[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Karel Chytil

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O knězi a biskupovi skryté církve (1919–2002) pojednává článek Karel Chytil (biskup).
Karel Chytil
Karel Chytil
Karel Chytil
Narození18. dubna 1857
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. července 1934 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, historik umění, učitel, kurátor a výkonný manažer
ZaměstnavatelFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Chytil (18. dubna 1857 Praha – 2. července 1934 Praha[1]) byl český historik umění – první významný český představitel pozitivismu v kunsthistorii, muzejník a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Karel Chytil po gymnáziu v letech 1875–1878 studoval nejprve dějepis a zeměpis na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jeho učiteli byli Václav Vladivoj Tomek, Josef Kalousek, Jaroslav Goll a Otakar Hostinský. Po studijním pobytu ve Vídni (1878–1879), kde navštěvoval přednášky Moritze Thausinga z dějin umění v „Ústavu pro rakouský dějezpyt“, se definitivně rozhodl pro vědeckou dráhu v kunsthistorii.

Do prvního zaměstnání po studiích nastoupil jako suplent dějepisu a zeměpisu na české reálce v Ječné v Praze. Dne 19. listopadu 1880 se v Chrudimi oženil s Kateřinou Duškovou (* 1865), s níž měl čtyři děti (Karel,Jan, Milada a Johanna); téhož roku se usadil v Praze na Novém Městě[2] . Roku 1882 byl v Praze promován na doktora filosofie.

Obchodní a živnostenská komora jej roku 1885 vybrala aby založil a vedl Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Dne 4. července 1885 byl jmenován prvním kustodem a 16. prosince 1895 prvním ředitelem. Chytil toto muzeum vybudoval na podkladě evropských zkušeností, včetně tehdy největší umělecké knihovny o 10 000 svazcích, kreslírny a sbírky modelů pro výtvarné řemeslníky. Muzeum řídil jako ústřední uměleckohistorickou instituci až do 1. února 1911. V letech 1887–1903 byl korespondentem Centrální komise pro ochranu památek ve Vídni (pro oblast Čech). Od roku 1895 vedl zpracování uměleckého místopisu Čech v Archeologické komisi Akademie věd.[3]

V letech 1888–1896 byl profesorem dějin umění na AVU v Praze. Roku 1897 se habilitoval na Karlově univerzitě, roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění a od roku 1911 řádným profesorem a vedoucím Ústavu pro dějiny umění na České universitě v Praze, kde působil až do svého pensionování roku 1927. Katedru proměnil v moderní Ústav dějin umění. Kromě toho byl docentem Českého vysokého učení technického v Praze.

Roku 1913 založil spolek Kruh pro pěstování dějin umění, který v jeho redakci od roku 1916 vydával vlastní ročenku. Podílel se dvěma tituly na Soupisech památek historických a uměleckých v Království českém (Chrudim 1900; Korunovační klenoty Království českého, spolu s Antonínem Podlahou, 1912). Působil v Komisi pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy od jejího vzniku v roce 1894 (1893).[4][5]

Chytil byl od roku 1896 mimořádným a od r. 1916 řádným členem České akademie věd a umění a předsedou Archeologické komise. Zabýval se problematikou památkové péče a byl čestným členem Klubu za starou Prahu (1920). Organizoval muzejní a později univerzitní dění, oblast umělecké topografie i sběratelství umění. Veškeré teoretické i praktické činnosti konal s koncepční rozvahou, úzkostlivě vědeckou precizností a exaktností. Byl vůdčím českým historikem éry pozitivismu.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Chytil publikoval přes sto převážně vědeckých článků, katalogů výstav a osm monografií o českém umění od vrcholného středověku do baroka a o jeho metodologii. Věnoval se především době jagellonské a rudolfínské, Iluminovaným rukopisům, malířství a uměleckému řemeslu, zvláště zlatnictví. Jeho příspěvky se objevují především v časopisech Památky archeologické, Dílo, Naše doba, Umění, ve Věstníku Obchodní a živnostenské komory, v Ročenkách Kruhu pro pěstování dějin umění, dále referoval o své práci ve Výročních zprávách Uměleckoprůmyslového musea.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Vývoj miniaturního malířství v době králů rodu Lucemburského, Památky archeologické a místopisné 13, 1885–1986
  • Petr Parléř a mistři gmündští, Praha 1885
  • O účelu a prostředcích Umělecko-průmyslového muzea v Praze, Praha 1887
  • Miniaturní malířství, in: Národopisná výstava českoslovanská v Praze, Praha 1895, s. 339–342
  • Vývoj miniaturního malířství doby králů rodu Jagellonského, Praha 1896
  • O historickém vývoji a rázu Prahy, Praha 1898
  • Dějiny českého knihařství po stránce umělecké a technické, Praha 1899
  • O otázce parléřovské, Praha 1900
  • Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, díl Politický okres Chrudim. Praha 1900.
  • Umění v Praze za doby Rudolfa II., 1904.
  • Vazby knižní od století 18. do nejnovější doby, Praha 1904 (s F. A. Borovským)
  • Malířstvo pražské XV. a XVI. věku a jeho cechovní kniha staroměstská z let 1490–1592. Praha 1906.
  • Soupis památek III. Korunovační klenoty království českého, Praha 1912 (s. A. Podlahou a K. Vrbou)
  • Umění a umělci na dvoře Rudolfa II., Praha 1912
  • Liber viaticus, Praha 1915
  • Památky českého umění iluminátorského I., Praha 1915.
  • O historickém a stavebním rázu Prahy, 1916.
  • Česká koruna královská a koruny panovničí do XVII. století. Praha 1917.
  • Antikrist v naukách a umění středověku a husitské obrazové teze a antiteze o Kristu a antikristu. Praha 1918.
  • Umění a umělci na dvoře Rudolfa II., Praha 1920.
  • Koruna Rudolfa II. a její autor, v: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění, 1928, s. 36–80
  • Byzantské emaily Závišova kříže ve Vyšším Brodě, Praha 1930
  • Kříž zvaný Závišův v pokladu kláštera ve Vyšším Brodě, Praha 1930 (s A. Friedlem, N.P. Kondakovem, F. Slavíkem)
  • Kříž Přemysla Otakara II. v pokladu dómu v Řezně. Praha 1931 (s. A. Friedlem)
  • Josef Mánes a jeho rod, Praha 1934 dostupné online
  • Katalog výstavy, kterou pořádá na pětistoletou paměť úmrtí rektora pražského vysokého učení Mistra Jana Husi c.k. česká universita Karlova Ferdinandova od 15. července 1915 do 22. července 1915 v místnostech musea král. Českého, Praha 1915. Dostupné online

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ PhDr. Karel Chytil mrtev. S. 3. Národní listy [online]. 1935-07-03 [cit. 2021-05-31]. S. 3. Dostupné online. 
  2. ↑ NAČR, Konskripční přihlášky pražského policejního ředitelství z let 1830–1910 [1].
  3. ↑ Kapitoly z českého dějepisu umění/1, ed. Chadraba R a kol., Odeon, Praha, 1986
  4. ↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265.  Archivováno 10. 6. 2016 na Wayback Machine.
  5. ↑ HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46–57. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 528–530, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Josef KRÁSA: Karel Chytil, in: Kolektiv autorů, Kapitoly z českého dějepisu umění I., Praha Odeon 1983, s. 172–180.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Chytil&oldid=23916436“