[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Duncan Keith

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Duncan Keith
Osobní informace
Datum narození16. července 1983 (41 let)
Místo narozeníWinnipeg, Manitoba, Kanada
StátKanadaKanada Kanada
Výška185 cm
Hmotnost87 kg
Držení holevlevo
PřezdívkaDuncs
Klubové informace
Aktivní roky2003–2022
Číslo2
PoziceObránce
Předchozí klubyPenticton Panthers (BCHL)
Michigan State Spartans (CCHA)
Kelowna Rockets (WHL)
Norfolk Admirals (AHL)
Chicago Blackhawks (NHL) Edmonton Oilers
Draft NHLV roce 2002 jako 54. celkově
týmem Chicago Blackhawks
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lední hokej na ZOH
zlato ZOH 2010 Kanada
zlato ZOH 2014 Kanada
Mistrovství světa
stříbro MS 2008 Kanada
Stanley Cup
vítěz 2009/2010 Chicago Blackhawks
vítěz 2012/2013 Chicago Blackhawks
vítěz 2014/2015 Chicago Blackhawks

Duncan Keith (* 16. července 1983 Winnipeg, Manitoba) je bývalý kanadský hokejový obránce, který v severoamerické lize NHL odehrál sedmnáct sezón, z toho šestnáct za tým Chicago Blackhawks, se kterým vyhrál třikrát Stanley Cup v letech 2010, 2013 a 2015. Také je dvojnásobným olympijským vítězem z let 2010 a 2014. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.[1]

Hráčská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Amatérská a juniorská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V sezoně 2000–2001 v dresu Pentictonu získal cenu pro nejlepšího obránce ligy BCHL a zúčastnil se All-Star Game BCHL. Další sezonu nastoupil na univerzitu a hrál za Michigan State v CCHA. Na konci sezóny byl nominován do All-Star týmu nováčků CCHA.

Sezonu 2002–2003 zahájil v Michigan State, kde do Vánoc odehrál 15 zápasů. Během vánoční přestávky podepsal smlouvu s týmem WHL Kelowna Rockets. Vzhledem k tomu, že to pravidla neumožňují, aby student univerzity měl podepsanou smlouvu s profesionálním týmem, byl Keith vyloučen ze školy. Zbytek sezóny dohrál tedy za Kelownu, kde byl s 46 body nejlepším nováčkem. V playoff vybojoval s Kelownou titul WHL a účast na Memorial Cupu. Na Memorial Cup odehrál 4 zápasy, ve kterých vstřelil gól a připsal si 4 TM. Jeho tým byl vyřazen v semifinále.

Profesionální kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Chicago Blackhawks ho draftovali v roce 2002 ve 2. kole jako 54. hráče celkově. Před sezonou 2003–2004 absolvoval svůj první přípravný kemp Blackhawks a den před prvním zápasem s ním Blackhawks 7. října 2003 podepsali smlouvu. Nezačal ovšem v Chicagu, ale v Norfolku v AHL, kde strávil celou nováčkovskou sezonu.

V sezoně 2004–2005 kvůli výluce v NHL pokračoval v AHL a chyběl pouze v jediném zápase Norfolku.

Sezona 2005–2006 jeho první v NHL. První zápas odehrál 5. října 2005 proti Anaheimu a první gól a bod v NHL zaznamenal 23. října proti Minnesotě. Kromě jediného zápasu odehrál všechna utkání Blackhawks v sezoně, ve kterých zaznamenal 21 bodů (9+12) a 79 TM. Po sezoně, 13. července 2006, prodloužil o 4 roky smlouvu s Blackhawks.

V sezoně 2006–2007 odehrál všech 82 utkání a vylepšil si své statistiky z nováčkovské sezony, když nasbíral 31 bodů (2+29) a byl nejproduktivnějším obráncem týmu.

V další sezoně také odehrál všech 82 utkání a o bod se zlepšil na 32 bodů. Vedl klubovou statistiku +/-, když nasbíral 30 kladných bodů, v celé NHL to stačilo na 6. místo, mezi obránci byl 2. za Lidströmem. Jeho spolehlivé výkony mu vynesly nominaci na utkání hvězd NHL.

I v sezoně 2008–2009 si vylepšil své statistiky, když nasbíral 44 bodů (8+36) a +33 +/- bodů. V +/- byl nejlepším v týmu a také mezi všemi obránci NHL, v celé NHL pak byl čtvrtý. V playoff pomohl 6 asistencemi týmu do finále Západní konference.

Sezona 2009–2010 byla jeho životní sezona. Odehrál v 82 utkáních celkem 2180 minut a 34 sekund a nikdo z hráčů NHL v této sezoně neodehrál více. Značně se zlepšil v produktivitě, když nasbíral 69 bodů (14+55), čímž si vytvořil nová osobní maxima a byl 2. nejproduktivnější hráč týmu a 2. nejproduktivnější obránce NHL. V playoff přidal 17 bodů (2+15) a byl nejproduktivnějším obráncem týmu a 2. mezi obránci NHL. Po zisku Stanley Cupu ještě převzal Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy a byl nominován do 1. All-Star týmu NHL. Již v průběhu sezony, 3. prosince 2009, se dohodl na prodloužení smlouvy s Blackhawks o 13 let celkem za 72 milionu dolarů.

I v sezoně 2010–2011 odehrál všech 82 zápasů základní části. Po 6. v řadě byl nejvytěžovanějším hráčem Blackhawks s průměrným časem 26:53 na zápas, což byl zároveň nejlepší výkon v celé NHL. V lednu byl zvolen do zahajovací sestavy pro NHL All-Star Game. V playoff byl se 4 góly nejlepším střelcem Blackhawks a s 6 body se dělil o čelo kanadského bodování týmu.

V sezoně 2011–2012 nasbíral nejméně bodů (40) od roku 2008 a také odehrál nejméně zápasů ve své kariéře (74). Na konci března byl suspendován na 5 zápasů za faul loktem v zápase s Vancouverem na Daniela Sedina, kterým mu způsobil otřes mozku. V playoff v 6 zápasech nasbíral jen 1 asistenci a Blackhawks vypadli v 1. kole podruhé v řadě.

Ve zkrácené sezoně 2012–2013 výlukou v 47 zápasech nasbíral 27 bodů (3+24). I v playoff byl nejproduktivnějším obráncem Blackhawks a nejvytěžovanějším hráčem. Ve 22 zápasech nasbíral 13 bodů (2+11) a významně tak přispěl ke zisku Stanley Cupu.

Sezona 2013–2014 se mu velmi vydařila, když nasbíral 61 bodů (6+55) v 79 zápasech a byl druhým nejproduktivnějším obráncem celé NHL. Mezi obránci NHL nasbíral nejvíce asistencí, celkem v NHL skončil na 6. místě a vyrovnal si své osobní maximum ze sezony 2009–2010. V playoff přidal 11 bodů (4+7) v 19 zápasech při cestě Blackhawks do finále konference. Po sezoně získal svou druhou Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy a rovněž byl zařazen do 1. All-Star týmu NHL.

V sezoně 2014–2015 nasbíral 45 bodů (10+35) v 80 zápasech a s průměrným časem 25:33 za zápas byl 7. nejlepším hráčem v NHL. Po desáté v řadě strávil nejvíc času na ledě z týmu. V lednu 2015 se potřetí zúčastnil NHL All-Star Game. V playoff 2015 se potkal s výjimečnou formou a měl zásadní podíl na zisku třetího Stanley Cupu v posledních 6 letech, za což získal po finále Conn Smyth Trophy pro nejužitečnějšího hráče playoff (první obránce od roku 2007 – S. Neidermayer). Ve 23 zápasech si připsal 21 bodů (3+18) a také +16 +/- bodů (nejlepší výkon v playoff). Byl nejproduktivnějším obráncem playoff a společně s Getzlafem zaznamenal nejvíce asistencí mezi všemi hráči. V 6. finálovém zápase proti Tampě Bay zaznamenal vítězný gól, který Blackhawks zajistil Stanley Cup a první oslavu vítězství poháru na domácím ledě od roku 1938.

V sezoně 2015–2016 odehrál jen 67 zápasů se 43 body (9+34). O deset zápasů přišel kvůli zranění kolena a o dalších 5 kvůli trestu za faul holí na Charlieho Coyla z Minnesoty (celkem by suspendován na 6 utkání, nesměl tak nastoupit do 1. utkání playoff proti St. Louis). V šesti zápasech playoff prvního kola nasbíral 5 bodů (3+2) a byl nejproduktivnějším obráncem klubu. K postupu do dalšího kola to ovšem nestačilo a Blackhawks vypadli v 7 zápasech.

V sezoně 2016–2017 byl 5. nejproduktivnějším obráncem NHL s 53 body (6+47). Za zápas v průměru odehrál 25:37 (6. místo v NHL). Vedl tým Blackhawks s +22 +/- body. V prosinci překonal Pierra Pilota v historickém bodování klubu s 477 body a v lednu Chrise Cheliose s 487 body a dostal se tak na 3. místo žebříčku obránců Blackhawks. V lednu se zúčastnil své 4. NHL All-Star Game. V zápase proti St. Louis 26. února 2017 zaznamenal 500. bod v NHL. Po sezoně byl zařazen do druhého All-Star týmu NHL. V playoff si ve 4 utkáních připsal jednu asistenci a Blackhawks hladce vypadli s Nashvillem v 1. kole.

Sezona 2017–2018 ho nezastihla v dobré formě, jako celý tým Blackhawks, a tak Chicago po 10 letech nepostoupilo do playoff. Odehrál všech 82 zápasů, ve kterých vstřelil 2 góly a přidal 30 asistencí. Byl nejhorším hráčem v týmu v hodnocení +/- s -29 body (9. nejhorší v celé NHL). V zápase 18. října 2017 v St. Louis získal 515. bod v NHL a posunul se na 2. místo v historickém bodování obránců Blackhawks za Douga Wilsona (779).

Za Chicago odehrál šestnáct sezón, svou poslední strávil v Edmontonu, kam byl v červenci 2021 vyměněn spolu s Timem Söderlundem za Caleba Jonese a podmíněnou volbu v draftu. Za Oilers nastoupil k 64 utkáním v základní části a v playoff se dostali do finále západní konference, kde je vyřadil pozdější celkový vítěz Colorado Avalanche. V červenci 2022 oznámil konec profesionální kariéry.[2]

Individuální úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Týmové úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Klubové statistiky

[editovat | editovat zdroj]
Sezona Klub Soutěž Základní část Play off
Z G A B TM Z G A B TM
1999–00 Penticton Panthers BCHL 59 9 27 36 37 — — — — —
2000–01 Penticton Panthers BCHL 60 18 64 82 61 9 4 6 10 18
2001–02 Michigan State Spartans CCHA 41 3 12 15 18 — — — — —
2002–03 Michigan State Spartans CCHA 15 3 6 9 8 — — — — —
2002–03 Kelowna Rockets WHL 37 11 35 46 60 19 3 11 14 12
2003–04 Norfolk Admirals AHL 75 7 18 25 44 8 1 1 2 6
2004–05 Norfolk Admirals AHL 79 9 17 26 78 6 0 0 0 14
2005–06 Chicago Blackhawks NHL 81 9 12 21 79 — — — — —
2006–07 Chicago Blackhawks NHL 82 2 29 31 76 — — — — —
2007–08 Chicago Blackhawks (A) NHL 82 12 20 32 56 — — — — —
2008–09 Chicago Blackhawks (A) NHL 77 8 36 44 60 17 0 6 6 10
2009–10 Chicago Blackhawks (A) NHL 82 14 55 69 51 22 2 15 17 10
2010–11 Chicago Blackhawks (A) NHL 82 7 38 45 22 7 4 2 6 6
2011–12 Chicago Blackhawks (A) NHL 74 4 36 40 42 6 0 1 1 2
2012–13 Chicago Blackhawks (A) NHL 47 3 24 27 31 22 2 11 13 18
2013–14 Chicago Blackhawks (A) NHL 79 6 55 61 28 19 4 7 11 8
2014–15 Chicago Blackhawks (A) NHL 80 10 35 45 20 23 3 18 21 4
2015–16 Chicago Blackhawks (A) NHL 67 9 34 43 26 6 3 2 5 2
2016–17 Chicago Blackhawks (A) NHL 80 6 47 53 16 4 0 1 1 2
2017–18 Chicago Blackhawks (A) NHL 82 2 30 32 28 — — — — —
2018–19 Chicago Blackhawks (A) NHL 82 6 34 40 70 — — — — —
2019–20 Chicago Blackhawks (A) NHL 61 3 24 27 18 9 0 5 5 4
2020–21 Chicago Blackhawks (A) NHL 54 4 11 15 30 — — — — —
2021–22 Edmonton Oilers NHL 64 1 20 21 22 16 1 4 5 4
NHL celkem 1256 106 540 646 675 151 19 72 91 70
AHL celkem 154 16 35 51 122 14 1 1 2 20
WHL celkem 37 11 35 46 60 19 3 11 14 12
CCHA celkem 56 6 18 24 26 — — — — —
BCHL celkem 119 27 91 118 98 9 4 6 10 18

Reprezentační statistiky

[editovat | editovat zdroj]
Rok Reprezentace Soutěž
Z G A B TM
2008 Kanada MS 9 0 2 2 6
2010 Kanada ZOH 7 0 6 6 2
2012 Kanada MS 8 1 10 11 0
2014 Kanada ZOH 6 0 1 1 4
Seniorská reprezentace 30 1 19 20 12

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ 100 Greatest NHL Players [online]. NHL.com. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Keith retires from NHL after 17 seasons, finishes with Oilers. www.nhl.com [online]. 2022-07-12. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ http://hokej.idnes.cz/nejuzitecnejsim-hracem-play-off-je-keith-ff3-/nhl.aspx?c=A150616_061956_nhl_Mkr

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 2010 ve Vancouveru

 Kanada (CAN)

 Spojené státy (USA)

 Finsko (FIN)
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.
Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 2014 v Soči

 Kanada (CAN)

 Švédsko (SWE)

 Finsko (FIN)
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.
Stříbrná medaile MS 2008 – Kanada Stříbrná medaile
Brankáři
Obránci
Útočníci
Trenér
Vítěz – Chicago Blackhawks – NHL 2009/2010 – Stanley Cup
Brankáři
Obránci
Útočníci
Trenér
Generální manažér
Vítěz – Chicago Blackhawks – NHL 2012/2013 – Stanley Cup
Brankáři
Obránci
Útočníci
Trenér
Generální manažér
Vítěz – Chicago Blackhawks – NHL 2014/2015 – Stanley Cup
Brankáři
Obránci
Útočníci
Trenér
Generální manažér
Conn Smythe Trophy (nejužitečnější hráč play off) – NHL
James Norris Memorial Trophy (nejlepší obránce) – NHL
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Duncan_Keith&oldid=24086170“