Karel Štipl
| Karel Štipl | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. ledna 1889 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. srpna 1972 (ve věku 83 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
| Povolání | sochař, architekt, učitel a sklářský výtvarník |
| Ocenění | Řád práce  (1959) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Štipl (21. ledna 1889 Praha[1] – 22. srpna 1972 Praha)[2] byl český sochař, architekt a sklářský výtvarník.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině kočího Františka Štipla (1861-??) a matky Františky, rozené Čeňkové (1863-??)[1] jako nejstarší ze tří synů.[3]
Před první světovou válkou studoval UPŠ v Praze, žák Josefa Drahoňovského a Josipa Plečnika. Když profesor Drahoňovský zemřel, stal se Karel Štipl jeho nástupcem na speciálce pro „užité sochařství se zvláštním zřetelem ke sklu a glyptice“.[4]
Dne 20. července 1922 se v Praze oženil s Helenou Benešovou (*1899), dcerou malíře Jana Beneše (1873–1946).[5] Roku 1929 si postavil rodinný dvojdům v ulici na Míčánce v Dejvicích.
Za okupace byl vězněn v terezínské Malé pevnosti.[6]
V roce 1959 mu byl propůjčen Řád práce "...za vynikající tvorbu v oboru sochařství a užitého umění a za úspěšnou činnost pedagogickou".[7]
Zemřel v Praze, je pohřben na pražském šáreckém hřbitově.[8]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]
Karel Štipl se podílel na řadě významných soukromých i veřejných zakázek z rozmanitých oborů, např.:
- Účastnil se soutěže na výzdobu Památníku osvobození na Vítkově.
- Pro památník J. A. Komenského v Naardenu vytvořil mříže v kapli a prvorepublikový státní znak s nápisem "Pravda vítězí".[9]
- Byl spoluautorem architektonického řešení Sletové sokolské výstavy v roce 1932 na pražském Výstavišti.[10]
- Podílel se na výzdobě interiérů Kramářovy vily v Praze.[11]
- Projektoval též obytné stavby v Dejvicích na Hanspaulce.[12]
- Vila Ferdinanda Hořejše v Černošicích, Karlštejnská 274, spolu s Milošem Hořejšem, 1933[13]
- Sejmul posmrtnou masku Karla Kramáře[14]
- Náhrobní plastika:
- Plastika sv. Václava mezi dvěma anděli na náhrobku Hynka Puce (1938)
- Medailon s reliéfem ženy pro náhrobek Josefa Drahoňovského (1939)
- V roce 1958 připravil skleněnou plastiku pro československý pavilon na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matrika narozených, Panna Marie Vítězná, 1884-1893, snímek 154 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.
- ↑ arch pavouk:Štipl Karel. www.arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2016-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-10.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 626, obraz 539 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.
- ↑ OPĚLA, Jan. Pavel Pánek a české lisované sklo šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Praha, 2013. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK. Vedoucí práce Marie Klimešová. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, sv. Vít, 1914-1933, snímek 131 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín:Policejní věznice v Malé pevnosti. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-16.
- ↑ Rudé právo, 28.1.1959, s.1, Vyznamenání tří výtvarných umělců
- ↑ [Správa pražských hřbitovů: vyhledávání - Štipl Karel]
- ↑ Vladimír Hobrlant:Poslední útulek
- ↑ Národní listy, 4.6.1932, s.2
- ↑ Úřad vlády ČR:Vila Naděždy a Karla Kramářových, s.8
- ↑ Praha neznámá: Hanspaulka (1. část)
- ↑ kolektiv autorů. Česká republika. 2: Moderní architektura - Čechy. Příprava vydání Michal Kohout, Rostislav Švácha. 1. vyd. vyd. Praha: Zlatý Řez, 2014. 522 s. ISBN 978-80-903826-0-2. Kapitola E 013 Vila továrníka Ferdinanda Hořejše 1933, s. 175.
- ↑ Národní listy, 26.5.1937, s.2, Posmrtná maska
- ↑ Rudé právo, 8.1.1958, s.1, Bruselská mosaika
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Štipl na Wikimedia Commons
- Karel Štipl v informačním systému abART
