Kempeitai

Kempeitai (někdy Kenpeitai, japonsky 憲兵隊) byla japonská tajná vojenská policie existující v letech 1881–1945. Zejména v období druhé světové války se jednalo o významný represivní orgán tehdejšího Japonského císařství, podílející se na rozsáhlých represích a masakrech. Organizace proslula užíváním mimořádně brutálních metod práce, včetně poprav a nejrůznějších způsobů mučení, které uplatňovala vůči domácímu obyvatelstvu i válečným zajatcům – kvůli těmto praktikám se jí někdy přezdívá „japonské Gestapo“.

Organizace byla založena v roce 1881 po vzoru francouzského četnictva, jakožto součást rychle se modernizující Japonské císařské armády – nicméně až do období po první světové válce nebyla její činnost nikterak významná. Přeměna Kempeitai v stěžejní prostředek policejního státu je spojena s působením generála Hideki Tódža, jenž stál v jejím čele v letech 1935 až 1937.^[1]

Organizace se postupně transformovala do podoby tajné vojenské policie s mimořádně rozsáhlými pravomocemi. Kromě jiného prováděla kontrašpionáž, pod její jurisdikci patřili také váleční zajatci a správa japonských zajateckých táborů, dále měla policejní pravomoc nad okupovanými územími a úplnou pravomoc nad loutkovým státem Mandžukuo.^[1][2] Příslušník Kempeitai (tzv. „kempei“) byl oprávněn zatknout příslušníka armády s hodností až o tři stupně vyšší, než měl on sám. Jelikož v tehdejším japonském právním systému neexistoval princip presumpce neviny ani institut habeas corpus, organizace mohla zatýkat libovolné osoby a věznit je prakticky neomezeně dlouho. Některé zatčené rovněž soudila ve vlastních soudních procesech, jež se vymykaly jakékoli právní úpravě; souzené osoby se nesměly hájit, a někdy dokonce ani nebyly plně seznámeny se svým obviněním.^[1]

Tajná policie Kempeitai užívala mimořádně krutých metod mučení (včetně poprav, brutálního bití a nejrůznějšího tělesného poškozování), díky čemuž vešla ve známost jako „japonské Gestapo“. Těmto praktikám bylo kromě domácího obyvatelstva vystaveno zejména velké množství zajatých spojeneckých vojáků během války v Tichomoří; to souviselo zejména se starým japonským morálním kodexem bušidó, podle nějž měl voják raději zemřít, než aby se vzdal nepříteli – tito vojáci tedy podle japonského vidění ztratili veškerou čest a pak se s nimi zacházelo s odpovídající krutostí. Čínská část organizace byla rovněž zodpovědná za dodání mnoha osob pro nelidské experimenty na žijících lidech, související s vývojem biologických zbraní, které prováděla jiná složka japonské armády, tzv. Jednotka 731; pro tyto pokusy byly využívání i spojenečtí váleční zajatci.^[1]

Po kapitulaci Japonska v roce 1945 byla většina záznamů organizace zničena (některé i se souhlasem velitele pacifických spojeneckých vojsk Douglase MacArthura), následkem čehož zmizely i důkazy o válečných zločinech Kempeitai. Většina členů organizace nebyla za své válečné zločiny nikdy potrestána.^[1]

• FELTON, Mark. Japonské gestapo. Překlad Jan Nemejovský. 1. vyd. [s.l.]: Baronet, 2010. 248 s. ISBN 978-80-7384-339-7. 
• LAMONT-BROWN, Raymond. Kempeitai : Japan's dreaded military police. [s.l.]: Sutton Publishing, 1998. 192 s. Dostupné online. ISBN 9780750915663. (anglicky) 

• Japonské válečné zločiny
• Jednotka 731

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kempeitai na Wikimedia Commons