Iónština
| iónština | |
|---|---|
| Počet mluvčích | není znám |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | není |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Západní skupina: | Střední skupina: | Východní skupina: |
Iónština neboli iónský dialekt byl jedním z nářečí starořečtiny.
Začal se rozšiřovat během jedenáctého století před naším letopočtem a po konci Temného období v pátém století před naším letopočtem se jím mluvilo v prostřední části západního pobřeží Malé Asie, na ostrovech Chiu a Samu, na mnoha ostrovech uprostřed Egejského moře a také na ostrově Euboia severně od Atén. Později se díky kolonizaci rozšířil i v severní části Egejského moře a na pobřeží Černého moře.
Iónština sama se ještě obvykle rozděluje na starou a novou, přičemž předěl není jasně časově určen. Přibližně lze uvažovat jako předěl rok 600 před naším letopočtem. Nejvýznamnější autoři píšící novou iónštinou byli Anakreón, Theognis z Megary, Hérodotos, Hippokratés a Lúkianos. Nejvýznamnější autoři píšící starou iónštinou byli Hésiodos, Archilochos a Homér.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Roger D. Woodard (2008), "Greek dialects", in: The Ancient Languages of Europe, ed. R. D. Woodard, Cambridge: Cambridge University Press, p. 51.