Karel Poborský

Karel Poborský
Karel Poborský (2012)
Osobní informace
Datum narození	30. března 1972 (52 let)
Místo narození	Jindřichův Hradec, Československo
Výška	174 cm
Přezdívka	Steve [1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	křídelník
Mládežnické kluby
1978–1984 1984–1987 1987–1988 1988–1990 Jiskra Třeboň České Budějovice Jiskra Třeboň České Budějovice
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1991–1994 1994–1995 1995–1996 1996–1998 1998–2000 2000–2002 2002–2005 2005–2007 České Budějovice Viktoria Žižkov Slavia Praha Manchester United Benfica Lazio Řím Sparta Praha České Budějovice 0820(15) 0280(10) 0260(11) 03200(6) 0610(11) 04600(5) 0870(25) 0260(10)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1994–2006 Česko 11800(8)
Úspěchy
Mistrovství Evropy ve fotbale ME 1996 Česko ME 2004 Česko Konfederační pohár FIFA 1997 Česko 1. anglická fotbalová liga 1996/1997 Manchester United Anglický superpohár 1996 Manchester United 1. česká fotbalová liga 1995/1996 SK Slavia Praha 2002/2003 AC Sparta Praha 2004/2005 AC Sparta Praha Český fotbalový pohár 2003/2004 AC Sparta Praha
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Poborský (* 30. března 1972 Jindřichův Hradec) je bývalý profesionální fotbalový záložník a reprezentant České republiky. V současnosti je podnikatel a fotbalový funkcionář. Během hráčské kariéry nejčastěji operoval na pravém křídle a jeho přednostmi byly technická vyspělost a rychlost. Se 118 odehranými zápasy je druhý v počtu startů za český reprezentační A-tým.

Získal přezdívku Steve podle kanadského lyžaře Steva Podborskiho, neboť na fotbalovém hřišti s trochou nadsázky „jezdil“ podobně rychle jako tento kanadský lyžař na svahu.^[1]

Karel Poborský začínal s fotbalem v jihočeském městě Třeboň (v klubu TJ Jiskra Třeboň), odtud v roce 1984 odešel do Dynama České Budějovice. Sice se ještě na rok vrátil do Třeboně, nicméně od roku 1988 se stal kmenovým hráčem Dynama České Budějovice.

V dresu Dynama zahájil svou profesionální fotbalovou kariéru. Svůj debut v první lize absolvoval 13. srpna 1991 v domácím zápase proti Bohemians 1905, který však jihočeský klub prohrál 0:2. První ligový gól vstřelil 15. března 1992 v utkání proti slovenskému mužstvu FK Dukla Banská Bystrica, České Budějovice doma zvítězily 2:0.^[2] V černobílém dresu Dynama podával Karel Poborský výborné výkony a získal si mnoho fanoušků. Jeho forma jej dovedla až do reprezentačního A-týmu, kde debutoval v roce 1994.

V témže roce přestoupil poněkud překvapivě do FK Viktorie Žižkov, ačkoli o něj usilovaly oba slavnější pražské kluby AC Sparta Praha a SK Slavia Praha. V srpnu 1994 se nádherně trefil proti Hradci Králové. Ve 29. minutě převzal míč a sprintoval po pravé straně dopředu. Před pokutovým územím přeloboval hradeckého brankáře Karla, míč zaplachtil přesně do rohu brány. Žižkov porazil svého soupeře 3:0. Tato branka se dostala v roce 2013 do nominace o nejkrásnější gól české ligy.^[3] O několik dní později 11. srpna se trefil i v předkole Poháru vítězů pohárů 1994/95 proti švédskému klubu IFK Norrköping, v 73. minutě zařídil střelou pod břevno domácí výhru 1:0.^[3] Odveta ve Švédsku skončila remízou 3:3, Viktoria postoupila do 1. kola, kde vypadla s londýnskou Chelsea FC po výsledcích 2:4 venku a 0:0 doma.

Za Viktorii odehrál pouze jednu sezónu 1994/1995, ve 27 ligových zápasech vstřelil 10 gólů. Jeden zápas přidal v sezóně 1995/1996 a poté přestoupil do Slavie Praha.

V sezóně 1995/1996 oblékal Karel Poborský dres Slavie Praha. Odehrál zde pod trenérem Františkem Ciprem 27 zápasů a vsítil 11 gólů. Na konci sezóny oslavil se Slavií titul, první po 49 letech. Poborský se podílel i na úspěšném tažení Slavie pohárovou Evropou.

3. prosince 1995 rozhodl Poborský ve druhém zápase třetího předkola Poháru UEFA utkání proti francouzskému týmu RC Lens, když v prodloužení (96. minuta) vstřelil jedinou branku dvojutkání a zařídil tak postup svého týmu do čtvrtfinále. V něm narazila Slavia na AS Řím, v prvním zápase 5. března 1995 otevíral v 10. minutě Karel Poborský skóre, Slavia domácí zápas vyhrála 2:0. V odvetě uhrál pražský klub prohru 1:3, která mu zajistila postup do semifinále.

V semifinále Poháru UEFA 1995/1996 Slavii vyřadilo francouzské mužstvo FC Girondins de Bordeaux, když vyhrálo oba zápasy shodně 1:0.

V létě 1996 se uskutečnilo Mistrovství Evropy, na němž český tým dokráčel až do finále proti Německu, kterému podlehl 1:2 po prodloužení. Karel Poborský na evropském fotbalovém šampionátu zazářil a dostal se do hledáčku předních evropských klubů. Nakonec jej získal anglický Manchester United za 143,5 milionu korun.^[4]

Přestup do jednoho z největších světových klubů nebyl bez problémů. Pro mladého hráče to bylo první zahraniční angažmá, navíc neuměl anglicky a musel zrychlit práci s míčem a pozměnit fotbalový styl.^[5] Fotbalově vyrostl, nicméně v prvním týmu neměl nadějný záložník jisté místo v sestavě, neboť měl na svém postu silnou konkurenci v osobě Davida Beckhama.^[5] Za anglický velkoklub odehrál během jedné a půl sezóny 37 utkání a dal 6 gólů.

V červenci 1998 následoval přestup do Portugalska - do lisabonského klubu SL Benfica. Benfica za něj zaplatila 5 milionů dolarů (167,56 milionu korun dle tehdejšího kurzu).^[6][4] Technická úroveň portugalského fotbalu Poborskému vyhovovala, velmi záhy se stal oblíbeným hráčem fanoušků, které bavily jeho parádičky, nasazení a fotbalová chytrost. Ještě v první sezóně v roce 1998 v utkání proti Braze předvedl sólo přes téměř celé hřiště, obešel několik protihráčů a překonal i brankáře, příznivcům se při této akci vybavila vzpomínka na Diega Maradonu. V téže sezóně (1998) vstřelil druhý gól Benficy v zápase s rivalem FC Porto a podílel se tak na vítězství svého týmu 3:0.

Společně s portugalským reprezentantem João Pintem vytvořil páteř týmu z hlavního města Portugalska. V Benfice prožil Karel Poborský 4 sezóny, v nichž se mu herně dařilo. Po půl roce byl vyhlášen nejlepším cizincem mužstva a dostal se i do nejlepší jedenáctky portugalské ligy.^[7] Ačkoli po fotbalové stránce zažíval skvělé období kariéry, klubu se nepodařilo vyhrát žádnou trofej.

Na podzim roku 2000 se změnilo klubové vedení, přišel nový trenér Oliveira a Karel Poborský už nedostával tolik příležitostí.^[4] Český hráč se rozhodl změnit prostředí.^[5] Na začátku roku 2001 jej za v přepočtu 92,5 milionu korun vykoupilo ze smlouvy Lazio Řím.^[4]

Lazio Řím shánělo pravého záložníka a Pavel Nedvěd klubu doporučil Karla Poborského.^[5][8] Po jeho angažování z Benficy Lisabon v lednu 2001 mu kolega z české reprezentace Nedvěd pomohl s mnoha věcmi, zejména s adaptací na nové prostředí. Karel Poborský podepsal v Laziu smlouvu na rok a půl. Oba čeští reprezentanti spolu odehráli za Lazio několik zápasů, dokud Pavel Nedvěd nepřestoupil po půlroce do Juventusu Turín. V mužstvu pak Poborský nastupoval vedle hráčů jako Alessandro Nesta, Dino Baggio, Hernán Crespo a Marcelo Salas.

Trenér Dino Zoff nasadil Karla Poborského do základní sestavy již v prvním utkání po přestupu proti Udinese Calcio 13. ledna 2001, které Lazio v Udine vyhrálo. Český záložník se uvedl výborným výkonem, po jeho rohovém kopu si v úvodu utkání srazil domácí Zamboni míč do vlastní sítě. Pět minut po poločasové přestávce našel Poborský nadýchaným centrem z pravé strany chilského útočníka Marcela Salase, jenž z voleje skóroval.^[9] Lazio zápas vyhrálo 4:3.

28. ledna 2001 porazil římský klub Fiorentinu hladce 4:1, Karel Poborský odehrál opět velmi dobře celý zápas. 18. února 2001 Poborský strávil na hřišti úvodních 72 minut zápasu s Perugií, poté jej vystřídal argentinský záložník Lucas Castromán. Lazio vyhrálo v Perugii gólem Diega Simeoneho 1:0.

25. února 2001 vstřelil Karel Poborský svůj první gól v italské lize během zápasu s Veronou, ta podlehla doma Laziu 3:5, když se vedle Poborského trefil jednou i Pavel Nedvěd a třikrát argentinský ostrostřelec Hernán Crespo.

22. dubna 2001 porazilo Lazio doma Vicenzu 2:1 a Karel Poborský měl zásluhu na prvním gólu, po jeho střele do břevna se míč odrazil k Simeonemu a ten pohodlně skóroval do prázdné branky. Sezónu 2000/2001 zakončuje Lazio na třetí příčce, což klubu zaručuje 3. předkolo Ligy mistrů. Karel Poborský nastoupil v 19 zápasech a připsal si na konto jednu vstřelenou branku.

V úvodu následující sezóny 2001/2002 ztratil Karel Poborský jisté místo v základní sestavě, v prvních 6 kolech zasáhl do hry jen třikrát, přičemž nastřádal dohromady jen 78 minut.^[10] Nový trenér Alberto Zaccheroni jej moc nestavěl, preferoval jiný systém hry. Pak nastal obrat, český křídelník začal nastupovat opět v základu a Lazio Řím se dostalo do formy. V tisku se objevily zprávy, kam Karel Poborský po skončení smlouvy přestoupí, zájem měly mj. italské kluby AC Milán, Juventus Turín, Verona a Parma FC.^[11][12] Vzhledem k tomu, že český záložník uvažoval i o návratu do své vlasti, přišla také solidní nabídka pražské Sparty.^[13] Tři nabídky byly i z Německa, jedna z nich byla z Norimberku, ozvala se i Austria Vídeň.^[14][12]

Po prohraném derby s AS Řím 1:5 pocítili hráči hněv fanoušků. Automobil Karla Poborského byl mezi těmi, které rozzuření fanoušci zničili.^[14]

Závěr italské fotbalové sezóny byl dramatický, Lazio hrálo v posledním kole doma proti Interu Milán, jenž vedl tabulku o bod před druhým Juventusem a o dva body před AS Řím. Lazio však milánskému Interu Scudetto (italský titul) překazilo, vyhrálo 4:2 a mistrem se stal Juventus Turín s Pavlem Nedvědem. Karel Poborský se podílel na výhře Lazia 2 góly, když v prvním poločase dvakrát srovnával skóre. Ke druhému gólu mu dopomohla chyba slovenského obránce Interu Vratislava Greška.^[15] Lazio Řím ukončilo sezónu na šestém místě za Juventusem, římským AS, Interem Milán, AC Milánem a AC Chievo. Poborský odehrál 27 zápasů a vstřelil v této sezóně 4 branky.

Z rodinných důvodů své zahraniční angažmá ukončil a neakceptoval nabídku na prodloužení smlouvy v Laziu ani nepřijal další angažmá v cizině.^[7] Vrátil se do České republiky, kde se v květnu 2002 upsal klubu AC Sparta Praha, s 12 miliony korun ročně se stal nejlépe placeným fotbalistou české ligy.^[4] Dostal dres s číslem 6, se stejným číslem začínal i v Laziu.

Hned v první sezóně 2002/2003 získal se Spartou mistrovský titul. V následující sezóně 2003/2004 skončil pražský klub na 2. místě za Baníkem Ostrava. V obou sezonách odehrál Poborský shodně 28 zápasů.

Po úspěšném vystoupení na ME 2004, kde český tým získal společně s Nizozemskem bronzové medaile a Karel Poborský se stal nejlepším nahrávačem turnaje ^[16] se objevily lukrativní nabídky na přestup do zahraničí. Mimo jiné přišla nabídka z Kataru, kde by si český záložník přišel údajně až na 60 milionů korun ročně.^[4] Karel Poborský se rozhodl zůstat v České republice a pokračovat ve Spartě.

V sezóně 2004/2005 dovedl Karel Poborský jako kapitán Spartu k dalšímu mistrovskému titulu v české lize. V sezóně byl z týmu odvolán trenér František Straka, přestože klub vedl s náskokem 9 bodů ligovou tabulku ^[17] a jeho pozici zaujal Jaroslav Hřebík. Ten se stal u fanoušků neoblíbeným, byl kritizován za špatný herní projev mužstva. Tato trenérská rošáda byla velmi medializována a vyvolala spoustu zlé krve. Karel Poborský byl rovněž propírán tiskem.^[18]

Svou čtvrtou sezónu v barvách Sparty Karel Poborský nedokončil. Mezi hráčem a trenérem Hřebíkem byly napjaté vztahy, Poborský se v 5. kole proti Jihlavě nedostal do základní sestavy. Ve druhém poločase nastoupil a přihrál na druhý gól Sparty (utkání skončilo vítězstvím pražského týmu 2:0). V zápase se Slováckem (televizní utkání) stáhl Hřebík Poborského v 68. minutě ze hřiště, což někteří fotbaloví odborníci vnímali jako špatný psychologický tah.^[19] Karel Poborský zareagoval tím, že složil kapitánskou funkci. Uvedl, že nesdílí některé trenérovy metody.^[20] V září 2005 byl šéfem klubu Danielem Křetínským odvolán ze sparťanského A-týmu.^[21]

Karel Poborský odehrál za Spartu Praha 86 zápasů a dal 25 gólů.^[21]

V sezóně Ligy mistrů UEFA 2002/2003 se nepodařilo Spartě s Poborským v sestavě postoupit do hlavní části, ve třetím předkole ji vyřadil belgický klub KRC Genk po výsledcích 2:0 (výhra Genku doma) a 4:2 (výhra Sparty doma), Genk postoupil díky většímu počtu vstřelených branek na hřišti soupeře.

AC Sparta se do skupinové fáze Ligy mistrů dostala v následující sezóně Ligy mistrů 2003/2004, kdy v třetím předkole vyřadila makedonský celek FK Vardar Skopje (2:3 výhra Sparty ve Skopje a domácí remíza 2:2). Kapitán Karel Poborský dal v prvním utkání dva góly a ve druhém jeden vstřelil a na druhý nahrával Liboru Sionkovi.^[22]

V základní skupině G se Sparta dvakrát střetla s anglickou Chelsea FC, tureckým klubem z Istanbulu Beşiktaş JK a italským Laziem Řím, tedy klubem, kde Poborský hrál před svým příchodem do Sparty. Právě proti Laziu se Poborský jednou trefil (1. října 2003), zvyšoval na 2:0 pro hosty, nicméně domácí Lazio stihlo srovnat na konečných 2:2. 22. října 2003 hrála Sparta Praha doma proti Beşiktaşi, Karel Poborský vstřelil v 84. minutě vítězný gól na 2:1. Pražský tým postoupil ze skupiny ze druhého místa (první skončila Chelsea, 13 bodů) se ziskem 8 bodů do osmifinále, kde se střetla s AC Milánem. První zápas na Letné skončil bezbrankovou remízou 0:0, ve druhém utkání zvítězil italský celek na stadionu San Siro 4:1 a postoupil dál, Sparta byla vyřazena.

Po vyřazení ze sparťanského A-týmu hostoval v druholigových Českých Budějovicích, v klubu, jehož byl spolumajitelem a v němž začínal svou profesionální kariéru. Tady se sešel s trenérem Františkem Ciprem, s nímž spolupracoval již v roce 1996 během úspěšné sezóny ve Slavii Praha.^[23] Od začátku hrál s obrovským elánem a protihráči z něj měli mnohdy přílišný respekt.

V prosinci 2005 se Sparta s Poborským dohodla na předčasném rozvázání kontraktu a přestupu do jihočeského klubu, kde se stal hráčem a zároveň nejvyšším mužem představenstva v jedné osobě. V jarní části sezóny jeho forma poklesla a přišlo svalové zranění, které jej v závěrečných kolech vyřadilo ze hry. Dynamu se na konci sezóny podařilo postoupit zpátky do 1. ligy, Poborský ve 14 druholigových zápasech nastřádal 8 branek.

V ročníku 2006/2007 Gambrinus ligy odehrál Karel Poborský jen 9 zápasů a vstřelil 2 góly. Svou hráčskou kariéru ukončil v posledním 30. kole Gambrinus ligy (28. května 2007) v domácím zápase se Slavií (České Budějovice prohrály 1:2).^[24]

Statistiky Karla Poborského v jednotlivých klubech, v nichž působil:^[2]

Sezona	Klub	Soutěž	Zápasy	Góly
1991/1992	SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga	26	1
1992/1993	SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga	29	7
1993/1994	SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga	27	8
1994/1995	Viktoria Žižkov	1. česká liga	27	10
1995/1996	Viktoria Žižkov Slavia Praha	1. česká liga	1 27	0 11
1996/1997	Manchester United	Premier League	28	3
1997/1998	Manchester United Benfica Lisabon	Premier League Liga Zon Sagres	9 21	2 5
1998/1999	Benfica Lisabon	Liga Zon Sagres	32	5
1999/2000	Benfica Lisabon	Liga Zon Sagres	29	5
2000/2001	Benfica Lisabon Lazio Řím	Liga Zon Sagres Serie A	17 19	1 1
2001/2002	Lazio Řím	Serie A	27	4
2002/2003	Sparta Praha	1. česká liga	28	7
2003/2004	Sparta Praha	1. česká liga	28	11
2004/2005	Sparta Praha	1. česká liga	24	6
2005/2006	Sparta Praha SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga 2. česká liga	6 14	1 8
2006/2007	SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga	9	2

Karel Poborský debutoval za české reprezentační A-mužstvo 23. února 1994 v Istanbulu proti Turecku (výhra ČR 4:1), byl to zároveň první zápas samostatné České republiky od rozdělení Československa. Poborský nastoupil v základní sestavě a hrál do 78. minuty, kdy byl vystřídán Tomášem Řepkou.^[25]

Karel Poborský se zúčastnil celkem 4 vrcholových šampionátů:

• ME 1996 v Anglii
• ME 2000 v Nizozemsku a Belgii
• ME 2004 v Portugalsku
• MS 2006 v Německu

Poborský jako první český reprezentant překonal hranici 100 reprezentačních zápasů a v roce 2004 přidal další reprezentační úspěch – 3. místo na mistrovství Evropy v Portugalsku.

V březnu 2007 se s českou reprezentací oficiálně rozloučil, k poslednímu zápasu však nastoupil již 22. června na MS 2006 proti Itálii (prohra 0:2). Celkem odehrál 118 utkání s bilancí 71 výher, 23 remíz a 24 proher, vstřelil 8 gólů.

V roce 1996 byl členem českého reprezentačního výběru na Mistrovství Evropy v Anglii, kde mužstvo vybojovalo stříbrné medaile. V základní skupině nastoupil ve všech 3 zápasech: s Německem (prohra 0:2), s Itálií (výhra 2:1) a s Ruskem (remíza 3:3).

Do povědomí fotbalového publika se dostal především svým gólovým "dloubákem" ve čtvrtfinále proti týmu Portugalska. Tento gól zvolili fanoušci internetovým hlasováním na stránkách UEFA za nejpohlednější gólovou akci v dějinách Mistrovství Evropy.^[26] V 53. minutě přebral přihrávku a vydal se směrem k portugalské brance přes několik protihráčů. Míč mu sice utekl, ale vzápětí se k němu odrazil zpátky a Poborský měl před sebou volný prostor. Před pokutovým územím se rozhodl přelobovat brankáře Vítora Baíu. Český tým pak hubený náskok ubránil.

V semifinále proti Francii (zápas skončil 0:0 po prodloužení) přispěl v penaltovém rozstřelu proměněným pokutovým kopem k postupu do finále turnaje. 30. června 1996 nastoupil v základní sestavě českého týmu ve finále proti Německu a odehrál 86 minut, poté jej trenér Dušan Uhrin nahradil Vladimírem Šmicrem. České reprezentaci se nepodařilo navázat na titul Československa z roku 1976 a souboj s Německem prohrála 1:2 po prodloužení zlatým gólem Olivera Bierhoffa.^[27]

Česká republika se zúčastnila Konfederačního poháru FIFA v roce 1997 v saúdskoarabském Rijádu, kam se kvalifikovala jako finalista Mistrovství Evropy z roku 1996, neboť vítězné Německo se odmítlo zúčastnit. V základní skupině B se český tým postupně střetl s Jihoafrickou republikou, Uruguayí a Spojenými arabskými emiráty.

V prvním utkání 13. prosince 1997 proti Jihoafrické republice střídal v 83. minutě Karel Poborský Vladimíra Šmicera za stavu 2:1 pro ČR, utkání skončilo remízou 2:2.^[28] V dalším zápase 15. prosince 1997 proti Uruguayi nastoupil Poborský v základní sestavě a ve 40. minutě uviděl červenou kartu, český tým neudržel v oslabení remízu 1:1, vítězství Uruguaye zařídil v 88. minutě Marcelo Zalayeta.^[29] V posledním utkání základní skupiny českého týmu proti Spojeným arabským emirátům 17. prosince 1997 se Poborský nepředstavil, ČR vyhrála vysoko 6:1.^[30] Česká reprezentace obsadila se 4 body druhé místo ve skupině za 9-bodovou Uruguayí a v semifinále se střetla 19. prosince 1997 s Brazílií. Karel Poborský vystřídal v 82. minutě Michala Horňáka, ČR podlehla Brazílii 0:2.^[31]

V zápase o třetí místo 21. prosince 1997 se ČR utkala se svým sokem ze základní skupiny Uruguayí, kterého tentokrát porazila 1:0 gólem Edvarda Lasoty. Karel Poborský vystřídal v 78. minutě Vladimíra Šmicera a mohl se radovat ze zisku bronzových medailí.^[32]

Český tým se na Euro 2000 kvalifikoval deseti výhrami a v žebříčku FIFA se nacházel na druhém místě za Brazílií, přesto nepatřil k favoritům turnaje, octl se totiž v tzv. skupině smrti, kde se utkal s favorizovanými mužstvy Francie a Nizozemí a nevyzpytatelným Dánskem. V prvním zápase 11. června 2000 proti Nizozemí odehrál Karel Poborský celé utkání, v jehož závěru Frank de Boer proměnil pokutový kop nařízený italským rozhodčím Pierluigim Collinou a ČR prohrála 0:1.^[33]

V dalším utkání 16. června s Francií se Karel Poborský prosadil gólově, ve 35. minutě proměnil pokutový kop a srovnal na průběžných 1:1. Tento gól však nevedl k bodovému zisku, neboť v 60. minutě vstřelil vítězný gól Francie Youri Djorkaeff a rozhodl tak o tom, že český tým nepostoupí do čtvrtfinále.^[34] Poslední utkání 21. června 2011 s Dánskem bylo střetnutím dvou týmů, které již neměly šanci postoupit, lépe je zvládl český celek s Karlem Poborským v základní sestavě, když vyhrál 2:0.^[35]

Na tomto evropském šampionátu byl český tým nalosován opět do poměrně těžké skupiny s Německem, Nizozemskem a Lotyšskem. V prvním utkání 15. června 2004 proti Lotyšsku prohrávalo Česko po gólu Mārise Verpakovskise 0:1, když v 73. minutě Karel Poborský předvedl u postranní čáry takřka baletní kreaci, ošálil dva lotyšské hráče a nacentroval do pokutového území, kde lotyšský brankář Aleksandrs Koļinko míč vyboxoval pouze k Milanu Barošovi, jenž ho po zpracování napálil do sítě. Marek Heinz zajistil pro české barvy v 85. minutě vítězství 2:1.^[36]

Druhý zápas nastoupila česká reprezentace 19. června 2004 na stadionu v Aveiru proti Nizozemsku. V památném utkání prohrávala záhy 0:2, ale dokázala otočit na 3:2 a jako jediná si zajistit postup do čtvrtfinále již ve druhém kole (napomohly tomu remízové zápasy ostatních soupeřů ve skupině), navíc z prvního místa. Když trenér Karel Brückner stáhl ze hřiště chybujícího Zdeňka Grygeru a nahradil ho Vladimírem Šmicrem, na místo pravého obránce se posunul Karel Poborský. V 88. minutě přišla jeho chvíle, brankář Edwin van der Sar k němu vyrazil Heinzovu střelu, český záložník s defenzivními úkoly se však neukvapil, místo střely volil přihrávku lépe postavenému Vladimíru Šmicerovi, jenž dával vítězný gól na 3:2 do prázdné brány.^[37]

V posledním vystoupení českého celku v základní skupině si trenér mohl dovolit 9 změn v sestavě, Karel Poborský se dostal na hřiště až v 70. minutě. Česko porazilo Němce 2:1 a vyhrálo skupinu s plným počtem bodů (9).^[38]

Ve čtvrtfinále 27. června 2004 narazilo národní mužstvo na Dánsko, tým vyznávající taktéž ofenzivní hru. Ve 49. minutě otevřel skóre hlavičkující Jan Koller po centru Karla Poborského. V 63. minutě našel Poborský přihrávkou za obranu tentokrát Milana Baroše, jenž obloučkem přelstil dánského brankáře Thomase Sørensena. Baroš poté přidal ještě jednu branku a české mužstvo zvítězilo nad skandinávským soupeřem přesvědčivě 3:0.^[39]

V semifinále se favorizovaný český tým utkal s překvapením turnaje Řeckem a podlehl mu 0:1 po prodloužení, rozhodl stříbrný gól Traianose Dellase. Karel Poborský odehrál celý zápas.^[40]

Karel Poborský se stal se 4 asistencemi nejlepším nahrávačem turnaje.

Na MS 2006 se střetla česká reprezentace v základní skupině E postupně s USA, Ghanou a Itálií. První zápas 12. června 2006 proti USA vyhrál český tým jednoznačně 3:0, Poborský se podílel na druhé brance v síti Američanů. 17. června 2006 přichází prohra 0:2 s týmem Ghany, Poborský byl střídán v 55. minutě Jiřím Štajnerem.^[41] 22. června prohrává česká reprezentace stejným poměrem i poslední zápas základní skupiny s Itálií a s turnajem se loučí na nepostupovém třetím místě se ziskem 3 bodů za Itálií a Ghanou. Karel Poborský odehrál první poločas a poté byl opět vystřídán Jiřím Štajnerem.^[42]

Seznam gólů Karla Poborského v A-mužstvu České republiky ^[43]

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)[p. 1]	Výsledek	Soutěž	Gól[p. 2]
010	023. 6. 1996	Villa Park, Birmingham, Anglie	Portugalsko	01:000 (53.)	1:0	EURO 1996	padl ze hry [44]
02	008. 9. 1999	Na Stínadlech, Teplice	Bosna a Hercegovina	03:000 (67.)	3:0	Kvalifikace na EURO 2000	padl ze hry [45]
03	016. 6. 2000	Jan Breydel Stadion, Brusel, Belgie	Francie	01:100 (35.)	1:2	EURO 2000	pokutový kop [46]
04	002. 9. 2000	Sofie, Bulharsko	Bulharsko	00:100 (73.)	0:1	Kvalifikace na MS 2002	pokutový kop [47]
05	16. 10. 2002	Na Stínadlech, Teplice	Bělorusko	01:0000 (7.)	2:0	Kvalifikace na EURO 2004	padl ze hry [48]
06	010. 9. 2003	Letná, Praha	Nizozemí	02:000 (38.)	3:1	Kvalifikace na EURO 2004	padl ze hry [49]
07	12. 11. 2003	Na Stínadlech, Teplice	Kanada	03:000 (56.)	5:1	přátelské utkání	padl ze hry [50]
08	001. 3. 2006	Atatürkův olympijský stadion, Istanbul	Turecko	00:100 (20.)	2:2	přátelské utkání	pokutový kop [51]

Zápasy Karla Poborského v A-mužstvu České republiky ^[43]

Od roku 2006 je předsedou představenstva fotbalového klubu SK Dynamo České Budějovice, v roce 2009 se stal členem výkonného výboru Českomoravského fotbalového svazu.^[52] Od roku 2011 byl předsedou nově vzniklé České asociace fotbalových hráčů,^[53] jejímž cílem je hájit zájmy fotbalistů při jednání s kluby, Fotbalovou asociací ČR a dalšími organizacemi a zajišťovat jim právní a sociální podporu. K 30. červnu 2013 Poborský na post předsedy ČAFH rezignoval vzhledem k množství úkolů, která má v klubu SK Dynamo.^[54]

V červnu 2007 se stal technickým vedoucím reprezentace ČR, tuto funkci spočívající v řešení úkolů spojených s provozem týmu vykonával do dubna 2009, kdy během zasedání výkonného výboru ČMFS rezignoval.

Již v roce 1998 vstoupil Karel Poborský se svými kamarády z Třeboně Jiřím Šimečkem a Martinem Sedláčkem, kteří tehdy neměli na rozjezd společnosti dost peněz a obávali se vysokých úvěrů, jako společník a spolumajitel do firmy Resi Třeboň spol. s r.o. Vyrábějí zdravotní lůžka a polohovací lehátka, přes polovinu produkce vyvážejí do západní Evropy.^[1] V srpnu 2003 založili manželé Poborští firmu Poborský s.r.o., která podniká s realitami a od února 2006 také v hostinské činnosti. V centru Českých Budějovic koupili dům (Dr. Stejskala 427/13), v němž zřídili kavárnu Dolcetto, v Praze v Pařížské vlastní byt. V srpnu 2005 se Karel Poborský stal společně s Jiřím Irrou vlastníkem firmy Poborský VIII sport, s.r.o., která provozovala síť obchodů Stevesport se sportovními potřebami v pěti českých městech. Společníkem v této firmě byl Poborský až do února 2011.^[1] V krajských volbách 2012 kandidoval na 8. místě kandidátky jihočeské ODS.^[55] Ve volbách získal 2266 preferenčních hlasů, posunul se na kandidátce ODS z osmého místa na třetí a byl zvolen do krajského zastupitelstva Jihočeského kraje.^[56] V březnu 2013 však jeho zastupitelský mandát zanikl se změnou trvalého bydliště, neboť se z osobních důvodů odstěhoval z Hluboké nad Vltavou do Prahy.^[57]

Karel Poborský je ženatý, s manželkou Marcelou mají syna Patricka a dceru Kláru. V březnu 2013 se kvůli své nové partnerce odstěhoval od rodiny z domu v jihočeském městě Hluboká nad Vltavou do Prahy.^[57]

SK Slavia Praha

• 1× vítěz 1. české fotbalové ligy (1995/1996)

Manchester United FC

• 1× vítěz Premier League (1996/1997)

AC Sparta Praha

• 2× vítěz 1. české fotbalové ligy (2002/2003, 2004/2005)
• 1× vítěz Poháru ČMFS (2003/2004)

• 1× účast na MS (2006 - základní skupina)
• 3× účast na ME (1996 - 2. místo, 2000 - základní skupina, 2004 - 3. místo)
• 1× účast na Konfederačním poháru FIFA (1997 - 3. místo)

• 1× vítěz ankety Fotbalista roku v ČR (1996 - společně s Patrikem Bergrem) ^[58]
• ME 1996 All-Star Team
• 3× Osobnost ligy v ČR (2003, 2004, 2005)^[58]

• 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 285. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Poborský na Wikimedia Commons
• Profil Karla Poborského na webu Fotbal.cz

Karel Poborský – hráčská kariéra

Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 Německo Andreas Köpke • Oliver Kahn • Oliver Reck • Stefan Reuter • Thomas Helmer • Matthias Sammer • Markus Babbel • Jürgen Kohler • René Schneider • Marco Bode • Steffen Freund • Andreas Möller • Mehmet Scholl • Thomas Häßler • Mario Basler • Christian Ziege • Thomas Strunz • Dieter Eilts • Jürgen Klinsmann • Oliver Bierhoff • Stefan Kuntz • Fredi Bobic • Jens Todt Trenér: Berti Vogts Česko Petr Kouba • Pavel Srniček • Ladislav Maier • Miroslav Kadlec • Luboš Kubík • Karel Rada • Pavel Novotný • Michal Horňák • Jan Suchopárek • Radoslav Látal • Radek Bejbl • Martin Frýdek • Patrik Berger • Jiří Němec • Pavel Nedvěd • Karel Poborský • Radek Drulák • Pavel Kuka • Václav Němeček • Vladimír Šmicer • Martin Kotůlek • Milan Kerbr Trenér: Dušan Uhrin Francie Bernard Lama • Jocelyn Angloma • Éric Di Meco • Frank Leboeuf • Laurent Blanc • Vincent Guérin • Didier Deschamps • Marcel Desailly • Youri Djorkaeff • Zinédine Zidane • Patrice Loko • Bixente Lizarazu • Christophe Dugarry • Sabri Lamouchi • Lilian Thuram • Fabien Barthez • Mickaël Madar • Reynald Pedros • Christian Karembeu • Alain Roche • Corentin Martins • Bruno Martini Trenér: Aimé Jacquet Anglie David Seaman • Gary Neville • Stuart Pearce • Paul Ince • Tony Adams • Gareth Southgate • David Platt • Paul Gascoigne • Alan Shearer • Teddy Sheringham • Darren Anderton • Steve Howey • Ian Walker • Nick Barmby • Jamie Redknapp • Sol Campbell • Steve McManaman • Les Ferdinand • Phil Neville • Steve Stone • Robbie Fowler • Tim Flowers Trenér: Terry Venables Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2004 Řecko Antonios Nikopolidis • Kostas Chalkias • Fanis Katergiannakis • Giourkas Seitaridis • Stylianos Venetidis • Nikos Dabizas • Traianos Dellas • Angelos Basinas • Theodoros Zagorakis • Stelios Giannakopoulos • Angelos Charisteas • Vassilios Tsiartas • Demis Nikolaidis • Takis Fyssas • Zisis Vryzas • Pantelis Kafes • Georgios Georgiadis • Giannis Goumas • Michalis Kapsis • Jorgos Karagunis • Konstantinos Katsuranis • Dimitrios Papadopoulos • Vassilis Lakis Trenér: Otto Rehhagel Portugalsko Ricardo Pereira • Paulo Ferreira • Rui Jorge • Jorge Andrade • Fernando Couto • Costinha • Luís Figo • Petit • Pauleta • Rui Costa • Simão Sabrosa • Quim • Miguel Monteiro • Nuno Valente • Beto • Ricardo Carvalho • Cristiano Ronaldo • Maniche • Tiago Mendes • Deco • Nuno Gomes • José Moreira • Hélder Postiga Trenér: Luiz Felipe Scolari Česko Petr Čech • Jaromír Blažek • Antonín Kinský • Zdeněk Grygera • Pavel Mareš • Tomáš Galásek • René Bolf • Marek Jankulovski • Vladimír Šmicer • Karel Poborský • Jan Koller • Tomáš Rosický • Pavel Nedvěd • Vratislav Lokvenc • Martin Jiránek • Štěpán Vachoušek • Milan Baroš • Tomáš Hübschman • Marek Heinz • Roman Týce • Jaroslav Plašil • Tomáš Ujfaluši • David Rozehnal Trenér: Karel Brückner Nizozemsko Edwin van der Sar • Sander Westerveld • Ronald Waterreus • Michael Reiziger • Jaap Stam • Wilfred Bouma • Giovanni van Bronckhorst • Phillip Cocu • Andy van der Meijde • Edgar Davids • Patrick Kluivert • Ruud van Nistelrooy • Rafael van der Vaart • Roy Makaay • Wesley Sneijder • Frank de Boer • Marc Overmars • Pierre van Hooijdonk • Johnny Heitinga • Arjen Robben • Clarence Seedorf • Paul Bosvelt • Boudewijn Zenden Trenér: Dick Advocaat Česká fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 1 Petr Kouba • 2 Radoslav Látal • 3 Jan Suchopárek • 4 Pavel Nedvěd • 5 Miroslav Kadlec • 6 Václav Němeček • 7 Jiří Němec • 8 Karel Poborský • 9 Pavel Kuka • 10 Radek Drulák • 11 Martin Frýdek • 12 Luboš Kubík • 13 Radek Bejbl • 14 Patrik Berger • 15 Michal Horňák • 16 Pavel Srniček • 17 Vladimír Šmicer • 18 Martin Kotůlek • 19 Karel Rada • 20 Pavel Novotný • 21 Milan Kerbr • 22 Ladislav Maier • Trenér Dušan Uhrin Česká fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2000 1 Pavel Srniček • 2 Tomáš Řepka • 3 Radoslav Látal • 4 Pavel Nedvěd • 5 Milan Fukal • 6 Petr Vlček • 7 Jiří Němec • 8 Karel Poborský • 9 Pavel Kuka • 10 Jan Koller • 11 Tomáš Rosický • 12 Vratislav Lokvenc • 13  Radek Bejbl • 14 Pavel Horváth • 15 Marek Jankulovski • 16 Ladislav Maier • 17 Vladimír Šmicer • 18 Jiří Novotný • 19 Karel Rada • 20 Patrik Berger • 21 Petr Gabriel • 22 Jaromír Blažek • Trenér Jozef Chovanec Česká fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2004 1 Čech • 2 Grygera • 3 Mareš • 4 Galásek • 5 Bolf • 6 Jankulovski • 7 Šmicer • 8 Poborský • 9 Koller • 10 Rosický • 11 Nedvěd • 12 Lokvenc • 13 Jiránek • 14 Vachoušek • 15 Baroš (nejlepší střelec ME) • 16 Blažek • 17 Hübschman • 18 Heinz • 19 Týce • 20 Plašil • 21  Ujfaluši • 22 Rozehnal • 23 Kinský • Trenér  Brückner Česká fotbalová reprezentace na Mistrovství světa ve fotbale 2006 1  Čech • 2  Grygera • 3  Mareš • 4  Galásek • 5  Kováč • 6  Jankulovski • 7  Sionko • 8  Poborský • 9  Koller • 10  Rosický • 11  Nedvěd • 12  Lokvenc • 13  Jiránek • 14  Jarolím • 15  Baroš • 16  Blažek • 17  Štajner • 18  Heinz • 19  Polák • 20  Plašil • 21  Ujfaluši • 22  Rozehnal • 23  Kinský • Trenér  Brückner Československý a český fotbalista roku 1965: Popluhár • 1966: Masopust • 1967: Geleta • 1968: Viktor • 1969: Kuna • 1970: Dobiaš • 1971: Dobiaš • 1972: Viktor • 1973: Viktor • 1974: Pivarník • 1975: Viktor • 1976: Viktor • 1977: Kroupa • 1978: Nehoda • 1979: Nehoda • 1980: Panenka • 1981: Kozák • 1982: Fiala • 1983: Vízek • 1984: Berger • 1985: Vízek • 1986: Chovanec • 1987: Hašek • 1988: Hašek • 1989: Bílek • 1990: Kocian • 1991: Skuhravý • 1992: Moravčík • 1993: Kouba • 1994: Kuka • 1995: Drulák • 1996: Poborský/Berger • 1997: Němec • 1998: Nedvěd • 1999: Koller • 2000: Nedvěd • 2001: Rosický • 2002: Rosický • 2003: Nedvěd • 2004: Nedvěd • 2005: Čech • 2006: Rosický • 2007: Jankulovski • 2008: Čech • 2009: Čech • 2010: Čech • 2011: Čech • 2012: Čech • 2013: Čech • 2014: Lafata • 2015: Čech • 2016: Čech • 2017: Darida • 2018: Vaclík • 2019: Souček • 2020: Souček • 2021: Schick • 2022: Schick Do roku 1992 anketa jako Československý fotbalista roku; od roku 1993 jako Český fotbalista roku SK Slavia Praha – 1995/1996 Brankáři Jaromír Blažek • Jan Stejskal Hráči Radek Bejbl • Roman Hogen • Tomáš Hunal • Martin Hyský • Lukáš Jarolím • Jindřich Jirásek • Tomáš Klinka • Luboš Kozel • Ondrej Krištofík • Jiří Lerch • Dick Lidman • Leoš Mitas • Pavel Novotný • Martin Pěnička • Bohuslav Pixa • Karel Poborský • Václav Spal • Jan Suchopárek • Daniel Šmejkal • Vladimír Šmicer • Jiří Štajner • Robert Vágner • Jiří Vávra • František Veselý • Luděk Vyskočil Trenér František Cipro AC Sparta Praha - 2002/2003 Brankáři Jaromír Blažek • Michal Špit Hráči Peter Babnič • Miroslav Baranek • Danijel Cesarec • Tomáš Čížek • Jan Flachbart • Zdeněk Grygera • Radim Holub • Jiří Homola • Martin Horák • Tomáš Hübschman • Jiří Jarošík • Tomáš Jun • Marek Kincl • Vladimír Labant • Pavel Mareš • Rastislav Michalík • Jiří Novotný • Josef Obajdin • Pavel Pergl • Martin Petráš • Karel Poborský • Michal Pospíšil • Libor Sionko • Tomáš Sivok • Pavel Zavadil • Martin Zbončák • Lukáš Zelenka Trenér Jozef Jarabinský (1.–15. kolo) a Jiří Kotrba (16.–30. kolo) AC Sparta Praha – 2004/2005 Brankáři Jaromír Blažek • David Bičík • Tomáš Grigar Hráči Miroslav Baranek • Marek Čech • Martin Hašek • Ondřej Herzán • Jiří Homola • Petr Johana • Tomáš Jun • Michal Kadlec • Jiří Koubský • Radoslav Kováč • Vladimír Labant • Pavel Malcharek • Miroslav Matušovič • Michal Meduna • Rastislav Michalík • Milan Pacanda • Pavel Pergl • Martin Petráš • Karel Poborský • Jan Rezek • Tomáš Sivok • David Střihavka • Jan Šimák • Jan Šimůnek • Aleš Urbánek • Petr Voříšek • Lukáš Zelenka • Michal Zelenka Trenér František Straka (1.–16. kolo) a Jaroslav Hřebík (17.–30. kolo) Premier League 1996/1997 – Manchester United FC Brankář Peter Schmeichel Hráči Denis Irwin • Gary Neville • Ronny Johnsen • David May • Gary Pallister • Phil Neville • David Beckham • Nicky Butt • Ryan Giggs • Paul Scholes • Karel Poborský • Roy Keane • Jordi Cruyff • Eric Cantona • Ole Gunnar Solskjær • Andrew Cole • Brian McClair Hlavní trenér Alex Ferguson FA Charity Shield 1996 – Manchester United FC Brankář Peter Schmeichel Hráči Denis Irwin • Gary Neville • David May • Gary Pallister • Phil Neville • Ryan Giggs • Roy Keane • Nicky Butt • Karel Poborský • David Beckham • Paul Scholes • Jordi Cruyff • Eric Cantona Hlavní trenér Alex Ferguson Síně slávy českého fotbalu rok 2006: Josef Masopust • rok 2007: Andrej Kvašňák • rok 2008: Antonín Panenka • rok 2009: František Veselý • rok 2010: Josef Jelínek • Jan Lála • Josef Kadraba • Václav Mašek • Svatopluk Pluskal • Tomáš Pospíchal • Jiří Tichý • Rudolf Vytlačil • rok 2011: Ladislav Novák • rok 2012: Ivo Viktor • rok 2013: Josef Bican • Karel Brückner • Štefan Čambal • Josef Čtyřoký • František Junek • Josef Košťálek • Rudolf Krčil • Oldřich Nejedlý • František Plánička • Antonín Puč • Josef Silný • Jiří Sobotka • František Svoboda • Ladislav Ženíšek • rok 2014: Rudolf Baťa • rok 2015: Přemysl Bičovský • Karol Dobiaš • Václav Ježek • Pavel Nedvěd • rok 2016: nikdo • rok 2017: Zdeněk Nehoda • rok 2018: Karel Poborský • rok 2019: Jan Koller