Kronika kněze z Dukljy

Kronika kněze z Dukljy (srbochorvatsky: Ljetopis popa Dukljanina, latinsky: Regnum Sclavorum presbyteri Diocleatis) je obvyklý název pro kroniku sepsanou dle tradičního výkladu koncem 13. století anonymním knězem z království Duklja. Nejstarší dochovaná kopie je ale až latinská verze ze 17. století, což vedlo k mnohým spekulacím, kdy kronika opravdu vznikla. Převládá názor, že byla sestavena mezi koncem 14. a začátkem 16. století. Obsahuje polomýtický materiál o rané historii jižních Slovanů. Tvrdí, že Slované žili na Balkáně od 5. století. Informace o příchodu Slovanů jsou v rozporu s informacemi v byzantském textu De Administrando Imperio. Hovoří také o velmi rané christianizaci Slovanů pod vládou Góta Svetopelega, což většina historiků odmítla. Kapitoly 1–33 vycházejí z ústní tradice a jsou historiky vnímány jako nedůvěryhodné. Následující tři kapitoly však obsahují cenná historická data o historii Balkánu, byť třeba jugoslávský historik Slavko Mijušković ve svém reprintu díla z roku 1967 uvedl, že kronika je "čistě fiktivní literární produkt".^[1] Latinské redakce ze 17. století tvrdí, že originál byl napsán ve slovanském jazyce. To však není tak jisté, podle některých historiků mohl již původní autor překládat a kompilovat různé slovanské zdroje do latiny. V takovém případě k horkým kandidátům na autorství patří presbyter Rudger (nebo Rudiger), katolický arcibiskup z Baru (Antivari), který byl pravděpodobně českého původu.^[2] Předpokládá se, že žil kolem roku 1300. Kronika je každopádně zásadní literární památkou ceněnou zejména v Černé Hoře, na jejímž území měla vzniknout a jejíž písemnictví patrně zakládá. Je také nejstarší tištěnou knihou jižní Slovanů, vytiskl ji Mavro Orbini roku 1601.^[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chronicle of the Priest of Duklja na anglické Wikipedii.