Ibis žlutokrký
 Ibis žlutokrký | |
|---|---|
 Ibis žlutokrký | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | brodiví a pelikáni (Pelecaniformes) |
| Čeleď | ibisovití (Threskiornithidae) |
| Rod | ibis (Threskiornis) |
| Binomické jméno | |
| Threskiornis spinicollis Jameson, 1835 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ibis žlutokrký (Threskiornis spinicollis) zvaný též ibis slámokrký[2][3] či ibis žlutohrdlý[3] je druh ptáka z čeledi ibisovitých, podčeledi ibisové.
Své označení získal podle peří na krku, které je delší než ostatní peří a má barvu i strukturu podobnou slámě.[2]
Žije v travnatých a zejména vlhkých oblastech a kulturní krajině.[2][4] Vyskytuje se v Austrálii a přilehlých ostrovech jihovýchodní Asie[4] (např. Nová Guinea, část Indonésie).[2] Jde o vůbec nejvíce rozšířený druh australského ibise.[2] Hnízdí ve velkých koloniích, které obsahují i tisíce ptáků.[2] Hnízdění přitom probíhá na jihu a západu Austrálie včetně Tasmánie.
Živí se například hmyzem.[4] Proto je k vidění právě v oblastech s jeho vysokým výskytem.[3]
Váží 1,1 až 1,5 kg. Celková délka těla dosahuje 59 až 76 cm[2][4] a rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 100 až 120 cm[4].
Snůška obsahuje dvě až pět vajec. Doba inkubace se pohybuje v rozmezí 24 až 26 dní.[2]
Je řazen mezi málo dotčené taxony.[3]
Chov v zoo
[editovat | editovat zdroj]Tento druhu ibise byl v březnu 2020 chován ve více než třech desítkách evropských zoo.[4] Jde tak o poměrně málo chovaný druh. V rámci Česka jej chovají dvě zoo:
Historicky byl také chován v Zoo Zlín a Zoo Dvorec. Na Slovensku tento druh chován není.[4]
Chov v Zoo Praha
[editovat | editovat zdroj]Ibis žlutokrký je v Zoo Praha chován od roku 2012[2], kdy byli přivezeni první jedinci ze Zoo Zlín.[5] První úspěšný odchov se podařil o dva roky později, tedy v roce 2014.[2] Ke konci roku 2018 bylo chováno 10 jedinců včetně tří odchovů z toho roku.[6]
Jde o jeden z deseti druhů ibisů chovaných v Zoo Praha, která tak chová největší kolekci těchto ptáků v Evropě.[5]
Druh je k vidění v expozičním celku Ptačí mokřady v dolní části zoo.[2]
Od roku 2020 je umístěn v expozičním celku Darwinův kráter, který prezentuje faunu a flóru Austrálie, zejména Tasmánie.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d e f g h i j k Ibis slámokrký - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu ibis žlutokrký na Wikimedia Commons
Taxon Threskiornis spinicollis ve Wikidruzích
