[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Ivan Horbaczewski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Horbaczewski
Člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1909 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Nástupcemonarchie zanikla
Ministr bez portfeje Předlitavska
Ve funkci:
30. srpna 1917 – 30. července 1918
PanovníkKarel I.
Ministr zdravotnictví Předlitavska
Ve funkci:
30. července 1918 – 11. listopadu 1918
PanovníkKarel I.
Předchůdcenový rezort
Nástupcezánik monarchie
Narození15. května 1854
Zarubynci
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. května 1942 (ve věku 88 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
Děti2 dcery[1]
PříbuzníAntin Horbachevskyi (sourozenec)
Alma materVídeňská univerzita
Profesechemik, lékař, pedagog, biochemik, vysokoškolský učitel a politik
Náboženstvířeckokatolické[1]
Webová stránkawww.ebk.net.ua/Book/synopsis/ukrainska_elita/part2/008.htm
CommonsIvan Horbachevsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Horbaczewski, též Jan Horbaczewski nebo Johann Horbaczewski, ukrajinsky Іван Якович Горбачевський, Ivan Jakovyč Horbačevs’kyj (15. května 1854, Zarubynci, dnešní Ternopilská oblast Ukrajiny – 24. května 1942, Praha[2]), byl lékař a chemik ukrajinského původu z Haliče, působící jako vysokoškolský pedagog převážně v Praze, za Rakouska-Uherska státní úředník a politik, v letech 1917–1918 ministr bez portfeje Předlitavska, v roce 1918 první a poslední ministr zdravotnictví Předlitavska.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

V rodné obci vychodil německo- a polskojazyčné gymnázium. Běžně používal ukrajinštinu, němčinu, češtinu i polštinu. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, kde roku 1880 získal titul doktora lékařství. Po absolvování školy působil jako asistent Ernsta Ludwiga. Specializoval se lékařskou chemii, zejména na studium albuminoidů, později elastinů. Uznání si získal, když ve věku 28 let dokázal synteticky vyrobit kyselinu močovou. V období let 1884–1917 působil jako pedagog v oboru lékařské chemie na české Univerzitě Karlově v Praze. Na českou univerzitu ho přilákal chirurg Eduard Albert. V roce 1884 se stal řádným profesorem. Přednášel farmakologii a soudní chemii. Ve školním roce 1902/1903 byl rektorem univerzity. Zde prosazoval rozvoj oboru lékařské chemie, který byl od roku 1900 povinně zařazen do osnov. Byl aktivní ve vědeckých organizacích. Působil také jako úředník. Od roku 1898 byl členem zemské zdravotní rady, od roku 1906 zasedal v nejvyšší zdravotní radě.[3][4]

V roce 1909 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[3] Krátce před rozpadem monarchie se zapojil i do vládní politiky. Za vlády Ernsta Seidlera se stal 30. srpna 1917 ministrem bez portfeje.[5] Byl prvním Ukrajincem v předlitavské vládě.[3] Kromě toho měl na starosti přípravu vzniku nového rezortu zdravotnictví.[6] Post ministra bez portfeje si udržel i v následující vládě Maxe Hussarka. Již 30. července 1918 byl v této vládě oficiálně jmenován ministrem zdravotnictví[7][8] (ministerstvo bylo aktivováno 27. července 1918). Jeho nejnaléhavějším úkolem byl boj proti přenosným nemocem, k nimž patřila i španělská chřipka.[9] Ministrem zůstal i ve vládě Heinricha Lammasche a funkci zastával až do zániku monarchie 11. listopadu 1918.[3][6] Některé zdroje uvádějí, že ovšem krátce před koncem války na ministerský post rezignoval.[4]

Byl orientován prorakousky a nesouhlasil s rozpadem monarchie. Po válce žil zpočátku ve Vídni a učil na Ukrajinské svobodné univerzitě, kterou založila skupina antikomunistických emigrantů z východní Evropy. Později se tato univerzita přestěhovala do Prahy a Horbaczewski s ní. Působil v ní jako čestný profesor až do roku 1939 a ve 20. letech 20. století byl jejím rektorem. Publikoval desítky monografií a další četné kratší studie v oboru lékařské chemie.[3][4]

Je pohřben na hřbitově Šárka u dejvického kostela sv. Matěje.[4]

Politicky aktivní byl i jeho bratr Antin.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Parlamentarier 1848 – 1918 [online]. Republik Österreich Parlament [cit. 2020-06-10]. Heslo Horbaczewski (Horbačevskyj), Ivan Dr. med.. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Matěje v Dejvicích, sign. DEJ Z12, s. 168
  3. ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Horbaczewski, Johann (1854-1942), Chemiker, s. 418. (německy) 
  4. ↑ a b c d Jan (Ivan) Horbaczewski 150. výročí narození [online]. abicko.avcr.cz [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ Amtlicher Teil. Wiener Zeitung. Srpen 1917, čís. 199, s. 1. Dostupné online. 
  6. ↑ a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 592. 
  7. ↑ Amtlicher Teil. Wiener Zeitung. Srpen 1918, čís. 174, s. 1. Dostupné online. 
  8. ↑ Publikace Československé dějiny v datech, s. 592 uvádí, že ministrem jmenován až 10. srpna 1918.
  9. ↑ SALFELLNER, Harald. Španělská chřipka. Příběh pandemie z roku 1918. Praha: Vitalis, 2018. ISBN 978-80-7253-332-9. S. 75. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vláda Ernsta Seidlera (1917–1918)
Předseda vlády Předlitavska
Ernst Seidler (23. června 1917 – 25. července 1918)
Znak Předlitavska Ministři Předlitavska
Friedrich von Toggenburg (vnitro) •→ Edmund von Gayer (vnitro) • Ferdinand von Wimmer (finance; správce) • Ludwik Ćwikliński (kult a vyučování) • Hugo von Schauer (spravedlnost; správce) • Viktor Mataja (obchod) •→ Friedrich von Wieser (obchod) • Moritz von Ertl (zemědělství; správce) •→ Ernst Emanuel von Silva-Tarouca (zemědělství) • Karl von Czapp (zeměbrana) • Karl von Banhans (železnice) • Emil von Homann (veřejné práce) • Viktor Mataja (bez portfeje) •→ Viktor Mataja (sociální péče) • Ivan Horbaczewski (zdravotnictví; provizorní vedení) • Juliusz Twardowski (haličské záležitosti) • Ivan Žolger (bez portfeje)
Společní ministři Rakousko-Uherska
Otakar Czernin (zahraniční věci) •→ István Burián (zahraniční věci) • Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (válka) • István Burián (finance)
Vláda Maxe Hussarka (1918)
Předseda vlády Předlitavska
Max Hussarek (25. července 1918 – 25. října 1918)
Znak Předlitavska Ministři Předlitavska
Edmund von Gayer (vnitro) • Ferdinand von Wimmer (finance; správce) • Jerzy Wiktor Madeyski (kult a vyučování) • Hugo von Schauer (spravedlnost) • Friedrich von Wieser (obchod) • Ernst Emanuel von Silva-Tarouca (zemědělství) • Karl von Czapp (zeměbrana) • Karl von Banhans (železnice) • Emil von Homann (veřejné práce) • Viktor Mataja (sociální péče) • Ivan Horbaczewski (zdravotnictví) • Kazimierz Gałecki (haličské záležitosti)
Společní ministři Rakousko-Uherska
István Burián (zahraniční věci) •→ Gyula Andrássy (zahraniční věci) • Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (válka) • István Burián (finance) •→ Alexander Spitzmüller (finance)
Vláda Heinricha Lammasche (1918)
Předseda vlády Předlitavska
Heinrich Lammasch (25. října 1918 – 11. listopadu 1918)
Znak Předlitavska Ministři Předlitavska
Edmund von Gayer (vnitro) • Josef Redlich (finance) • Richard von Hampe (kult a vyučování) • Paul Vittorelli (spravedlnost) • Friedrich von Wieser (obchod) • Ernst Emanuel von Silva-Tarouca (zemědělství) • Friedrich Lehne (zeměbrana; správce) • Karl von Banhans (železnice) • Emil von Homann (veřejné práce) • Ignaz Seipel (sociální péče) • Ivan Horbaczewski (zdravotnictví) • Kazimierz Gałecki (haličské záležitosti)
Společní ministři Rakousko-Uherska
Gyula Andrássy (zahraniční věci) •→ Ludwig von Flotow (zahraniční věci) • Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (válka) • Alexander Spitzmüller (finance) •→ Paul Kuh-Chrobak (finance)
Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Seznam rektorů Univerzity Karlovy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivan_Horbaczewski&oldid=23920243“