Fráňa Zemínová

Fráňa Zemínová
Františka Zemínová
Poslankyně Revolučního nár. shrom.
Ve funkci: 1918 – 1920
Poslankyně Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1939
Poslankyně Prozatímního NS
Ve funkci: 1945 – 1946
Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci: 1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členství	nár. soc. SNJ nár. soc.
Narození	15. srpna 1882 Dolní Chvatliny Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. září 1962 (ve věku 80 let) Velichovky Československo Československo
Profese	politička a novinářka
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třída, in memoriam (1992)
Commons	Fráňtiška Zemínová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fráňa Zemínová, rozená jako Františka (15. srpna 1882 Dolní Chvatliny^[1] – 26. září 1962 Velichovky)^[2][3], byla česká politička národně socialistické strany (nazývána též národně sociální strana nebo československá socialistická strana) a představitelka ženského emancipačního hnutí.

Narodila se jako nejmladší z dvanácti dětí. Vystudovala obchodní školu a od svých 20 let až do roku 1918 pracovala jako účetní a prodavačka v pražském nakladatelství I. L. Kober.^[4] Od roku 1897 byla aktivní v národně sociální straně (členkou však mohla být až od roku 1912).^[5][4] V roce 1905 byla společně s Františkou Plamínkovou spoluzakladatelkou Výboru pro volební právo žen a řady ženských spolků. Aktivní byla nejen v odborovém, ale i feministickém hnutí. Známé bylo její vystoupení v Národním domě na Královských Vinohradech 10. prosince 1905 na manifestaci žen za volební právo Vystoupila vedle Karly Máchové, Alice Masarykové, Terézy Novákové a Františky Plamínkové.

Publikovala v měsíčníku Ženské snahy (1908–1914), v deníku České slovo a v Listu československých žen (1934–1938).

V letech 1918–1939 a 1945–1948 byla poslankyní československého parlamentu za národní socialisty, kde působila také jako místopředsedkyně (jako jediná žena v podobné funkci v ČSR) a předsedkyně Ústředí žen při straně národně socialistické. Mezi ženami tak drží absolutní primát v počtu let strávených v poslanecké lavici.^[5][4] V parlamentu důsledně prosazovala svůj program: zasadila se například o zrušení celibátu učitelek, o zrovnoprávnění žen s muži, mj. v zaměstnanosti, vyzývala k politické aktivitě žen. V meziválečné poslanecké sněmovně zasedala až do zrušení parlamentu v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupila do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty.^[6] Po osvobození se znovu zapojila do budování národně socialistické strany a do Národní fronty žen. Usilovala také o prohlášení 7. března svátkem TGM. Zůstala svobodná a v posledních letech do Února bydlela se svou neteří Annou Stránskou.

Po únorovém převratu odešla na protest proti sílícímu vlivu komunistů z politického života. Přesto byla na podzim roku 1949 zatčena a následujícího roku ve svých 68 letech odsouzena k dvaceti letům vězení ve vykonstruovaném soudním procesu s Miladou Horákovou. Po jedenácti letech ve věznicích v Praze, Jihlavě a Plzni, kde pracovala jako švadlena, jí po dvou infarktech byl zbytek trestu prominut při velké amnestii prezidenta A. Novotného v roce 1960. Částečně se zachovaly její listy z vězení.

Zemřela roku 1962 ve Velichovkách ve věku 80 let. Pohřbena byla v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově^[7].

• BURSÍK, Tomáš. „Národu jsem vždy věrně sloužila a vědomě nikomu škodu neučinila.“ Františka Zeminová (1882–1962). Securitas imperii. 2006, čís. 14, s. 271–280. ISSN 1804-1612. 
• KAPLAN, Karel. Největší politický proces: M. Horáková a spol.. Brno: Doplněk, 1995. ISBN 80-85765-58-6. S. 350. 
• KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948. Brno: Doplněk, 2002. ISBN 80-7239-138-0. S. 262. 
• Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 561. 
• UHROVÁ, Eva. České ženy známé a neznámé. Praha : Mediasys, 2008, ISBN 978-80-254-3002-6, s. 192
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla; MARTÍNEK, Jiří, a kol. Cesty k samostatnosti : Portréty žen v éře modernizace. Praha: Historický ústav, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7286-164-4. S. 92–112. 

• Proces se skupinou Milady Horákové
• Ludmila Brožová-Polednová

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fráňa Zemínová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Fráňa Zemínová
• Fórum 50 % – Prvorepublikový „ženský politik“ Fráňa Zeminová
• Totalita.cz: Františka Zemínová
• Český rozhlas, podcast: Fráňa Zemínová - feministka a poslankyně^{[nedostupný zdroj]}
• Dokument Českého rozhlasu Dvojka: [1]

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.