Divadlo pod Palmovkou

Divadlo pod Palmovkou
Budova divadla
Stát	Česko Česko
Pojmenováno po	Palmovka
Další informace
Souřadnice	50°6′19,8″ s. š., 14°28′23″ v. d.
Ulice	Zenklova
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadlo pod Palmovkou, dříve působící pod názvy Divadlo S. K. Neumanna a Městské a oblastní divadlo, je klasické činoherní divadlo, které sídlí v pražské čtvrti Libeň v dolní části Zenklovy ulice v městské části Praha 8 nedaleko křižovatky a stanice metra Palmovka. Kromě hlavní scény je v podkroví budovy divadla malá scéna Studio Palmoffka.

Divadlo pod Palmovkou navazuje na činnost Městského a oblastního divadla Žižkov, které zahájilo provoz 31. srpna 1948 v sále žižkovské Akropole a v průběhu roku 1949 se přemístilo do sálu v Praze 8-Libni, kde působí dodnes.

Budova a místo Divadla pod Palmovkou má dlouhou divadelní tradici. Ve zdejším zájezdním hostinci „U Deutschů“, na jehož místě dnes divadlo sídlí, se zřejmě již od roku 1865 příležitostně hrávalo ochotnické divadlo a pořádaly kulturní akce i lidové veselice. Koncem 19. století pro ně vznikl na zahradě hostince dokonce i velký taneční sál. Když v roce 1892 získal jeden z majitelů hostince, Jan Hurt, divadelní koncesi, byl tento sál upraven na divadlo. O něco později k divadelnímu sálu přibyla i letní divadelní aréna. Přes četné provozní a finanční problémy patřilo tehdejší libeňské divadelní dění k důležitým kulturním událostem v Praze – především proto, že bylo jedním z nemnoha stálých míst, kde se pěstovalo divadlo české. Zprvu se „U Deutschů“ pěstovala hlavně opereta, pro finanční obtíže však tyto divadelní pokusy ztroskotaly.

V roce 1908 zakoupila dům „U Deutschů“ herečka a zpěvačka Marie Zieglerová. Získala divadelní licenci a provozovala zde Divadlo Marie Zieglerové. Divadlo nebylo ekonomicky úspěšné, v roce 1909 bylo prodán v dražbě a ještě téhož roku zde bylo divadelní podnikání ukončeno. Divadelní soubor přešel do Smíchovské arény, kde hostovala i Zieglerová.^[1]

V sále promítali filmy již Viktor Ponrepo (1904) a František Ponec (1907). V roce 1910 byl sál zadaptován na kino, které se po první světové válce jmenovalo Svépomoc–Invalidů, později zkráceně Svépomoc. Kino zde bylo do roku 1950, kdy se do sálu vrátilo divadlo.^[2]

V roce 1949 se do někdejšího divadelního sálu (po intervenci tehdejšího ministra kultury Kopeckého) přemístil mladý žižkovský soubor Městského a oblastního divadla, který se na Žižkově potýkal s nedostatkem diváků. Herci souboru poté „brigádnicky“ opravili značně zchátralý divadelní sál. Zprvu se divadlu v Libni příliš nedařilo, soubor odehrával většinu představení na zájezdech. Postupně si však soubor vydobyl své místo v pražské divadelní nabídce.

Od padesátých let až do roku 1992 neslo libeňské divadlo název Divadlo S. K. Neumanna. Jeho první skutečně hvězdná éra začala za doby ředitelování Václava Lohniského v šedesátých a raných sedmdesátých letech dvacátého století, kdy v Divadle SKN působila celá řada vynikajících osobností českého divadelního života a kdy se zde uskutečnila řada československých premiér. Tehdy patřilo libeňské divadlo k nejsledovanějším v Praze. I v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století v Libeňském divadle působila řada vynikajících herců a režisérů.

V roce 1990 byl někdejší název Divadlo S. K. Neumanna změněn na Divadlo pod Palmovkou. V roce 1992 se stal jeho ředitelem režisér Petr Kracik. Za jeho vedení začala druhá velká éra libeňského divadla, které v průběhu devadesátých let patřilo k nejnavštěvovanějším a nejsledovanějším divadlům v Česku. Se svými 93,5 % průměrné divácké návštěvnosti (stav k 1. 1. 2009) se stále drží v popředí návštěvnosti českých divadelních scén. Klade dlouhodobý a cílený důraz na pečlivou hereckou práci a orientuje se především na kvalitní repertoár, často tzv. klasický. V září 2013 se novým ředitelem a uměleckým šéfem Divadla pod Palmovkou stal Michal Lang.

V roce 2002 bylo divadlo velmi těžce poškozeno během velké povodně na řece Vltavě, poté prošlo nákladnou rekonstrukci. Znovu poškozeno v menším rozsahu pak bylo i během velké povodně v roce 2013, kdy se rozvodnila nejen Vltava, ale i její pravostranný přítok, říčka Rokytka, která protéká severním směrem nedaleko od divadelní budovy. I když rozsah škod byl oproti předchozím povodním relativně malý, vzhledem k velkému poškození technického zázemí instalovaného ve sklepních prostorách, se rekonstrukce divadla protáhla.

Dne 1. září 2013 byl Radou hl. m. Prahy jmenován novým ředitelem Divadla pod Palmovkou režisér Michal Lang a rekonstrukci poškozené budovy převzal Odbor městského investora. Rekonstrukce divadla nakonec trvala déle než dva roky, během kterých soubor ve značně provizorních a náročných podmínkách připravil 9 nových inscenací a odehrál řadu představení na pražských i mimopražských divadelních zájezdech. Pod vedením ředitele a uměleckého šéfa Michala Langa byl nově vybudován herecký soubor složený ze zkušených a populárních herců i nových nadějných hereckých osobností. Pod heslem „Palmovka přežila“ se mohl divadelní život do opraveného domovského naplno vrátit v září 2015.

• Otto Budín – herec
• Jarmila Cmíralová – herečka
• Antonín Holzinger – herec
• Soňa Hudečková – herečka
• Žofie Klausová – nápovědka, herečka
• Jan Nohava – inspicient
• Jaroslav Kašpar – herec
• Josef Kemr – herec
• Josef Maršálek – herec
• Anna Melíšková – herečka
• Jaroslava Panenková – herečka
• Rudolf Pellar – herec a zpěvák
• Luděk Pilc – herec
• Theodor Pištěk – herec
• Ludmila Roubíková – herečka
• Zdeněk Rýdl – herec
• Soběslav Sejk – herec
• Jan Skopeček – herec
• Bohumil Smutný – herec
• Jan Strejček – režisér, ředitel
• Vladimír Synek – výtvarník
• Jiří Škobis – režisér
• Václav Švec – herec
• Věra Tichánková – herečka
• Jaroslav Tumlíř – dramaturg
• Hana Váchová – herečka
• Taťána Vavřincová – herečka
• Blanka Vikusová – herečka
• Miloslav Vosmanský – herec
• Zdeněk Vronský – herec
• Miloš Willig – herec
• Františka Zikmundovská – herečka

• David Seidler: Králova řeč
• Richard Bean: Sám na dva šéfy
• Jiří Suchý a Jiří Šlitr: Kdyby tisíc klarinetů
• Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
• P. Kohout: August August, august
• T. Williams: Tramvaj do stanice Touha
• F. Ebb, J. Kander, B. Fosse: Chicago
• Dan Gordon: Rain Man
• P. Stone, J. Styne, B. Merrill: Sugar (Někdo to rád horké)
• Klaus Mann, Ariane Mnouchkine: Mefisto
• Michael Cooney: Nájemníci pana Swana, aneb Peníze na cestě
• Agatha Christie: Past na myši
• Woody Allen: Sex noci Svatojánské
• Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu
• Éva Pataki: Edith a Marlene
• Antonín Procházka: Ještě jednou, profesore
• Sofoklés: Oidipús vladař

• Palm Off Fest

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Divadlo pod Palmovkou na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Divadlo pod Palmovkou
• Webové stránky divadla
• TACE – heslo v databázi TACE

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.