[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Hrachor jarní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHrachor jarní
alternativní popis obrázku chybí
Hrachor jarní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
Rodhrachor (Lathyrus)
Binomické jméno
Lathyrus vernus
(L.) Bernh., 1800
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Popisný obrázek

Hrachor jarní (Lathyrus vernus) je 15 až 40 cm vysoká vytrvalá bylina známá též pod názvem lecha jarní.

Kvete obvykle od dubna do května typickým fialovým květem. Plodem jsou lusky. Barva květu závisí na obsahu kyselin v květu a velmi nápadně se mění i se stářím květů. V poupěti je buněčná šťáva kyselá a jeho barva je proto červená, v rozkvetlém květu je šťáva neutrální, což má za následek červenofialovou a modrou barvu. Konečně po odkvětu je květ zásaditý jako mýdlo a jeho zbarvení se změní na tyrkysovou.

Rostlina má krátký, větvený a tlustý oddenek, ze kterého vyrůstají 20–40 cm vysoké, rýhované, nekřídlaté lodyhy, skládající se z 5–8 článků, naspodu se šupinami (zakrnělé palisty), v horní části se 3–6 sudozpeřenými listy, 3 párů vejčitých lístků. Květy jsou dlouhé 13–18 mm a po 3–5 skládají chudý hrozen.[2]

Vyskytuje se s několika výjimkami téměř po celé Evropě, západní Sibiři, Kavkazu a Malé Asii[2], v lesích, zvláště pak v bučinách s bohatým podrostem, většinou na vápnitých půdách.

Včelařství

[editovat | editovat zdroj]

Hrachor jarní je průměrnou nektarodárnou a pylodárnou rostlinou. Poskytuje včelám především pyl, který včelstva využívají k jarnímu rozvoji. Pylové rousky jsou malé, narůžovělé. Druhový med hrachoru není znám.[3]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. a b PILÁT, Albert. Kapesní atlas rostlin. 7. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1963. 255 s. S. 112. 
  3. HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 32. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]