Hexakarbonyl chromu
Hexakarbonyl chromu | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Obecné | |
Systematický název | hexakarbonylchrom |
Funkční vzorec | Cr(CO)6 |
Sumární vzorec | CrC6O6 |
Vzhled | bezbarvé krystaly |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 13007-92-6 |
PubChem | 518677 |
SMILES | O=C=[Cr](=C=O)(=C=O)(=C=O)(=C=O)=C=O |
InChI | InChI=1S/6CO.Cr/c6*1-2; |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 220,06 g/mol |
Teplota tání | 90 °C (363 K) |
Teplota rozkladu | 210 °C (483 K) |
Hustota | 1,77 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hexakarbonyl chromu je komplexní sloučenina se vzorcem Cr(CO)6. Jedná se o pevnou, na vzduchu stálou, látku, která snadno sublimuje. Atom chromu má v tomto komplexu oxidační číslo 0. Molekula má oktaedrickou geometrii, přičemž vazby Cr–C mají délku 191 pm a vazby C–O 114 pm.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Příprava Cr(CO)6 byla popsána v několika článcích z let 1926–1927. Postup spočívá v reakci chromitých solí s oxidem uhelnatým o vysokém tlaku za přítomnosti fenylmagnesiumbromidu jako redukčního činidla.[2][3]
Deriváty
[editovat | editovat zdroj]V tetrahydrofuranu (THF) se hexakarbonyl chromu zahřátím nebo působením ultrafialového záření mění za odštěpení jednoho CO ligandu na Cr(CO)5(THF); THF ligand lze snadno nahradit jinými. THF komplex se obvykle připravuje těsně před použitím.[4]
Působením ultrafialového záření na zmrazené roztoky hexakarbonylu chromu vznikají nestálé adukty, jako jsou komplexy s některými vzácnými plyny.[5]
Arenové deriváty
[editovat | editovat zdroj]Zahřívání roztoků Cr(CO)6 v aromatických rozpouštědlech vedou k náhradě tří CO ligandů (tyto reakce probíhají nejlépe u arenů bohatých na elektrony):
- Cr(CO)6 + C6H5R → Cr(CO)3(C6H5R) + 3 CO
Produkty jsou, obvykle žluté, pevné látky. Jako příklad lze uvést (benzen)trikarbonyl chromu.
Fischerovy karbeny a karbyny
[editovat | editovat zdroj]Alkylované a arylované organolithné sloučeniny se navazují na Cr(CO)6 za vzniku aniontových acylových komplexů.[6] Tyto komplexy lze poté alkylovat, například trimethyloxoniumtetrafluoroborátem (Me3O+) za vzniku (OC)5Cr=C(OMe)R, použitelného na přípravu komplexů Fischerových karbenů:[7]
Cyklopentadienylové sloučeniny
[editovat | editovat zdroj]Reakcí hexakarbonylu chromu s cyklopentadienidem sodným se vytváří NaCr(CO)3(C5H5). Oxidace této soli vede k dimeru trikarbonylu cyklopentadienylchromu (Cp2Cr2(CO)6). Vzniklý komplex se vyskytuje v rovnováze s chromným radikálem CpCr(CO)3.[8]
Bezpečnost
[editovat | editovat zdroj]Podobně jako řada dalších karbonylů kovů, jako jsou tetrakarbonyl niklu a pentakarbonyl železa, je hexakarbonyl chromu toxický a pravděpodobně i karcinogenní. Jeho tlak páry, 0,13 kPa při 36 °C,[9] je v porovnání s ostatními karbonyly vysoký.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chromium hexacarbonyl na anglické Wikipedii.
- ↑ A. Whitaker; J. W. Jeffery. The Crystal Structure of Chromium Hexacarbonyl. Acta Crystallographica. 1967, s. 977–984. DOI 10.1107/S0365110X67004153.
- ↑ Andre Job; Antoine Cassal. Chromium Carbonyl. Bulletin de la Société Chimique de France. 1927, s. 1041.
- ↑ B. B. Owen; J. English; H. G. Cassidy; C. V. Dundon. Chromium Hexacarbonyl. Inorganic Syntheses. 1950, s. 156–160. ISBN 9780470132340. DOI 10.1002/9780470132340.ch42.
- ↑ J. A. Costamagna; J. Granifo. (Substituted Thiourea)Pentacarbonylchromium(0) Complexes. Inorganic Syntheses. 1985, s. 1–4. ISBN 9780470132548. DOI 10.1002/9780470132548.ch1.
- ↑ Robin N. Perutz; James J. Turner. Photochemistry of the Group 6 Hexacarbonyls in Low-Temperature Matrixes. III. Interaction of the Pentacarbonyls with Noble Gases and Other Matrixes. Journal of the American Chemical Society. 1975, s. 4791–4800. DOI 10.1021/ja00850a001.
- ↑ ELSCHENBROICH, C. Organometallics. Weinheim: Wiley-VCH, 2006. ISBN 978-3-527-29390-2.
- ↑ James W. Herndon. e-EROS Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: [s.n.], 2001. Kapitola Pentacarbonyl(methoxyphenylcarbene)chromium(0).
- ↑ A. R. Manning; Paul Hacket; Ralph Birdwhistell. Hexacarbonylbis(η5‐Cyclopentadienyl)Dichromium, Molybdenum, and Tungsten and their Analogs, M2(η5‐C5H4R)2(CO)6 (M = Cr, Mo, and W; R = H, Me or PhCH2). Inorganic Syntheses. 1990, s. 148–149. ISBN 9780470132593. DOI 10.1002/9780470132593.ch39.
- ↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. [s.l.]: McGraw-Hill Professional, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-07-049439-8. DOI 10.1002/jctb.5010050106. Kapitola Chromium hexacarbonyl, s. 222-223.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hexakarbonyl chromu na Wikimedia Commons