichocoleaceae
    • Řád: Porellales
      • Čeleď: Frullaniaceae – kovancovité
      • Čeleď: Jubulaceae
      • Čeleď: Lejeuneaceae – rožeňkovité
      • Čeleď: Lepidolaenaceae
      • Čeleď: Porellaceae – podhořankovité
      • Čeleď: Radulaceae – struhatkovité
    • Řád: Ptilidiales
      • Čeleď: Ptilidiaceae
      • Čeleď: Herzogianthaceae
      • Čeleď: Neotrichocoleaceae

Příbuzenské vztahy taxonů lze zobrazit následujícím kladogramem:^[8]

Játrovky jsou jednou z nejstarších skupin suchozemských rostlin, jejich vznik se odhaduje minimálně do období ordoviku v prvohorách. Nejstarší dosavadní fosilní nálezy játrovek a jejich spor byly datovány do doby před 472 miliony let.^[10]

• 
  Porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha) s útvary antheridií a archegonií
• 
  Ricciocarpos natans
• 
  Porella platyphylla
• 
  Pellia epiphylla vyrůstá typicky na vlhkých místech podél potoků
• 
  Listnatá játrovka Plagiochila asplenioides
• 
  Trhutka plovoucí (Riccia fluitans) je vodní rostlinou
• 
  Pěknice plstnatá (Trichocolea tomentella) často vyrůstá na vlhkých vápencových skalkách
• 
  Mřížkovec (Conocephalum conicum), velká lupenitá játrovka vytvářející často rozsáhlé porosty

• Obrázky, zvuky či videa k tématu játrovky na Wikimedia Commons