Heinrich Giesl

Heinrich svobodný pán Giesl von Gieslingen
Vrchní velitel c. k. četnictva
Ve funkci: 1871 – 1894
Předchůdce	Johann von Greipel
Nástupce	Johann von Horrak
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1889), polní podmaršál (1879), generálmajor (1874)
Narození	7. srpna 1821 Olomouc
Úmrtí	2. července 1905 (ve věku 83 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1883)
Děti	Wladimir Giesl von Gieslingen Arthur Giesl von Gieslingen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich svobodný pán Giesl von Gieslingen (německy Heinrich Karl Freiherr Giesl von Gieslingen) (7. srpna 1821 Olomouc – 2. července 1905 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1840, jako nižší důstojník se vyznamenal v revolučních letech 1848–1849, kdy byl zraněn ve Vídni a bojoval v Uhrách. Nakonec byl dlouholetým vrchním velitelem c. k. četnictva (1871–1894). V roce 1883 získal titul svobodného pána a ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1889). Vysokých postů v armádě a diplomacii dosáhli také jeho synové Arthur (1857–1935) a Wladimir (1860–1936).

Narodil se jako syn posádkového velitele v Olomouci Johanna Baptista Giesla. V letech 1833–1840 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě^[1] a do armády vstoupil jako podporučík k 12. praporu polních myslivců v Uherském Hradišti,^[2] kde byl v roce 1843 povýšen na poručíka (jednotka byla později dislokována v Brně).^[3] V roce 1848 získal hodnost nadporučíka a doprovázel císařskou rodinu na útěku z revoluční Vídně do Olomouce. Poté se podílel na potlačení revoluce ve Vídni, kde byl zraněn. V letech 1848–1849 bojoval proti maďarským povstalcům a v roce 1849 dosáhl hodnosti kapitána.^[4]

Po potlačení revoluce byl přidělen k nově zřízeným jednotkám c. k. četnictva v Uhrách, kde se několikrát podílel na udržování pořádku v Komárně nebo Esztergomu. V roce 1857 byl povýšen na majora a sloužil u 7. pluku četnictva III. armádního sboru v Pécsi.^[5] U tohoto pluku strávil několik let a během válek v letech 1859 a 1866 zajišťoval pořádek v jižních Uhrách a ve Vídni. V roce 1865 byl povýšen na podplukovníka a převzal velení vídeňské policie.^[6] V roce 1866 dosáhl hodnosti plukovníka, krátce byl zástupcem velitele 72. pěšího pluku v Prešpurku (1869–1870)^[7] a velitelem 16. pěšího pluku v Linzi (1870–1871).^[8]

V letech 1871–1894 zastával funkci vrchního velitele c. k. četnictva (Gendarmerie General Inspector für die im Reichsrathe vervetrenen Königreiche und Länder)a v roce 1874 získal hodnost generálmajora.^[9][10] Podílel se na organizaci c. k. četnictva a realizaci zákona o četnictvu z roku 1876, kdy byly jednotky převedeny pod c. k. zeměbranu.^[11][12] V roce 1879 dosáhl hodnosti polního podmaršála^[13][14] a nakonec v roce 1889 získal hodnost titulárního polního zbrojmistra.^[15][16] K datu 1. prosince 1894 byl penzionován.^[17]

Zemřel ve Vídni 2. července 1905 ve věku 83 let a byl pohřben v rodové hrobce na vídeňském Centrálním hřbitově.^[18]

Byl dvakrát ženatý.^[19] V roce 1850 se oženil s Marií Emilií Christophovou (1822–1885), jeho druhou manželkou se v roce 1892 stala Marie Luisa Schönová z Liebingenu (1864–1939), dcera dvorního rady a senátního prezidenta Nejvyššího soudního a kasačního dvora Roberta Schöna.^[20] Z prvního manželství se narodilo pět dětí, synové Arthur (1857-1935) a Wladimir (1860–1936) sloužili v armádě a oba dosáhli hodnosti generála jezdectva.

Rodina užívala od roku 1773 prostý šlechtický titul s predikátem Edler von Gieslingen.^[21] Heinrich byl za zásluhy povýšen na rytíře (1863)^[22] a nakonec v roce 1883 získal titul svobodného pána.^[23] V roce 1884 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[24] Od roku 1889 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 16.^[25] Během vojenské služby získal několik vyznamenání. ^[26]

• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1849)
• Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1849)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1869)
• Řád železné koruny II. třídy (1879)
• Řád železné koruny I. třídy (1888)

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 144–147 (heslo Giesl z Gieslingenu) ISBN 978-80-905324-3-4

• Heinrich Giesl von Gieslingen na webu austro-hungarian army
• Heinrich Giesl von Gieslingen na webu Muzea Novojičínska