Italská šlechta

Pojem italská šlechta (italsky Nobiltà italiana) označuje ty italské rody a rodiny, kterým byl udělen šlechtický titul panovníky států existujících na území Apeninského poloostrova uznávaný v Itálii až do roku 1948.

Každá z nezávislých států na italských územích měla své panovnické rody:

• Savojští - králové Itálie (1861–1946), králové sicilští (1713–1720), králové sardinští (1720–1861), vévodové savojští (1416–1861), piemontští vladaři a knížata (1233–1416), hrabata savojská (1032–1416), markrabata turínská (1057–1233)
• Habsburkové a lotrinští Habsburkové (včetně toskánských Habsburko-Lotrinků)- králové Itálie (1519–1802), králové sicilští (1720–1734), králové sardinští (1708–1720), králové neapolští (1713–1734), králové lombardsko-benátští (1815–1859), velkovévodové toskánští (1737–1801; 1815–1859), vévodové milánští (1535–1797), vévodové parmští a piacenzští, vévodové mantovští (1708–1797)
• Hautevillové (Altavillové) - králové sicilští (1130–1198), apulští vévodové (1059–1198), apulská hrabata (1042–1059), sicilská hrabata (1071–1130)
• Štaufská dynastie - králové Itálie (1128–1135; 1154–1197; 1212–1250), králové sicilští (1198–1266)
• Anjouovci – králové sicilští (1266–1282), králové neapolští (1282–1442)
• Aragonská dynastie – králové sicilští (1282–1516), králové sardinští (1324–1516), králové neapolští (1442–1516)
• Bourboni - králové obojí Sicílie (1816–1861), králové neapolští (1735–1806; 1815–1816), králové sicilští (1735–1816), králové etrurští (1801–1807), vévodové parmští a piacenzští (1731)
• Bourbonsko-parmská dynastie - vévodové parmští, piacenzští a guastallští (1748–1803; 1847–1859)
• Bourbon-Obojí Sicílie - král neapolský, sicilský a obojí Sicílie (1815–1861)
• Bonapartové - král Itálie (1805–1814), král římský a neapolský (1806–1815); panovník Elby (1815)^[1]
• Medicejští: de facto vladaři florentští a toskánští (1434–1494; 1512–1527), vévodové florentští (1531–1569), velkovévodové toskánští (1569–1737)
• Estenští – markrabata z Este (1171), ferrarští vladaři a markrabata (1240–1471), ferrarští vévodové (1471–1597), vévodové Modeny a Reggia (1452‐1796), hrabata z Polesine a Garfagnany
• Rakouská dynastie d‘Este – vévodové Modeny a Reggia (1814–1860)
• Farnese - vévodové parmští a piacenzští (1545–1731); vévodové z Castra
• Viscontiové - vladaři milánští a lombardští (128–1395), vévodové milánští (1395–1447)
• Sforzové – vévodové milánští (1450–1499; 1512–1515; 1521–1535)
• Gonzagové - vladaři mantovští (1328–1433), markrabata mantovská (1433–1530), vévodové mantovští (1530–1708); markrabata montferratská (1536–1574), vévodové montferratští (1574–1708)
• Palaiologové - markrabata montferratská (1306–1536)
• Aleramové - markrabata Saluzzo|Saluzza (1125–1548), markrabata montferratská (před rokem 933–1306)

V italských monarchiích byly používány následující tituly:

• Kníže
• Vévoda / velkovévoda
• Markýz
• Hrabě
• Vikomt (velmi vzácně)
• Baron
• Svobodný pán (it. Signor pouze na Sardinii a Sicilii)
• Patricij
• Rytíř (it. Cavailere)
• Nobile

Do doby sjednocení Itálie do jediného státu (pozdější Italské království) v roce 1860, byl Apeninský poloostrov rozdělen do množství menších a větších států. Mezi nejvýznamnější z nich patřily papežské státy, Království piemontsko-sardinské, a Království neapolské a sicilské, která se později spojila v Království obojí Sicílie, a také republiky Janovská, Pisánská a Benátská.

Následující seznam rodů zahrnuje italské rody, kterým byla uznávána šlechtická hodonst římsko-německými resp. rakouskými císaři, Svatým stolcem, italskými králi, nebo dalšími někdejšími italskými králi, vévody a knížaty.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu italská šlechta na Wikimedia Commons
• Webové stránky italských šlechtických rodů