František Götz

František Götz
František Götz (foto před rokem 1945)
Narození	1. ledna 1894 Kojátky Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. července 1974 (ve věku 80 let) nebo 7. června 1974 (ve věku 80 let) Praha Československo Československo
Povolání	dramaturg, překladatel, dramatik, literární kritik, divadelní kritik, učitel, filmový scenárista, redaktor, romanopisec a spisovatel
Témata	literární historie a literární kritika
Manžel(ka)	Joža Götzová
Děti	Eva Klenová
Příbuzní	Zdeněk Chalabala zeť
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Götz (1. ledna 1894 Kojátky u Vyškova^[1] – 7. července 1974 Praha) byl český literární a divadelní kritik, teoretik a historik. Po osvobození usiloval o hodnocení domácích divadelních i literárních osobností a směrů v evropských souvislostech.^[2] Působil jako dramaturg, dramatik, filmový scenárista i romanopisec.^[3] Byl programový mluvčí Literární skupiny. Věnoval se také překladu.

V roce 1912 maturoval v Bučovicích, absolvoval abiturientský kurs v Brně a pracoval jako učitel. Byl zakládajícím členem brněnské expresionistické Literární skupiny, v letech 1921–1928 spoluredigoval její časopis Host a byl spoluautorem významného manifestu Naše naděje, víra a práce (1922).

V roce 1923 jej z Brna povolal Karel Hugo Hilar na místo lektora činohry Národního divadla (ND). V letech 1928–1944 byl dramaturgem ND. Po Hilarově smrti v roce 1935 se stal vedoucí osobností činohry ND. Jako dramaturg uváděl díla českých autorů (Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek). Před nástupem Otokara Fischera do funkce šéfa činohry v závěru roku 1935 a od jeho smrti v březnu 1938 byl sice titulárním šéfem činohry ředitel ND Stanislav Lom, ve skutečnosti činohru vedl Götz a to až do nástupu Jana Bora do této funkce v březnu 1939.^[4] Na krátké období sezóny 1944/1945 (prakticky však jen do uzavření divadel 1. září 1944) byl z rozhodnutí ministra Emanuela Moravce zbaven funkce dramaturga ND a jmenován ředitelem Divadla na Vinohradech.^[5][6]

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[7] Ještě před volbami napsal úvahu „V čem je Masaryk předchůdcem dnešního socialistického humanismu“, kde propojil Masaryka a Marxe s komunistickou ideologií.^[8][7] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.^[9] V únoru 1948 začal zastupovat Syndikát českých spisovatelů v Ústředním akčním výboru Národní fronty; s jeho pomocí prováděla KSČ ve všech oblastech společenského, hospodářského a kulturního života čistky.^[10]

V letech 1947–1948 byl šéfem činohry ND, poté v letech 1948–1950 byl náměstkem uměleckého ředitele. V letech 1965–1969 pokračoval ve funkci hlavního dramaturga činohry ND.

„Významná“ byla i jeho pedagogická činnost. Nejdříve přednášel externě na Filosofické fakultě UK (1948–1950), v roce 1950 byl jmenován profesorem praktické dramaturgie na DAMU, kde byl v období 1952–1954 i vedoucím katedry divadelní vědy a dramaturgie. V období 1949/1950 a opakovaně 1952/1953 zastával funkci děkana DAMU.^[11] Od září 1960 až do srpna 1969 přednášel také jako profesor na katedře teorie a dějin divadla Filosofické fakulty UK. Další dva roky zde působil jako profesor-konzultant.

„Velmi významné“ bylo jeho kritické působení, a to literární i divadelní.

• 1964 Řád práce
• 1968 ocenění zasloužilý člen ND

• Stručné dějiny literatury české (1920)
• Novodobá literatura česká ve škole (1920)
• Anarchie v nejmladší české poezii (1922, kritiky)
• Úvod do poezie (1923)
• Jasnící se horizont (1926)
• Tvář století (1929)
• Básnický dnešek (1931)
• Zrada dramatiků (1931)
• Padající hvězdy (1932)
• Cesta k našim básníkům (1933)
• Osudná česká otázka (1934)
• Boj o český divadelní sloh (1934, studie)
• Český román po válce (1936, studie)
• Muž bez vlasti (1936)
• F. X. Šalda (1937, monografie)
• První rota (1938)
• Slavnost mládí (České majales), (1940, veselohra, společně s Milošem Hlávkou pod pseudonymem Václav Záruba)
• Soupeři (1940)
• Paní našich snů (1942)
• Světelný gejzír (1943)
• Na předělu (1946, kritiky)
• Jaroslav Kvapil (1948, monografie)
• Vývoj světového dramatu (1950, skripta)
• Dějiny zahraničního divadla po Velké francouzské revoluci (1951, skripta)
• Václav Řezáč (1957, monografie)
• Divadlo od 90. let k dnešku (1959, skripta)
• Teorie dramatu (1959, skripta)
• Zdeněk Štěpánek (1962, monografie)
• Patnáct let vývoje českého dramatu (1962, skripta)
• Vlasta Fabianová (1963, monografie)
• Obrazy z dějin světové kritiky (1964, skripta)

• Honoré de Balzac: Sestřenice Běta (1936)
• Jan Neruda: Malostranská humoreska (1942, podle povídky Figurky)
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot (1928)
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Běsi (1929)
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Výrostek (1934)

• Eugene O'Neill: Chlupatá opice (1934, spolu J. Schubertovou)
• Gerhart Hauptmann: Kolega Crampton (1940)

• Sborník Literární skupiny (1923, s kolektivem)
• Nové české divadlo 1930–1932 (1932, spolu M. Ruttem)
• Národní divadlo k svému padesátému výročí ( 1933)
• Chaloupka, J.: Poslední melodie. Verše z pozůstalosti (1938)
• České umění dramatické. Činohra (1941, slovník, spolu F. Tetauerem)
• Václav Vydra (sborník k 70. narozeninám, 1946)

• Tatíček osvoboditel. K 70. narozeninám našeho prezidenta (1920)

• Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 212–3, 247, 318, ISBN 80-85774-08-9
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 90, 93, 100, 103, 105, 108, 111, 113–4, 124–6, 128, 132, 138, 141, 218–9, 296–7, 338
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 59–60, 70, 95, 120, 124, 144, 152, 155, 159, 192
• Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 235
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 117, 130–1, 142, 146, 161, 190–1, 194, 197–8, 219, 224, 243, 250, 309, 323
• František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 32, 125, 144
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 24–5, 27, 30, 60–5, 69, 78, 115, 126, 348, 351, 361–2, 366–7, 407
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 50, 70, 111, 157, 160, 196, 260, 325, 330, 356, 370–2, 382, 417, 433, 485, 490–2, 494–5, 497–8, 501–2, ISBN 978-80-200-1502-0
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 12, 83
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 37, 42, 46, 371
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 44, 50, 53, 68, 78, 198, 235, 237, 433, ISBN 80-204-0493-7
• Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 13, 31, 33, 35–6, 38, 42, 58
• Em. Janský: Muž v pozadí, In: Československé divadlo, roč. XIII, č. 8, 30. dubna 1930, str. 117–8
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 75, 84, 139, 141, 147–8, 157, 162, 164, 167–8, 174, 178
• Kolektiv autorů: AMU 60. let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 63, 108, 112, 120, 169, 204, 241, 245, 336, 338, 365, 367, 436, 462–5, 478–9, 515, 541, 589, 592–3, 595–8, 605, 609–611, 616, 619, 622, 625–6, 634, 638
• Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 36, 47
• Kolektiv autorů: Lexikon české literatury, Praha, 1985
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 116–7
• Hana Konečná a kol: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 86, 90, 93, 129, 160, 163, 176, 182, 192–3, 195, 252–3, 311–2, 316, 393
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 250
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 6, 181, obr.příl.28
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 90, 93, 100, 103, 105, 108, 111, 113–4, 124–6, 128, 132, 138, 141, 218–9, 296–7, 338
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 19–21, 42, 56–7, 81–2, 110–1, 114, 126, 133, 213, 237–8, 249, 251, 255
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 14, 54, 57, 69, 171, 175–8, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 40, 73, 199, ISBN 978-80-7388-552-6
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 208, 228, 234, 320, 346, ISBN 80-85625-19-9
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 116, 129, 141, ISBN 978-80-239-9603-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Götz na Wikimedia Commons
• Osoba František Götz ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Götz
• František Götz ve Slovníku české literatury po roce 1945
• František Götz v České divadelní encyklopedii
• Heslo František Götz na stránkách literatura.kvalitne.cz Archivováno 5. 5. 2006 na Wayback Machine.
• František Götz v databázi Archivu Národního divadla