[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Hugo Lederer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hugo Lederer
Hugo Lederer s fotografkou s uměleckým jménem Yva
Hugo Lederer s fotografkou s uměleckým jménem Yva
Narození16. listopadu 1871
Znojmo
Úmrtí1. srpna 1940 (ve věku 68 let)
Berlín
Alma materK. K. Technical School for Ceramics, Znojmo (1885–1888)
Povolánísochař a učitel
ZaměstnavatelBerliner Akademie der Künste (od 1920)
OceněníMaxmiliánův řád pro vědu a umění (1929)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
čestný doktor Vratislavské univerzity
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Lederer (16. listopadu 1871 Znojmo – 1. srpna 1940 Berlín) byl sochař a medailér. Jeho nejznámějším dílem je monumentální Bismarckův pomník v Hamburku (1902 až 1906).

Narodil se a v mládí žil ve Znojmě, v ulici V Jirchářích. Vyrůstal mezi 9 dětmi rodiny znojemského malíře pokojů německé národnosti. Jeho matka rozená Balíková byla znojemská Češka.[1] V letech 1884 až 1887 Lederer navštěvoval keramickou školu ve Znojmě.[2] Po vystudování této školy jej najal do svého uměleckého ateliéru v Erfurtu Adalbert Deutschmann. Od roku 1890 se učil v Drážďanech u sochaře Johannese Schillinga, poté krátce u Christiana Behrense ve Vratislavi, odkud odjel do Berlína k Robertu Toberentzovi. V roce 1895 si založil vlastní ateliér.[2] Největšího úspěchu dosáhl v roce 1902 zakázkou na Bismarckův pomník v centru Hamburku. V roce 1919 odešel učit na Akademii umění v Berlíně; mezi jeho studenty byl Josef Thorak. Dokumentaci své práce odkázal znojemskému muzeu.[2]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hugo Lederer na německé Wikipedii a Hugo Lederer na anglické Wikipedii.

  1. BOUDA, Otto. OS ve Znojmě - návrh na udělení čestného občanství. www.okraspol.cz [online]. [cit. 2023-02-10]. Dostupné online. 
  2. a b c MOŠTĚK, Martin. Před 148 lety se narodil sochař Hugo Lederer. Znojemský deník. 2019-11-09. Dostupné online [cit. 2023-02-09].