Duchoslav Panýrek
| Doc. MUDr. Duchoslav Panýrek | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Duchoslav František Antonín Panýrek |
| Narození | 19. ledna 1867 Rokycany  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 27. prosince 1940 (ve věku 73 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Národnost | česká |
| Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | spisovatel, lékař, chirurg, básník a překladatel |
| Ocenění | řád sv. Sávy |
| Rodiče | Jan Duchoslav Panýrek |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Duchoslav Panýrek (19. ledna 1867 Rokycany[1] – 27. prosince 1940 Praha) byl český chirurg, docent nauky o první pomoci, překladatel, redaktor, beletrista a básník.[2][3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho otcem byl učitel, autor epigramů, básník a překladatel Jan Duchoslav Panýrek (1839–1903), matkou Kateřina Panýrková-Jansová (1831). Měl dva sourozence: Otokara (1864–1879) a Zdenku (1865). Oženil se s Marií Hudcovou (1868), se kterou měl dcery Jarmilu Plockovou (1897) a Olgu Kozákovou (1900). Podruhé se oženil s Eliškou Hospodskou roku 1937.[1]
V letech 1878–1885 studoval gymnázium v Hradci Králové. Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získal v roce 1895 titul doktora všeobecného lékařství (jako promotor podepsán profesor MUDr. Josef Reinsberg).
V letech 1896–1899 působil jako operační elév české chirurgické kliniky prof. Karla Maydla, od roku 1899 působil v Praze již jako samostatný chirurg. Od roku 1909 působil jako soukromý docent nauky o první pomoci na české technice (dnešní ČVUT) v Praze. Byl též vedoucím školních lékařů hlavního města a lékařem Národního divadla. Roku 1934 se stal městským zdravotním radou.
Vyvíjel organizační, osvětovou a přednáškovou aj. činnost v lékařských organizacích, ve Svatoboru, Spolku českých spisovatelů beletristů Máj a Nakladatelském družstvu Máje. Byl nositelem srbského řádu sv. Sávy IV. a III. třídy. V Praze II. bydlel na adrese Sokolská 68.[4]
Zemřel 27. prosince 1940 v Praze. Pohřben byl na hřbitově v Pouchově u Hradce Králové.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Redigoval lékařské časopisy, sborníky a příručky, psal causerie a fejetony. Je autorem mnoho knih s lékařskou tematikou pro širší veřejnost a pro mládež a zasloužil se tak o popularizování zdravotnických znalostí a zdravotnictví vůbec. Věnoval se překladům z francouzštiny, polštiny, němčiny, aj.
Publikoval pod pseudonymy: Bajraktar, Jan Černý, Václav Černý, Kerýnap, Jaroslav Květ, Jiří Lípa, Alexander Mrak, Alexander Mráz.
Výběr díla
[editovat | editovat zdroj]- Poučení o choleře (1891)
- Zdravověda: kniha pro každého (1896)
- Od Něvy po Kuru (1901) – knižní soubor cestopisných causerií
- Domácí lékař: lékař, rádce zdravých i chorých (1902)
- Znamení (1904) – poctěno cenou Turkovou
- Katechismus první pomoci (1905) – poctěno cenou Turkovou
- Než přijde lékař: na paměť nemocným pro první chvíle (1905)
- Zdravotnické epištoly pro lid (1905)
- Kalendář zdraví: řada úvah o zdraví a chorobě se zřetelem k ročním dobám (1908)
- Lékařské epištoly (1908)
- Choroby lidu a jak o nich soudí lékaři (1913)
- Slovník lékařský: Josef Císler; spolupracovníci Duchoslav Panýrek aj. 1914 a 1921 – poctěno cenou spolku českých lékařů
- Encyklopedie praktického lékaře: abecední slovník současného lékařského vědění (1939)
Překlady
[editovat | editovat zdroj]- Lesní stezka – André Theuriet; přeložili Ladislav Arietto a Václav Černý. Praha: Nakladatelství a tiskárna Josef R. Vilímek, 1884
- Nervové příznaky, vzbuzené bleskem – Jean Martin Charcot. Praha: Bursík a Kohout,
- Z malého světa – François Coppée; přeložili Ladislav Arietto a Václav Černý. Praha: J. R. Vilímek, 1895
- Rodina Polanieckých: román – Henryk Sienkiewicz; z polštiny; ilustroval Věnceslav Černý, Praha: Eduard Beaufort, 1901
- Empirikové a chirurgové: kapitola z dějin lékařství – Émile Forgue. Praha: Bursík a Kohout, 1902
- Smrt – Ignacy Dąbrowski; z polštiny. 1913
- Pěstění krásy ženského těla: praktické zdravotnické a praktické krasocitné pokyny – Bess M. Mensendieck. Praha: Bedřich Kočí, 1923
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Rokycany 16 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ D. Borek: Dějiny Rokycan v datech 1801-1900. encyklopedierokycan.wz.cz [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Medvik: Panýrek, Duchoslav. www.medvik.cz [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 321.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FRABŠA, F. S. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, Rosendorf, 1923. Kapitola heslo Panýrek, Duchoslav, s. 103–104.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Duchoslav Panýrek na Wikimedia Commons
Autor Duchoslav Panýrek ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Duchoslav Panýrek
- Duchoslav Panýrek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Biografie Duchoslava Panýrka na stránkách Knihovny města Hradce Králové
- Biografie Jana Duchoslava Panýrka (otce) na stránkách Knihovny města Hradce Králové
- Duchoslav Panýrek na serveru Slovník českých nakladatelství 1849–1949
- Policejní přihlášky: Duchoslav Panýrek
- Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900): Duchoslav Panýrek
