[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Karl von Braum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl von Braum
Velitel pevnosti Temešvár
Ve funkci:
1859 – 1864
PředchůdceKarl Wolf von Wachtentreu
NástupceJosef Reichlin von Meldegg
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní podmaršál (1859), generálmajor (1853)

Narození8. dubna 1799
Praha
Úmrtí4. července 1864 (ve věku 65 let)
Temešvár
Titulsvobodný pán (1864)
Profesedůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karl svobodný pán von Braum (8. dubna 1799 Praha4. července 1864 Temešvár) byl rakouský generál. V armádě sloužil od svých čtrnácti let, vyznamenal se účastí v několika válkách. V roce 1859 dosáhl hodnosti polního podmaršála a svou kariéru završil jako velitel v Temešváru (1859–1864). V roce 1864 byl povýšen na barona.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Prahy (ve starších pramenech uváděn též jako Braun), do armády vstoupil již v roce 1813 a zúčastnil se závěru napoleonských válek. Poté sloužil u různých jednotek pěchoty, několik let byl také nižším důstojníkem u 6. praporu polních myslivců v Praze.[1] V roce 1831 byl povýšen na nadporučíka[2] a již o rok později byl rytmistrem u 24. pěšího pluku v Haliči.[3] U tohoto regimentu strávil patnáct let v Bukovině[4] a v roce 1845 byl v hodnosti majora přeložen k 15. pěšímu pluku do Lvova.[5]

V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii, později proti maďarským povstalcům. Několikrát se vyznamenal statečností a rychle postupoval v hodnostech (podplukovník 1849, plukovník 1850). Od roku 1850 byl velitelem 15. pěšího pluku v Zoločivi.[6] V roce 1853 byl povýšen na generálmajora[7] a převzal velení brigády v Bělehradě,[8] později byl brigádním velitelem u 9. armádního sboru.[9] V roce 1859 dosáhl hodnosti polního podmaršála[10][11] a závěr své kariéry strávil jako velitel pevnosti Temešvár (1859–1864),[12] kde také zemřel.

V roce 1850 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von. Za zásluhy na bojištích byl nositelem Řádu železné koruny II. třídy a Vojenského záslužného kříže. Díky spolupráci rakouské a ruské armády během revoluce v Uhrách byl také nositelem ruského Řádu sv. Anny.[13] Krátce před smrtí byl povýšen do stavu svobodných pánů (13. ledna 1864).

Oženil se v roce 1830 v Hradci Králové s Annou von Helly (1807–1893) z pražské lékárnické rodiny irského původu.[14] Jejich jediný syn Otakar (1831–1866) padl jako c. k. hejtman v prusko-rakouské válce a je pohřben nedaleko Jičína.[15]

  1. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1829; Vídeň, 1829; s. 141 dostupné online
  2. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1831; Vídeň, 1831; s. 202 dostupné online
  3. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1833; Vídeň, 1833; s. 141 dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1839; Vídeň, 1839; s. 148 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1846; Vídeň, 1846; s. 149 dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 168 dostupné online
  7. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 190 dostupné online
  8. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1854; Vídeň, 1854; s. dostupné online
  9. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1858; Vídeň, 1858; s. 104 dostupné online
  10. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1860; Vídeň, 1860; s. 198 dostupné online
  11. Služební postup Karla Brauma in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 21 dostupné online
  12. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 89, 552 dostupné online
  13. Přehled řádů a vyznamenání Karla von Brauma in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 84 dostupné online
  14. Rodina Helly na webu rodinny erb dostupné online
  15. Hrob Otakara von Brauma na webu Spolku pro vojenská a pietní místa dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]