[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Karel Javůrek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Javůrek
Narození30. července 1815
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. března 1909 (ve věku 93 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, učitel a restaurátor
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Devadesátiletý malíř Karel Javůrek ve svém atelieru (1905)

Karel Javůrek (30. července 1815 Praha[1] – 23. března 1909 Praha[2]) byl český malíř, autor mnoha pláten s výjevy z českých dějin. Studoval u Christiana Rubena na pražské malířské akademii, absolvoval i stáže v Drážďanech, Antverpách a Paříži. Upozornil na sebe dvěma obrazy s husitskou tematikou – Loučení Husa s krajany (1846) a Černá země (1852; původně nazýván Spáleniště kostnické). V následujících desetiletích pak vytvořil stovky maleb zpodobňujících téměř všechna období české historie a také několik církevních obrazů s biblickými motivy. Společně s Jaroslavem Čermákem je považovaný za průkopníka české historické školy. Každoročně vystavoval, jeho díla se dobře prodávala. Jeho umělecký styl ustrnul v mladém věku, nevyvíjel se. Všechny obrazy jsou poplatné sentimentálnímu romantismu 40. let 19. století, ke konci jeho života již velmi zastaralému. Současníci oceňovali jeho lásku k dějinám, vlastenectví a pěknou kompozici obrazů.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Byl synem pražského továrníka, výrobce pentlí, otce ale ztratil již v mladém věku.[3] Jako dvacetiletý studoval nejprve rok ve Vídni u Josefa Danhausera, poté se vrátil do Prahy na malířskou akademii.[3] Z finančních důvodů si musel vedle studia přivydělávat kreslením. Jeho učitelem byl nejprve František Tkadlík, kterého později vystřídal nový ředitel Christian Ruben. Ten se stal Javůrkovi největším vzorem, pod jeho vedením maloval na akademii historické obrazy až do roku 1850.[3]

Jako student se s Rubenem také zúčastnil revolučních událostí roku 1848; dvě pikantní historky z té doby zaznamenal Rudolf Jaroslav Kronbauer.[4][5]

Karel Javůrek a Janem Nerudou (archív rodiny Tomáše Fassati)

Roku 1850 odešel na dva roky do Antverp, kde v té době působili Gustaaf Wappers, Teigmans a Versagern. V roce 1855 pak odjel společně s Jaroslavem Čermákem na roční stáž do dílny Thomase Coutura v Paříži; pobytu v tomto městě využil i ke zdokonalování techniky kopírováním starých mistrů v Louvru a Palais du Luxembourg. Během padesátých let také pravidelně trávil letní měsíce v Drážďanech.[3]

V následujících desetiletích žil v Praze a až do pozdního věku tvořil historické malby, jejichž výběr každoročně prezentoval v Rudolfinu na výstavě Krasoumné jednoty.[6][7] Na počátku 20. století byl považován za patriarchu české malířské obce a jednoho z nejpopulárnějších umělců. Současníci oceňovali jeho rozsáhlou tvorbu[8] i vlastenectví a lásku k dějinám,[9] neopomíjeli ale na druhou stranu ani to, že jeho styl ustrnul a po dlouhých šedesát let zůstával věrný původnímu rubenovskému romantickému pojetí.[7]

V souvislosti s historickou tematikou své tvorby byl Javůrek sběratelem starožitností, zejména historických zbraní. Jeho sbírku dále rozšiřoval syn Jaromír a další potomci. Díky účasti na revolučních událostech roku 1848 a umělecké podpoře významných témat českých dějin vnímáme Javůrka jako charakteristickou osobnost národního obrození. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech po obřadu v kostele sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí, za účasti mnoha umělců.[10]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Karel Javůrek se dne 23. 5. 1852 oženil v pražském kostele Panny Marie Sněžné s Marií Ungerovou (1818 – 1. 1. 1871)[11]. Manželé Javůrkovi měli syna Jaromíra (1859–??) a dceru Zdenku (1861–??).[12] K jeho potomkům patří také bioložka Olga Javůrková (Olga Fassatiová) a její syn Tomáš Fassati.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Souborná výstava díla K. Javůrka, Muzeum umění Benešov, 1996

Karel Javůrek patřil k velmi plodným malířům. Ve svých dílech zachytil téměř všechna období českých dějin.[8] Podobně jako jeho současníci — Jaroslav Čermák, Antonín Lhota a Josef Vojtěch Hellich — se v mládí postavil proti dosavadním tradicím pěstovaným na pražské akademii. Jeho práce se vyznačují láskou k dějinám a pěknou kompozicí.[13] Věhlasu a významu Jaroslava Čermáka ale nedosáhl.[8]

Proslavily ho především obrazy Loučení Husa s krajany (1846) a Černá země (1852).[14] Na druhém z nich, původně nazvaném Spáleniště kostnické, zachycuje Jana z Chlumu a Václava z Dubé, jak sbírají zemi na místě, kde byl upálen Jan Hus. Inspirací byla báseň J. E. Vocela.[13] Obraz byl oceňovaný v českých vlasteneckých kruzích, ale naopak si výběrem tématu vysloužil kritiku německého listu Bohemia.[8]

K dalším historickým obrazům patří: Smrt císaře Albrechta, Zatčení císaře Sigmunda, Zavraždění Svatopluka,[3] Jan Lucemburský, Konec posledního Přemyslovce, Ladislav Pohrobek, Svatý Vojtěch, Vršovci, Bedřich Falcký aj.[8] Maloval také oltářní obrazy a portréty.[3]

Publikace Jarmily Stehlíkové vydaná Muzeem umění Benešov

Po celou svou šedesátiletou uměleckou dráhu zůstával věrný romantickému rubenovskému pojetí, jeho styl zůstal neměnný. Námětem mu byly především historické studie, básně a divadelní hry, a zpracovával je v sentimentálním romantickém stylu. Postavy vyzařují spíš šablonovitý herecký patos než reálné životní emoce. Kompozice všech obrazů je podobná, většinou vypadají, jakoby zachycovaly poslední scény dramat na jevišti. Uměleckým cílem je připomínat dávné události. Lpěním na osvědčeném stylu a neochotou přijímat nové směry se sám Javůrek počátkem 20. století stal symbolem a ilustrací minulých dob.[7][13] Až do konce života byl jedním z nejpopulárnějších umělců,[8] jeho obrazy snadno nacházely ochotné kupce[3] a byly reprodukovány v časopisech (např. Světozor nebo Zlatá Praha).

Retrospektivní autorskou výstavu připravilo Javůrkovi ve spolupráci s Národní galerií v Praze Muzeum umění a designu Benešov[15] (Karel Javůrek, malíř české historie. Benešov 9. 8. – 7. 9. 1994, kurátor Tomáš Fassati), které současně vydalo životopisnou publikaci.[16]

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Javůrkovo dílo je zastoupeno ve sbírce Národní galerie v Praze, Národního muzea v Praze, Galerie hlavního města Prahy a lze jej vidět také v historických objektech (zámcích a kostelích), pro které je vytvářel.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Karel Javůrek – Bernard Sasko-Výmarský navštěvuje svého umírajícího přítele a bratra ve zbrani, Jindřicha z Rohanu, po bitvě u Rheinfeldenu 1638 (1879)
    Karel Javůrek – Bernard Sasko-Výmarský navštěvuje svého umírajícího přítele a bratra ve zbrani, Jindřicha z Rohanu, po bitvě u Rheinfeldenu 1638 (1879)
  • Karel Javůrek – Ladislav Pohrobek
    Karel Javůrek – Ladislav Pohrobek
  • Karel Javůrek – Útok na spící stráž (1884)
    Karel Javůrek – Útok na spící stráž (1884)
  • Karel Javůrek – Křest knížete Bořivoje (1858)
    Karel Javůrek – Křest knížete Bořivoje (1858)
  • Karel Javůrek – Smrt Jana Žižky z Trocnova
    Karel Javůrek – Smrt Jana Žižky z Trocnova
  • Karel Javůrek – portrét J.Schwiednera
    Karel Javůrek – portrét J.Schwiednera
  • Karel Javůrek:  Žižka po bitvě u Sudoměře u mrtvoly Břeňka ze Sudoměře Datováno 1850  Olej na plátně, rozměry: 95 x 106 cm
    Karel Javůrek:  Žižka po bitvě u Sudoměře u mrtvoly Břeňka ze Sudoměře Datováno 1850  Olej na plátně, rozměry: 95 x 106 cm
  • Karel Javůrek
    Karel Javůrek

Reference

[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. ↑ a b c d e f g Karel Javůrek. Světozor. 1884-09-26, roč. 18, čís. 41, s. 495–496. Dostupné online [cit. 2010-11-26]. 
  4. ↑ KRONBAUER, Rudolf Jaroslav. Z krvavého týdne roku 1848. Národní politika. 1908-06-13, roč. 26, čís. 162, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-26]. 
  5. ↑ KRONBAUER, Rudolf Jaroslav. Revoluční čapky. Národní politika. 1908-06-28, roč. 26, čís. 177, s. 1 (příloha). [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-26]. 
  6. ↑ Naše vyobrazení. Karel Javůrek. Světozor. 1895-07-26, roč. 29, čís. 37, s. 444. Dostupné online [cit. 2010-11-26]. 
  7. ↑ a b c Karel Javůrek. Zlatá Praha. 1909-04-02, roč. 26, čís. 28, s. 333. Dostupné online [cit. 2010-11-26]. 
  8. ↑ a b c d e f Karel Javůrek, nestor českých malířů. Národní listy. 1909-03-25, roč. 49, čís. 84, s. 3–4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-26]. 
  9. ↑ NERUDA, Jan. Karel Javůrek. Humoristické listy. 1885-07-24, roč. 27, čís. 30, s. 240. Dostupné online [cit. 2010-11-26]. 
  10. ↑ Nestor českých malířů Karel Javůrek. Národní listy. 1909-03-27, roč. 49, čís. 86, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-26]. 
  11. ↑ Matrika zemřelých, sv. Štěpán 1854–1873, snímek 480
  12. ↑ Policejní přihlášky, Praha, Jawurek Karl
  13. ↑ a b c Za Karlem Javůrkem. Zlatá Praha. 1915-07-30, roč. 32, čís. 43, s. 514. Dostupné online [cit. 2010-11-26]. 
  14. ↑ Senior českých malířů Karel Javůrek.... Národní politika. 1907-07-31, roč. 25, čís. 209, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-26]. 
  15. ↑ FASSATIOVÁ, Anna. Kapitoly z dějin Muzea umění a designu Benešov. 1.. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov, 2011. 
  16. ↑ STEHLÍKOVÁ, Jarmila. Javorový list. Život a dílo nestora českých malířů K. Javůrka.. 1.. vyd. Benešov: Muzeum umění Benešov, 1994. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Javůrek&oldid=24332340“