[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Fedcupový tým Kanady

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kanada
Kapitán Heidi El Tabakhová
Žebříček ITF 1.
Nejvýše v žebříčku 1. (13. listopadu 2023[1])
Barvy       bílá
      červená
Debut v soutěži 1963
Odehraných ročníků 60
Zápasů celkově 185 (111–74)
Tituly 1 (2023)
Nejvíce výher, celkem Aleksandra Wozniaková (40–12)
Nejvíce výher, dvouhra Aleksandra Wozniaková (32–11)
Nejvíce výher, čtyřhra Sonya Jeyaseelanová (17–2)
Nejvíce zápasů Aleksandra Wozniaková (36)
Nejvíce odehraných let Jill Hetheringtonová (14)

Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2024

Tým Kanady v Billie Jean King Cupu reprezentuje Kanadu v tenisové soutěži ženských týmů od vzniku soutěže v roce 1963 pod vedením národního tenisového svazu Tennis Canada.[2] Vyjma roku 1965 nastoupila do všech ročníků.

Kanada získala titul v roce 2023 po finálové výhře nad Itálií a stala se třináctou vítěznou zemí soutěže. Vylepšila tak maximum ze světového semifinále 1988, kdy podlehla Československu. Čtvrtfinále si zahrála v letech 1964, 1967, 1987 a 2015. Ve druhé Světové skupině se objevila v ročnících 1995, 1996, 2007, 2011, 2014, 2016, 2018 a 2019.

Týmovým statistikám vévodí Aleksandra Wozniaková, která vyhrála nejvyšší počet 40 utkání a celkově se zúčastnila 36 mezistátních zápasů. Nehrající kapitánkou je bývalá tenistka Heidi El Tabakhová.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

1963–1994: Čtvrtfinalista a semifinalista Světové skupiny

[editovat | editovat zdroj]

Kanada nastoupila do premiérového ročníku 1963. Reprezentantky Ann Barclayová a Louise Brownová utržily porážku v úvodním kole Světové skupiny 0–3 od Velké Británie.[3] Čtvrtfinále si Kanaďanky Benita Sennová, Vicky Bernerová a Louise Brownová poprvé zahrály v roce 1964, když ve druhém kole soutěže zdolaly Švédsko 2–1, ovšem poté nestačily na Austrálii 0–3 na utkání.[4][5] Podruhé se mezi osm týmu probojovaly ve složení Susan Buttová, Vicky Bernerová a Faye Urbanová roku 1967 po výhře 2–1 nad Švýcarskem. Následně však nenašly recept na Německo, které je vyřadilo 3–0.[6][7]

Po dvaceti letech se týmu podařilo opět proniknout do čtvrtfinále, když v Poháru federace 1987 reprezentovaly Helen Kelesiová, Carling Bassettová-Segusová a Jill Hetheringtonová. Na turnaji přehrály Nizozemsko 3–0 a Sovětský svaz poměrem 2–1.[8][9] Konec v turnaji přišel v zápase s Československem, na něhož nestačily 1–2.[10] První semifinálovou účast si družstvo odvezlo z melbournského Flinders Parku, který hostil turnaj v sezóně 1988. V nominaci se objevily Rene Simpsonová, Helen Kelesiová a Jill Hetheringtonová. Kanada postupně zdolala Jižní Koreu 2–1, Finsko 3–0 a ve čtvrtfinále Švédsko 3–0.[11][12][13] Mezi poslední čtveřicí podlehly kanadské tenistky druhý rok v řadě Československu, tentokrát po výsledku 0–3.[14]

1995–2009: Průměrné výsledky

[editovat | editovat zdroj]

První ročník s novým názvem soutěže Fed Cup, a novým formátem světových skupin, proběhl v roce 1995. Po vítězství ve druhé Světové skupině nad Itálií 3–2[15] prohrály kanadské hráčky Jana Nejedly, Patricia Hy-Boulaisová, Jill Hetheringtonová a Rene Simpsonová baráž Světové skupiny proti Japonsku hladce 0–5.[16]

Další výraznější výsledek přišel roku 2006, kdy družstvo vyhrálo první skupinu Americké zóny. Členky Aleksandra Wozniaková, Stéphanie Duboisová a Marie-Ève Pelletierová pak v baráži o účast ve druhé Světové skupině vyřadily Argentinu těsně 3–2.[17] Poprvé od roku 1996 se tak objevily ve druhé Světové pro sezónu 2007. Klíčový zápas s Izraelem však nezvládly a po domácí porážce 2–3[18] podstoupily baráž s Argentinou. Prohra 1–4 na zápasy znamenala pád do Americké zóny.[19]

2010–2013: Boj o účast ve druhé Světové skupině

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 Kanada za účasti Aleksandry Wozniakové, Marie-Ève Pelletierové, Valérie Tétreaultové a Sharon Fichmanové oplatila Argentině porážku z baráže druhé Světové skupiny 2007. V montréalské baráži Jihoameričanky zdolala hladce 5–0 a po čtyřech letech se vrátila do druhé nejvyšší úrovně soutěže.[20]

Fed Cup 2011 znamenal duel ve druhé Světové skupině proti Srbsku. V sobotu Rebecca Marinová porazila Aleksandru Krunićovou, ovšem druhá reprezentantka země javorového listu Aleksandra Wozniaková nestačila na Bojanu Jovanovskou. V neděli poslala Jovanovská Srbky do vedení výhrou nad Marinovou a Wozniaková poslala střetnutí do závěrečné čtyřhry po vítězství nad Anou Jovanovićovou. Domácí pár Fichmanová a Pelletierová ale nenašel recept na srbské duo Jovanovská a Krunićová, což znamenalo konečný výsledek 2–3.[21] V navazující baráži pak Kanaďanky nezvládly měření sil se Slovinskem opět poměrem utkání 2–3.[22]

Po výhře v postupové baráži 1. skupiny Americké zóny 2013 nad Brazílií si Kanada v Kyjevě zahrála o účast ve druhé Světové skupině proti Ukrajině. Těsné vítězství 3–2 zajistila sestava Eugenie Bouchardová, Gabriela Dabrowská, Sharon Fichmanová a Stéphanie Duboisová.[23]

2014–2015: Postup do Světové skupiny

[editovat | editovat zdroj]

První mezistátní výhru ve druhé Světové skupině od roku 1995 dosáhla Kanada v roce 2014, když v Montréalu přivítala Srbsko. V sobotních singlech poslala Wozniaková domácí do vedení výhrou nad Vesnou Doloncovou. Bouchardová navýšila náskok na 2–0 po zdolání Jovany Jakšićové. V neděli zajistila Bouchardová rozhodující třetí bod vítězstvím s Doloncovou a v následném deblu Srbky již jen zkorigovaly skóre na 1–3. Dabrowská s Fichmanovou ve čtyřhře podlehly Jakšićové se Stojanovićovou.[24] Poprvé v historii pak Kanaďanky zvládly dubnovou baráž Světové skupiny. Jednalo se o jejich první duel v této úrovni od roku 2004. V Québecu přehrály Slovensko poměrem utkání 3–1. Úvodní den Wozniaková zdolala padesátou druhou hráčku žebříčku Janu Čepelovou a Bouchardová si poradila s Kristínou Kučovou. Jako v předchozím únorovém střetnutí pak opět Bouchardová potvrdila vítězství třetí dvouhrou, v níž porazila Čepelovou. Od zavedení nového formátu světových skupin v roce 1995 tak Kanada poprvé postoupila do Světové skupiny. Slovenský pár Janette Husárová a Anna Karolína Schmiedlová vyhrál závěrečnou čtyřhru nad Dabrowskou s Fichmanovou.[25]

Debut v osmičlenné Světové skupině kanadský výběr zaznamenal v roce 2015 na domácí půdě proti obhájci titulu a nejvýše nasazené České republice. V týmu absentovaly dvě nejvýše postavené Kanaďanka Bouchardová s Wozniakovou. Ze sobotních dvouher odešly poraženy Françoise Abandová s Karolínou Plíškovou i Dabrowská s Terezou Smitkovou. V neděli pak Plíšková rozhodla o postupu výhrou nad Dabrowskou. Češky nakonec triumfovaly 4–0 po vítězství v závěrečné čtyřhře.[26]

Montréalská baráž Světové skupiny 2015 znamenala těsnou porážku od Rumunska 2–3 na zápasy a sestup do Americké zóny. Françoise Abandová ve dvouhře překvapivě zdolala třicátou druhou ženu klasifikace Irinu-Camelii Beguovou a připsala si první fedcupové vítězství. Bouchardová poté nestačila na Alexandru Dulgheruovou. V neděli však obě Kanaďanky prohrály svá utkání s Mituovou a Dulgheruovou. Deblová výhra Dabrowské s Fichmanovou jen zkorigovala výsledek.[27]

2016–2019: Účast v Americké zóně a návrat do druhé Světové skupiny

[editovat | editovat zdroj]

Únorová druhá Světová skupina 2016 proti Bělorusku znamenala těsnou prohru 2–3.[28] V dubnové navazující baráži v Bratislavě utržila Kanada čtvrtou mezistátní porážku v řadě, když na Slovensko nestačila opět poměrem 2–3. Poprvé od roku 2013 tak spadla do 1. skupiny Americké zóny.[29]

Sestava pro Americkou zónu 2017 čítala Biancu Andreescuovou, Charlotte Robillard-Milletteovou, Katherine Sebovovou a Carol Zhaovou. V základním bloku 1. skupiny tým porazil Venezuelu, Bolívii a Paraguay. V klíčové baráži o postup pak přehrál Chile.[30] Rovněž z dubnové baráže druhé Světové skupiny 2017 proti Kazachstánu vyšly zástupkyně země javorového listu vítězně. Abandová přispěla dvěma body po výhrách nad světovou jedenapadesátkou Jaroslavou Švedovovou i jednatřicítkou Julií Putincevovou. Šestnáctiletá juniorka Bianca Andreescuová sice ztratila úvodní duel s Putincevovou, ovšem v neděli překvapivě zdolala zkušenou Švedovovou. Závěrečná čtyřhra za rozhodnutého stavu vyzněla pro soupeřky Kamilu Kerimbajevovou s Galinou Voskobojevovou, jež porazily Dabrowskou se Sebovovou.[31]

Na utkání klužské druhé Světové skupiny 2018 proti Rumunkám byly nominovány Bianca Andreescuová, Gabriela Dabrowská, Katherine Sebovová a Carol Zhaová. Sobotní singly nezvládly Zhaová ani Andreescuová, když nenašly recept na Soranu Cîrsteaovou, respektive Irinu-Camelii Beguovou. V neděli prohrála Sebovová s Beguovou a ve čtyřhře si bod útěchy připsaly Dabrowská se Zhaovou, jež přehrály dvojici Ana Bogdanová a Ioana Raluca Olaruová. Celková porážka 1-3 znamenala posun do baráže o udržení v této úrovni soutěže.[32] V Montréalu přivítal tým Ukrajinu ve druhé baráži 2018. Přes porážku Andreescuová v otevírací dvouhře se světovou čtyřicítkou Lesjou Curenkovou získaly Kanaďanky potřebné tří body. Bouchardová přispěla dvěma body v duelech s Katerynou Bondarenkovou i Curenkovou. Dabrowská prohrála čtvrtý singl. O vítězném družstvu musela rozhodnout rozhodující čtyřhra. V ní triumfovaly Andreescuová s Dabrowskou nad Bondarenkovou s Olgou Savčukovou.[33]

Ve druhé Světové skupině 2019 na antuce v 's-Hertogenboschi proti Nizozemsku dominovaly Kanaďanky. Bianca Andreescuová získala dva body po vítězstvích nad Richèl Hogenkampovou i Arantxou Rusovou. Třetí bod přidala Abandová proti Rusové. Výsledek 4–0 zkompletovaly deblistky Dabrowská s Rebeccou Marinovou.[34] V roli nehrající kapitánky prožila debut Heidi El Tabakhová. Poprvé od roku 2015 tak Kanadu čekala Světová baráž. Na antuce v Prostějově se vyzyvatelem stal lídr světového žebříčku Česká republika, s níž měl kanadský výběr negativní bilanci 0–6.[35] Nominaci odřekly světová třiadvacítka Bianca Andreescuová a osmdesátá první hráčka žebříčku Eugenie Bouchardová. Rebecca Marinová i 16letá debutantka Leylah Fernandezová dvouhry prohrály. Rovněž tak deblistky Dabrowská s Fichmanovou čtyřhru nezvládly. Kanaďanky odjely s porážkou 0:4 na zápasy.

2020–2023: Vzestup Kanaďanek na finálových turnajích korunovaný titulem

[editovat | editovat zdroj]

Billie Jean King Cup 2021 byl v důsledku koronavirové pandemie rozložen do dvou kalendářních let 2020 a 2021.[36] V bielském kvalifikačním kole, hraném v únoru 2020, Kanadu porazilo Švýcarsko, když jediný bod získala Leylah Fernandezová. V následné baráži, během dubna 2021, členky výběru dominovaly nad Srbkami 4–0 a postoupily na úvodní ročník finálového turnaje v pražské O2 areně. Ve skupinové fázi Kanada zdolala Francii 2–1 a podlehla 0–3 pozdějším vítězkám z Ruské tenisové federace, ruskému týmu hrajícímu pod neutrálním statusem.

Ve vancouverském kvalifikačním kole 2022 si tým jednoznačným výsledkem 4–0 poradil s Lotyšskem hrajícím bez opory Ostapenkové. Oba singly vyhrála Fernandezová, jeden bod přidala Rebecca Marinová a čtyřhru ovládly Gabriela Dabrowská s Carol Zhaovou. V glasgowské skupině finálového turnaje Kanaďanky zopakovaly druhé místo z předchozího ročníku, když porazily Italky 3–0 a poté nestačily na Švýcarsky poměrem 1–2, které ročník ovládly a připsaly si první trofej. Dvouhry odehrály Bianca Andreescuová s Fernandezovou, jež odehrála s Dabrowskou i čtyřhry.

2023: Kanada třináctou vítěznou zemí po zisku prvního titulu

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2023 Kanada získala první titul a stala se třináctou vítěznou zemí od založení soutěže v sezóně 1963. Vylepšila tak semifinálové maximum z roku 1988. Členkami týmu na finálovém turnaji byly Leylah Fernandezová, Rebecca Marinová, Eugenie Bouchardová, Marina Stakusicová a Gabriela Dabrowská. V kvalifikaci byla součástí výběru také Katherine Sebovová. Jako nehrající kapitánka reprezentaci vedla Heidi El Tabakhová. Ženská reprezentace potvrdila výkonnostní vzestup kanadského tenisu, když navázala na první tituly Kanady v Davis Cupu 2022 a ATP Cupu 2022.[37][38]

Souboj kvalifikačního kola ve Vancouveru proti Belgii rozhodla až závěrečná čtyřhra. V předchozím programu uhrála dva body Fernandezová, ale Marinová i Katherine Sebovová odešly poraženy. Fernandezová pak s Dabrowskou ztratily jen tři gamy proti zkušeným deblistkám Greet Minnenové a Kirsten Flipkensové, která ukončila reprezentační kariéru. Na listopadovém finálovém turnaji pro 12 celků v Seville, Kanaďanky dominovaly. Do semifinále postoupily po výhrách 3–0 ve skupině nad Španělskem a Polskem. Mezi poslední čtveřicí týmů proti Česku otočily nepříznivý vývoj ze stavu 0–1. České soupeřky porazily až v osmém vzájemném duelu. Premiérovou účast ve světovém finále proměnily v titul, kdy zdolaly Itálii 2–0. V pátém mezistátním střetnutí přehrály Italky počtvrté.

Jednička týmu Leylah Fernandezová v ročníku vyhrála všechna utkání, šest dvouher a dvě čtyřhry. Ve skupině finálového turnaje porazila Španělku Saru Sorribesovou Tormovou i Polku Magdu Linetteovou. Do světového semifinále proti světové sedmičce Markétě Vondroušové z Česka nastoupila pod tlakem, s nutností zvítězit. Po třísetové výhře vynutila pro „zemi javorového listu“ rozhodující čtyřhru. S Dabrowskou v ní získaly postupový bod proti grandslamovým šampionkám Krejčíkové a Siniakově. Ve finále pak korunovala celkový triumf druhým bodem s Italkou Jasmine Paoliniovou. Překvapením finálového turnaje se stala 18letá Marina Stakusicová, jíž kapitánka El Tabakhová jako 258. hráčku žebříčku ve dvouhrách upřednostnila před zkušenější Marinovou z druhé světové stovky. V sezóně přitom neodehrála ani jeden singl na okruhu WTA Tour. Při svém debutu v soutěži porazila světovou pětašedesátku Rebeku Masárovou ze Španělska[39][40][41] a o dvě místa výše postavenou Katarzynu Kawaovou z Polska. Získala tak první dvě kariérní výhry nad členkami Top 100. V semifinále jí přivodila jedinou porážku česká světová desítka Barbora Krejčíková. V souboji o titul zdolala čtyřicátou třetí hráčku klasifikace Martinu Trevisanovou z Itálie, znamenající premiérovou výhru nad členkou Top 50.[37][38]

Chronologie zápasů

[editovat | editovat zdroj]

1990–1999

[editovat | editovat zdroj]
Rok soutěž datum povrch místo soupeř skóre výsledek
1995 2. světová skupina, 1. kolo 22.–23. dubna antuka Ancona, Itálie Itálie Itálie 3–2 výhra
Světová skupina, baráž 22.–23. července koberec (h) Gifu, Japonsko Japonsko Japonsko 0–5 prohra
1997 2. světová skupina, baráž 12.–13. července antuka Bratislava, Slovensko Slovensko Slovensko 0–5 prohra

2000–2009

[editovat | editovat zdroj]
Rok soutěž datum povrch místo soupeř skóre výsledek
2002 Světová skupina, baráž 20.–21. července antuka Přerov, Česko Česko Česko 0–5 prohra
2003 Světová skupina, baráž 19.–20. července antuka Neudörfl, Rakousko Rakousko Rakousko 1–4 prohra
2004 Světová skupina, baráž 10.–11. července antuka Dorval, Kanada Švýcarsko Švýcarsko 2–3 prohra
2006 2. světová skupina, baráž 15.–16. července tvrdý Edmonton, Kanada Argentina Argentina 3–2 výhra
2007 2. světová skupina, 1. kolo 21.–22. dubna koberec (h) Kamloops, Kanada Izrael Izrael 2–3 prohra
2. světová skupina, baráž 14.–15. července antuka Córdoba, Argentina Argentina Argentina 1–4 prohra
2009 2. světová skupina, baráž 25.–26. dubna antuka (h) Hasselt, Belgie Belgie Belgie 2–3 prohra

2010–2019

[editovat | editovat zdroj]
Rok soutěž datum povrch místo soupeř skóre výsledek
2010 2. světová skupina, baráž 24.–25. dubna koberec (h) Montréal, Kanada Argentina Argentina 5–0 výhra
2011 2. světová skupina, 1. kolo 5.–6. února tvrdý (h) Novi Sad, Srbsko Srbsko Srbsko 2–3 prohra
2. světová skupina, baráž 16.–17. dubna antuka Koper, Slovinsko Slovinsko Slovinsko 2–3 prohra
2013 2. světová skupina, baráž 20.–21. dubna antuka (h) Kyjev, Ukrajina Ukrajina Ukrajina 3–0 výhra
2014 2. světová skupina, 1. kolo 8.–9. února tvrdý (h) Montréal, Kanada Srbsko Srbsko 3–1 výhra
Světová skupina, baráž 19.–20. dubna tvrdý (h) Québec, Kanada Slovensko Slovensko 3–1 výhra
2015 Světová skupina, čtvrtfinále 7.–8. února tvrdý (h) Québec, Kanada Česko Česko 0–4 prohra
Světová skupina, baráž 18.–19. dubna tvrdý (h) Montréal, Kanada Rumunsko Rumunsko 2–3 prohra
2016 2. světová skupina, 1. kolo 6.–7. února tvrdý (h) Québec, Kanada Bělorusko Bělorusko 2–3 prohra
2. světová skupina, baráž 16.–17. dubna antuka (h) Bratislava, Slovensko Slovensko Slovensko 2–3 prohra
2017 2. světová skupina, baráž 22.–23. dubna tvrdý (h) Montréal, Kanada Kazachstán Kazachstán 3–2 výhra
2018 2. světová skupina, 1. kolo 10.–11. února tvrdý (h) Kluž, Rumunsko Rumunsko Rumunsko 1–3 prohra
2. světová skupina, baráž 21.–22. dubna tvrdý (h) Montréal, Kanada Ukrajina Ukrajina 3–2 výhra
2019 2. světová skupina, 1. kolo 9.–10. února antuka (h) 's-Hertogenbosch, Nizozemsko Nizozemsko Nizozemsko 4–0 výhra
Světová skupina, baráž 20.–21. dubna antuka (h) Prostějov, Česko Česko Česko 0–4 prohra

2020–2029

[editovat | editovat zdroj]
Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 Kvalifikační kolo 7.–8. února 2020 Biel/Bienne, Švýcarsko tvrdý (h) Švýcarsko Švýcarsko 1–3 prohra
Světová baráž 16.–17. dubna 2021 Kraljevo, Srbsko tvrdý (h) Srbsko Srbsko 4–0 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 1. listopadu 2021 Praha, Česko tvrdý (h) Francie Francie 2–1 výhra
2. listopadu 2021  RTF 0–3 prohra
2022 Kvalifikační kolo 15.–16. dubna Vancouver, Kanada tvrdý (h) Lotyšsko Lotyšsko 4–0 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 10. listopadu Glasgow, Spojené království tvrdý (h) Itálie Itálie 3–0 výhra
11. listopadu Švýcarsko Švýcarsko 1–2 prohra
2023 Kvalifikační kolo 14.–15. dubna Vancouver, Kanada tvrdý (h) Belgie Belgie 3–2 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 8. listopadu Sevilla, Španělsko tvrdý (h) Španělsko Španělsko 3–0 výhra
9. listopadu Polsko Polsko 3–0 výhra
Finálový turnaj, semifinále 11. listopadu Česko Česko 2–1 výhra
Finálový turnaj, finále 12. listopadu Itálie Itálie 2–0 vítězství (1)
2024 Finálový turnaj, čtvrtfinále 17. listopadu Malaga, Španělsko tvrdý (h) Spojené království Velká Británie 0–2 prohra

Přehled finále: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Výsledek Č. datum a místo konání Kanaďanky soupeřky skóre
Vítěz 1. Billie Jean King Cup 2023
12. listopadu 2023
Sevilla, Španělsko
tvrdý (hala), Estadio La Cartuja 		Leylah Fernandezová
Rebecca Marinová
Eugenie Bouchardová
Marina Stakusicová
Gabriela Dabrowská 		Itálie Itálie 2–0
Jasmine Paoliniová
Martina Trevisanová
Elisabetta Cocciarettová
Lucia Bronzettiová
Lucrezia Stefaniniová

Složení týmu

[editovat | editovat zdroj]
Rok Členky týmu
1963 Ann Barclayová Louise Brownová —
1964 Benita Sennová Louise Brownová Vicky Bernerová —
1967 Susan Buttová Faye Urbanová Vicky Bernerová —
1987 Helen Kelesiová Carling Bassett-Segusová Jill Hetheringtonová —
1988 Rene Simpsonová Helen Kelesiová Jill Hetheringtonová —
2014 Eugenie Bouchardová Aleksandra Wozniaková Gabriela Dabrowská Sharon Fichmanová
2015 Sharon Fichmanová Gabriela Dabrowská Françoise Abandová Charlotte Robillard-Milletteová
2016 Françoise Abandová Sharon Fichmanová Aleksandra Wozniaková Charlotte Robillard-Milletteová
Carol Zhaová Gabriela Dabrowská —
2017 Françoise Abandová Bianca Andreescuová Katherine Sebovová Gabriela Dabrowská
Carol Zhaová Charlotte Robillard-Milletteovou —
2018 Carol Zhaová Bianca Andreescuová Katherine Sebovová Rebecca Marinová
Eugenie Bouchardová Françoise Abandová Gabriela Dabrowská —
2019 Bianca Andreescuová Katherine Sebovová Françoise Abandová Rebecca Marinová
Leylah Fernandezová Gabriela Dabrowská Sharon Fichmanová —
2021 Rebecca Marinová Carol Zhaová Françoise Abandová Gabriela Dabrowská
Leylah Fernandezová Bianca Andreescuová Eugenie Bouchardová —
2022 Leylah Fernandezová Rebecca Marinová Carol Zhaová Françoise Abandová
Bianca Andreescuová Gabriela Dabrowská —
2023 Leylah Fernandezová Rebecca Marinová Eugenie Bouchardová Marina Stakusicová
Gabriela Dabrowská Katherine Sebovová —

Nehrající kapitáni

[editovat | editovat zdroj]

Statistiky

[editovat | editovat zdroj]

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá dvacátá první hráčka žebříčku Aleksandra Wozniaková, která vyhrála celkově 40 utkání, včetně 32 dvouher, a nastoupila do 36 mezistátních utkání, s prvním odehraným střetnutím v roce 2004 proti Kubě. Nejvyššího počtu 17 vítězných čtyřher dosáhla Sonya Jeyaseelanová. Jill Hetheringtonová odehrála nejvíce let, když od sezóny 1983 zasáhla do čtrnácti ročníků soutěže.[2]

Jako nejmladší členka týmu do Fed Cupu ve 14 letech a 140 dnech zasáhla Sharon Fichmanová, když nastoupila do srpnové 1. skupiny Americké zóny 2005 proti Paraguayi. Výhrou nad Madelaine Madelaireovou tak představuje nejmladší vítězku zápasu. Naopak jako nejstarší do utkání zasáhla Louise Brownová ve 41 letech a 289 dnech během čtyřhry čtvrtfinále Světové skupiny 1964 proti Austrálii.[2]

Nejdelší kanadský zápas trval 3.49 hodin; Aleksandra Wozniaková v něm během uruguayské baráže 1. skupiny Americké zóny 2005 podlehla Portoričance Vilamrii Castellviové 5–7, 6–4 a 9–11.[2]

Obrat ze stavu 0:2 či 1:2 na zápasy se Kanaďankám nikdy nepodařil.[2]

Nejdelší série neporazitelnosti: 7 výher

[editovat | editovat zdroj]

Nejdelší vítězná série Kanady činí 7 mezistátních výher, od základního bloku 1. skupiny Americké zóny 2013 až do čtvrtfinále Světové skupiny 2014.[2]

Rok úroveň datum soupeř skóre výsledek
2013 1. skupina Americké zóny 6. února Peru Peru 3–0 výhra
1. skupina Americké zóny 7. února Venezuela Venezuela 3–0 výhra
1. skupina Americké zóny 8. února Kolumbie Kolumbie 2–0 výhra
1. skupina Americké zóny, finále 9. února Brazílie Brazílie 2–1 výhra
2. světová skupina, baráž 21. dubna Ukrajina Ukrajina 3–2 výhra
2014 2. světová skupina, čtvrtfinále 9. února Srbsko Srbsko 3–1 výhra
2. světová skupina, baráž 20. dubna Slovensko Slovensko 3–1 výhra
2015 Světová skupina, čtvrtfinále 8. února Česko Česko 0–4 prohra

Nejvíce odehraných zápasů

[editovat | editovat zdroj]
Poř. tenistka[2] období zápasů V–P
1. Wozniaková, AleksandraAleksandra Wozniaková 2004–2016 36 40–12
2. Pelletierová, Marie-ÈveMarie-Ève Pelletierová 2002–2012 30 25–16
2. Hetheringtonová, JillJill Hetheringtonová 1983–1996 30 16–20
4. Fichmanová, SharonSharon Fichmanová 2005–2016 27 24–9
5. Jeyaseelanová, SonyaSonya Jeyaseelanová 1997–2003 24 29–7
5. Simpsonová, ReneRene Simpsonová 1988–1998 24 20–16
7. Nejedly, JanaJana Nejedly 1995–2003 23 20–6
8. Duboisová, StéphanieStéphanie Duboisová 2004–2013 22 23–11
9. Hy-Boulaisová, PatriciaPatricia Hy-Boulaisová 1991–1998 19 14–15
10. Blackwoodová, MarjorieMarjorie Blackwoodová 1976–1982 18 16–11
10. O'Harová, JaneJane O'Harová 1969–1975 18 14–14

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canada Fed Cup team na anglické Wikipedii.

  1. ↑ World Champions Canada climb to No. 1 in year-end Billie Jean King Cup by Gainbridge Nations Rankings. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-15 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g Canada Billie Jean King Cup team [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ Tie details - Canada vs. Great Britain [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Tie details - Canada vs. Sweden [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. 
  5. ↑ Tie details - Canada vs. Australia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ Tie details - Canada vs. Switzerland [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. [hthttps://www.billiejeankingcup.com/en/draws-and-results/W-FC-1967-WG-M-SUI-CAN-01?matchId=itf_0216a475696470be19d22d8eb362a315 Dostupné online]. 
  7. ↑ Tie details - Canada vs. Germany [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ Tie details - Canada vs. Netherlands [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ Tie details - Canada vs. Soviet Union [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ Tie details - Canada vs. Czechoslovakia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ Tie details - Canada vs. South Korea [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ Tie details - Canada vs. Finland [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ Tie details - Canada vs. Sweden [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ Tie details - Canada vs. Czechoslovakia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ Tie details - Canada vs. Italy [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ Tie details - Canada vs. Japan [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ Tie details - Canada vs. Argentina [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ Tie details - Canada vs. Israel [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ Tie details - Canada vs. Argentina [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ Tie details - Canada vs. Argentina [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  21. ↑ Tie details - Canada vs. Serbia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  22. ↑ Tie details - Canada vs. Slovenia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  23. ↑ Canada defeats Ukraine in Fed Cup playoff tie [online]. CBC Sports [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  24. ↑ Eugenie Bouchard propels Canada to Fed Cup playoffs [online]. CBC Sports [cit. 2014-02-09]. Dostupné online. 
  25. ↑ Eugenie Bouchard, Canada clinch Fed Cup playoff tie [online]. CBC Sports [cit. 2014-04-20]. Dostupné online. 
  26. ↑ Canada swept by Czechs in Fed Cup World Group [online]. Sportsnet.ca [cit. 2015-02-08]. Dostupné online. 
  27. ↑ Eugenie Bouchard loses, Canada falls to Romania at Fed Cup [online]. CBC Sports [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. 
  28. ↑ Canada defeated by Belarus 3-2 in Fed Cup by BNP Paribas World Group II first round [online]. Tennis Canada [cit. 2016-02-07]. Dostupné online. 
  29. ↑ Cibulkova ends Canadian comeback [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2016-04-17]. Dostupné online. 
  30. ↑ Canada advances to the Fed Cup World Group II playoffs [online]. Tennis Canada [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. 
  31. ↑ Fed Cup: Andreescu wraps up the tie for Canada [online]. Tennis Canada [cit. 2017-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-04-2017. 
  32. ↑ Canada falls 3–1 to Romania in Fed Cup by BNP Paribas World Group II first round play [online]. Tennis Canada [cit. 2018-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-02-2018. 
  33. ↑ Tennis: Canada defeats Ukraine at Fed Cup match in Montreal. Montreal Gazette. Dostupné online [cit. 22-04-2018]. 
  34. ↑ Canada v Netherlands [online]. [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  35. ↑ Czech Republic v Canada [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  36. ↑ Fed Cup Finals rescheduled for 2021 [online]. Davis Cup, 26-06-2020 [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ a b ZABLOUDIL, Luboš. Kanaďanky slaví historický triumf v BJK Cupu. Hrdinkami jsou Stakusicová a Fernandezová. TenisPortal.cz [online]. 2023-11-12 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  38. ↑ a b MCLEAN, Ross. Canada 2-0 Italy: Canada crowned 2023 World Champions. Billie Jean King Cup [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-12 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Canadian rookie Stakusic upsets Spain's Masarova at Billie Jean King Cup. CBC Sports [online]. 2023-11-08 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Canada’s Marina Stakusic upsets Masarova in opener at Billie Jean King Cup Finals. Toronto Sun [online]. 2023-11-08 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Spain 0-2 Canada: Stakusic announces herself on world stage. Billie Jean King Cup [online]. 2023-11-08 [cit. 2023-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-08. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Billie Jean King Cup
Vítěz 2023: Kanada Kanada
Finále 2024

Austrálie Austrálie • Česko Česko • Itálie Itálie • Japonsko Japonsko • Kanada Kanada • Německo Německo • Polsko Polsko • Rumunsko Rumunsko • Slovensko Slovensko • USA Spojené státy • Španělsko Španělsko • Spojené království Velká Británie

Ročníky
1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024
Seznam vítězek a finalistek • žebříček ITF
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fedcupový_tým_Kanady&oldid=24400188“