Fécamp

Tento článek potřebuje důkladnou jazykovou korekturu.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránce Pravopisné rady, případně na diskusní stránce článku.

Fécamp
Přístav
znak
Poloha
Souřadnice	49°45′30″ s. š., 0°22′48″ v. d.
Nadmořská výška	0 – 125 m n. m.
Stát	Francie Francie
Region	Normandie
Departement	Seine-Maritime
Arrondissement	Le Havre
Kanton	Fécamp
Fécamp
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	15,07 km²
Počet obyvatel	19 434(aglomerace 27 373) (2008)
Hustota zalidnění	1395 obyv./km²
Správa
Starosta	Patrick Jeanne
E-mail	directiongenerale@ville-fecamp.fr
PSČ	76400
INSEE	76259
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fécamp je francouzská obec v Normandii, ve které se nachází starý přístav specializující se na lov tresek. Nachází se v departmentu Seine-Maritime, na pobřeží Pays de Caux, přibližně 40 kilometrů severně od Le Havre.

Fécamp se nachází v údolí řeky Valmont, v srdci Pays de Caux na Alabastrovém pobřeží.

První zmínka o názvu obce se objevuje v roce 875 v podobě fluvium Fiscannum, poté pak v roce 990 Fiscannus.^[1]

Název „Fécan“ se odvodil od výrazu fiscanu, Jedná se pravděpodobně o původní název řeky Valmont. Podobný způsob vzniku názvu místa od názvu řeky najde i na řadě jiných míst v departmentu Seine-Maritime (např. Eu, Dieppe apod.) i jinde.^[1]

Vysvětlení Augusta Longnona^[2] jakožto „fiskálního území“ (domaine du fisc) Albert Dauzat a Charles Rostaing do svého etymologického slovníku názvů míst ve Francii^[3] nepřevzali. Naproti tomu zařadili Fescamps (město v Somme v Pikardii) spolu s názvy typu Fêche-l'Église, Fesches-le-Châtel, atd. do oddílu Feissal týkající se latinského fiscus (královská pokladna), čímž bylo převzato vysvětlení Longnona. Ernest Nègre^[4] vychází z názorů svých předchůdců a stejně jako řada dalších Fécamp vyloučil ze skupiny názvů odvozených od latinského fiscus.

Longnon svůj výklad opírá o staré výrazy, avšak je třeba mimo jiné poznamenat, že existence termínu fisque je doložena teprve od 13. století. Jde o výraz vypůjčený z klasické latiny^[5], což Longnonovy závěry vyvrací.

Následně byla též Gröhlerem spatřována spojitost s výrazem fiskhafn, odvozeného z germánského fisk (ryba) a hafn (přístav), přičemž toto vysvětlení pak upravili François de Beaurepaire^[6] a Ernest Nègre, kteří dovodili, že první část by mohla pocházet od germánského fisc (ryba), avšak druhou část už dále nevysvětlovali.

Spojení ryby s názvem řeky dává smysl a ve Francii se vyskytuje častěji, např. v názvu Fresquel, přítoku řeky Aude. Starobylé Fiscanum najdeme rovněž v Itálii v la Fisca v povodí Pádu, či v Německu je řada Fischah, Fischbach apod.

Město získalo označení Města a kraje umění a historie.

Na jihovýchodě dnešního města se nacházelo oppidum (galská opevněná osada) nazývané Côte du Canada. Je možné ještě vidět zbytky hradeb postavených kolem poloviny 1. století př. n. l.,^[7] zejména opevnění belgického typu.

Během římského období procházela cesta spojující Fécamp a Étretat místem, které se dnes nazývá Fond Pitron. Na místě této staré římské cesty se dnes nachází silnice D 940.

Hrob ženy, který pochází z doby kolem roku 400, byl v roce 1872 objeven na místě zvaném Le Carrel v blízkosti kostela svatého Štěpána (Église St Etienne). Podle obsahu se jednalo o hrob germánské aristokratky.

• V 7. století svatý Léger byl vyslán do Fécampu vyhnán, byl přijat v prvním klášteře, avšak jednalo se o ženský klášter. Kolem vévodského římského paláce byly nalezeny stopy doby Karlovců - mince a základy dvou kaplí.
• V 9. století region vyplenili Vikingové a zničili klášter. Podle pověstí se jeptišky prý dobrovolně zohyzdily ve tváři, aby se vyhnuly hanbě. Po roce 911 se z regionu kolem Fécampu stala oblast masivní invaze Normanů, jak dokazuje normandské názvosloví v místních názvech.^[8] Nález pokladu v roce 1963, převážně franských a anglosaských mincí, dokresluje loupení a vymáhání výkupného, kterému byli místní obyvatelé vystaveni v době útoků Vikingů. Poklad byl zahrabán mezi lety 970 a 980.
• Tato masivní přítomnost anglo-dánů vysvětluje, proč první vévodové městu přikládali takovou důležitost. Narodil se zde normandský vévoda Richard I. a Richard II. (22. srpna 1027 zde zemřel).
• Richard I. řečený chrabrý, normandský vévoda, se narodil ve Fécampu v roce 933, cca 100 let po prvních nájezdech Vikingů v roce 851. Richard I. nechal zrekonstruovat kostel a jeho syn, Richard II., řečený dobrý, který pozval Viléma z Volpiana, aby znovu založil Opatství svaté Trojice ve Fécampu podle benediktinského řádu podle Clunyjské reformy. Richard chtěl původně pozvat Maïeula, opata z Cluny, ale ten to odmítl s tím, že nepůjde mezi piráty. Opatský kostel svaté Trojice by původně postaven v románském slohu ze světlého caenského vápence a kamene z Fécampu. Byl vysvěcen v roce 1106 arcibiskupem z Rouenu Guillaumem Bonne-Âme. V době Plantagenetů skriptorium ve Fécampu vytvořilo řadu iluminovaných rukopisů. Relikvie svaté Krve, druh svatého Grálu přitahoval rybáře a poutníky a přinesla tomuto benediktinskému opatství mnoho darů a to se stalo nejhonosnějším opatstvím Normandii, což dalo vzniknout rčení: „Z kterékoli strany vítr zavane, opat z Fécampu na tom vydělá.“ Po rozsáhlém požáru v roce 1168 bylo opatství zrekonstruováno v gotickém stylu.
• Na začátku 13. století kostel připadl do opatství Raoula d'Argences. V roce 1202 Jan Bezzemek Fécampu odsouhlasil městská práva. Krátce poté bylo město Filipem Augustem připojeno k francouzskému království.
• V 15. století Angličané město vypálili, poté jej okupovali a zřídili zde vlastní posádku. V roce 1449 byl Fécamp osvobozen.

Historie Fécampu spočívá, vedle opatství, především na přístavu založeného kolem 11. století. Přinesl stavbu lodí a i rybolov. V 18. století lov sleďů upadal, především kvůli zanesení přístavu pískem, holandské konkurenci, lákavosti anglického kontrabandu (pašeráctví) ale i nedostatku investic.^[9]

Od 19. století do poloviny 20. století Fécamp vykonával důležitou činnost: rybolov u břehů Newfoundlandu. Na začátku 20. století byla většina francouzských lodí pro tento rybolov vypravena z Fécampu, vrcholu bylo dosaženo v roce 1903, kdy přístav vybavil 73 rybářských lodí s mužstvem na palubě v počtu v průměru 35 mužů. To fungovalo až do 70. let 20. století, kdy Kanada zakázala přístup do rybářských oblastí.

Výpravy, nejdříve prováděné pomocí plachetnic trojstěžníků, mohly trvat i více než šest měsíců, doba, kdy se podpalubí naplnilo treskami, které byly z důvodu konzervace nasoleny. Rybolov se uskutečňoval pomocí malých loděk, na kterých pluli dva, nebo tři rybáři, a které se převážely na trojstěžnících zasunuté jedna v druhé, aby se ušetřil prostor na lodi. Velký počet těchto loděk se v mlze ztratil.

S následujícím technickým rozvojem plachetnice zmizely. Poslední trojstěžník Léopoldine pro lov tresky naposledy vyplul v roce 1931. Následně byla využívána parní plavidla a později lodě s dieselovými motory.

Do dnešních dnů už přetrvalo jen málo z rozsáhlého rybolovu, a i ten se omezuje spíše na pobřežní rybolov. Přístav Fécamp však zůstal v provozu, zejména díky dovozu dřeva. Dnes již existuje jen jedna francouzská loď, která se plavila k Newfoundlandu, jmenuje se Marité a byla vyrobena ve fécampských loděnicích v roce 1921. Národní námořnictvo používá ještě dvě plachetnice vyrobené ve Fécampu ve 30. letech: L' Étoile a Belle Poule.

Tesařské práce v Gotickém sále Benediktinského paláce rovněž zajistili tesaři z městské loděnice, a to v 19. století.

Alexandr Le Grand v 19. století založil Société Bénédictine pro výrobu likéru Bénédictine. Jeho vnuk Fernand Le Grand v polovině 20. let 20. století založil soukromou rozhlasovou stanici – Radio Fécamp. Úspěch přinesl rozšíření a přejmenování na Radio-Normandie a komerční rozhlasové vysílání, konkurenční k anglické BBC až do 2. světové války. V polovině 30. let 20. století Radio-Normandie rovněž zahájilo experimentální televizní vysílání, a to díky mladému inženýrovi Henrimu de France, který se po válce proslavil svým vynálezem televizního přístroje 819 lignes - tj. 819 vln (předchůdce televize s vysokým rozlišením) a barevné televize se SECAM.

Na útesech Cap Fagnet německá vojska v roce 1942 zahájila v rámci Atlantického valu stavbu baterie radarů, jehož experimentální model Mammut nikdy nebyl zprovozněn.

Hospodářská činnost Fécampu se zaměřuje především na činnosti spojené s mořem. Fécamp je díky svému parku větrných elektráren rovněž producentem elektřiny.

Ve Fécampu se nacházejí čtyři střední školy (lycea):

• lyceum Anity-Conti
• lyceum La Providence, soukromé lyceum v centru města
• odborné lyceum Reného Descarta, které se nachází ve školním komplexu na plošině Saint-Jacques
• lyceum Guy de Maupassanta, které se nachází ve školním komplexu na plošině Saint-Jacques

Najdeme zde rovněž 4 vysoké školy:

• Vysoká škola Paula Berta (Le collège Paul Bert)
• Soukromá vysoká škola La Providence (Le collège La Providence)
• Vysoká škola Julese Ferryho (Le collège Jules Ferry)
• Vysoká škola George Cuviera (Le collège Georges Cuvier)

• Kostel svatého Štěpána (Fécamp), historická památka
• benediktinský klášter
• Muzeum Newfoundlandu a rybolovu: muzeum o slavné námořní historii Fécempu, otevřené v roce 1988. Výprava rybářů, kteří po plavbě trvající dlouhé měsíce přistáli u břehů Newfoundlandu (nalodění, makety, nářadí), stavba a oprava lodí, plastický plán města, audiovizuální expozice a obrazy.
• Muzeum objevu čokolády.
• Památný dům: demeure du 16. století, řečený Maison à la fleur de lys a později Hôtel du grand cerf. Od roku 2005 se zde nachází městský archiv.
• Vila Émilie (začátek 20. století), ve stylu secese.
• Muzeum Paláce Bénédictine, otevřené v roce 1888 jeho zakladatelem Alexandrem-Prosper-Hubertem Le Grandem v budově se směsicí architektonických prvků a mísící se stylů gotiky, renesance a secese. Nachází se zde muzeum věnované ceněnému normandskému likéru, jakož i současné výstavy umění (Stabiles d'Alexander Calder - 2001).
• Kaple svaté Krve.
• Památníky úmrtí Charlese de Gaulla. Místo bylo přestavěno v letech 2006/2007.

• Richard I. Normandský (933-996).
• Eduard III. Vyznavač byl ve Fécampu v exilu.
• Vilém z Volpiana, piedmontský religionista a náboženský reformátor, narozený v roce 962 v Itálii a pohřbený ve Fécampu v roce 1031.
• Rémi z Fécampu, první biskup z Lincolnu.
• Wace, spisovatel, který ve Fécampu pobýval.
• Pierre de Fécamp, kronikář, který psal o historii Normandie.
• Louis-Thomas Dufour (1613-1647), filolog.
• Louis-Armand Chardin, (1755-1793), hudební skladatel.
• Alexandre Le Grand, průmyslník, vytvořil likér Bénédictine.
• Guy de Maupassant ve Fécampu bydlel.
• Paul Vasselin, republikánský politik.
• Gustave Lambert, hydrolog a výzkumník, žil ve Fécampu.
• Jacques Mazoyhie, fécampský rejdař.
• Jean Lorrain, spisovatel.
• Jean Accart, pilot za 2. světové války, narozený ve Fécampu.
• Pierre Carron (1932), sochař a malíř.
• Bella Pochez, členka odboje, žila ve Fécampu a zemřela v Auschwitz.
• Léon Dufour, pediatr, zakladatel Goutte de Lait.
• René Legros, vynálezce.
• Fernand Le Grand, průkopník nezávislého rozhlasu.
• José Carreno, výtvarník a poradce v oblasti nových technologií.
• Étienne Chicot, komik.
• Jean Gaumy, fotograf, žil ve Fécampu.
• Louis Levacher, malíř a sochař.
• Philippe Porée-Kurrer, romanopisec.
• David Belle (1973), vytvořil Parkur.
• Emile Jean Jules, řečený Jef Friboulet, malíř a sochař.
• Tony Parker, francouzský basketbalista, začínal ve Fécampu.
• Xavier Lecoeur, fécampský lodivod, vítěz transatlantické plavby Quebec - St. Malo. Nejmladší Francouz, který sám přeplul Atlantik.
• Alexandre Bertin, malíř
• Anita Conti, oceánoložka a fotografka

• Rheinfelden (Bade), Německo
• Mouscron, Belgie
• Vale of Glamorgan, Pays de Galles

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fécamp na francouzské Wikipedii.

• Alphonse Martin, Histoire de Fécamp, imprimeurs-éditeurs Durand & fils, 1893
• J. Daoust, Fécamp, l'abbatiale de la Sainte-Trinité, Durand et fils, Fécamp, 1989
• Il était une fois un port... par Jean-Pierre Balier, publié en 2006 par l'Association des Amis du Vieux-Fécamp.
• Normandie, Guides bleus et Paris-Normandie, éditions Hachette, 1994
• Nelson Cazeils, Les terre-neuvas, Éditions Ouest-France patrimoine, 2004
• Musée de Fécamp : catalogue des peintures, Point de vues, 2010

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fécamp na Wikimedia Commons
• Oficiální webová stránka města Archivováno 28. 4. 2021 na Wayback Machine.
• Fécamp na webových stránkách Národního geografického institutu
• Turistika ve Fécampu
• Legenda o svaté Krvi ve Fécampu
• Středověké historické výzkumy týkající se Fécampu Archivováno 13. 8. 2007 na Wayback Machine.
• Webová stránka o kapli svaté Krve ve Fécampu
• webová stránka o lovu Archivováno 15. 8. 2014 na Wayback Machine.
• Geologické exkurze v okolí Fécampu