Karel Habětínek

Karel Habětínek
Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci: 5. února 1871 – 26. října 1871
Předchůdce	Adolf von Tschabuschnigg
Nástupce	Georg von Mitis
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 24. října 1879 – 21. března 1915
Narození	2. března 1830 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. března 1915 (ve věku 85 let) nebo 20. března 1915 (ve věku 85 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Děti	Caroline Schmölzer Fritz Habietinek
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univ.
Profese	pedagog, advokát, soudce a politik
Ocenění	Čestné občanství města Chrudimi (1871)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Habětínek, v německojazyčném prostředí též Karl Habietinek (2. března 1830 Praha – 21. března 1915 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský vysokoškolský pedagog, státní úředník, soudce a politik českého původu, v roce 1871 ministr spravedlnosti Předlitavska.

Vystudoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Roku 1855 získal titul doktora práv. V letech 1856–1862 působil jako právník v Tereziánské vojenské akademii. V roce 1859 se stal docentem na Vídeňské univerzitě, kde vyučoval civilní právo. Od roku 1861 působil jako advokát v Praze. V letech 1863–1868 vyučoval civilní i obchodní právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, v letech 1868–1871 pak opět na Vídeňské univerzitě, kde zastával i funkci děkana. Od roku 1869 zasedal též u říšského soudu.^[1]

5. února 1871 se stal ministrem spravedlnosti Předlitavska ve vládě Karla von Hohenwarta. Ve vládě setrval do 26. října 1871.^[2] Jako ministr inicioval přijetí zákona o vedení pozemkových knih.^[1]

Jeho účast ve vládě coby Čecha (spolu s ním byl ministrem jmenován i další Čech Josef Jireček) byla součástí snahy vlády Karla von Hohenwarta vytvořit novou koalici se zapojením neněmeckých národností.^[3] Habětínek a Jireček byli historicky prvními Čechy na ministerské pozici v Předlitavsku. V státoprávních otázkách byl federalistou, tedy zastáncem větších pravomocí historických zemí.^[1] Historik Otto Urban ho ovšem neřadí mezi stoupence českého státního práva, spíše ho popisuje jako osobnost bez nacionálních předsudků, bytostného Rakušana. Ze své vědecké dráhy se osobně znal s dalším ministrem Hohenwartovy vlády, Albertem Schäfflem, který i díky znalosti Habětínka ztratil předsudky vůči údajné kulturní zaostalosti neněmeckých národností a byl pak hlavním vyjednavačem vlády u takzvaných fundamentálních článků (projektované česko-rakouské vyrovnání).^[4]

Roku 1879 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.^[5] Roku 1882 se stal prezidentem senátu Nejvyššího soudního dvora ve Vídni a od roku 1899 až do roku 1904 byl dokonce jeho prvním prezidentem.^[1]

Roku 1871 získal čestné občanství (měšťanství) Rokycan^[6], Hořic^[7] a Chrudimi.^[8]

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.