Gianfranco Zola

Gianfranco Zola
V roce 2018
Osobní informace
Datum narození	5. července 1966 (58 let)
Místo narození	Oliena, Itálie
Výška	168 cm
Hmotnost	67 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník (1984–2005) Fotbalový trenér (2006–2019)
Mládežnické kluby
1970–1983 Corrasi
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1984–1986 1986–1989 1989–1993 1993–1996 1996–2003 2003–2005 Nuorese Torres Neapol Parma Chelsea Cagliari 0310(10) 0880(21) 1050(32) 1020(49) 2290(59) 0740(22)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1991–1997 Itálie 0350(10)
Trenérská kariéra
Roky Klub 2006–2008 2008–2010 2011–2012 2012–2013 2014–2015 2015–2016 2016–2017 2018–2019 Itálie U21 (tech. ředitel) West Ham Itálie U16 Watford Cagliari Al-Arabi Birmingham Chelsea (asistent)
Úspěchy
Mistrovství světa 1994 Itálie 1. italská fotbalová liga 1989/90 Neapol Pohár UEFA 1994/95 Parma Pohár PVP 1993/94 Parma 1997/98 Chelsea Superpohár UEFA 1993 Parma 1998 Chelsea Anglický fotbalový pohár 1996/97 Chelsea 1999/00 Chelsea Anglický ligový pohár 1997/98 Chelsea Italský superpohár 1990 Neapol Anglický superpohár 2000 Chelsea
Další informace
Povolání	fotbalista a fotbalový trenér
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gianfranco Zola(5. červenec 1966, Oliena, Itálie) je bývalý italský fotbalový útočník a trenér. V září 2021 se stal publicistou pro zápasy LM u Prime Video.^[1]

Fotbal začal hrát v Corazzi. V roce 1984 odešel do Nuorese. V roce 1986 odešel do Torres, kde hrál tři roky. Do Neapole přišel v roce 1989 za 2 miliardy lir. Spolu s Maradonou a Carecou získal v sezoně 1989/90 titul. V sezonách 1991/92 a 1992/93 vstřelil po 12 brankách a byl nejlepším hráčem v klubu. Za Neapol odehrál celkem 136 utkání a vstřelil 36 branek. K titulu přidal ještě vítězství v italském superpoháru v roce 1990.

V roce 1993 byl prodán za 13 miliard lir do ambiciózní Parmy. Tady vyhrál pohár UEFA 1994/95, Superpohár UEFA 1993 a také odehrál prohrané finále o pohár PVP 1993/94. V lize dosáhl nejlepšího umístění v sezoně 1994/95 a to 3. místo, deset bodů za mistrem ligy. On sám vstřelil 19 branek a umístil se na 4. místě v tabulce střelců. V anketě o Zlatý míč v roce 1995, obsadil 6. místo. Od sezony 1995/96 již nehrál v ůtoku, ale na kraji zálohy. Po příchodu Stoičkova a poté trenéra Ancelottiho se rozhodl na začátku sezony 1996/97 odejít do anglické Chelsea.^[2]

Do Chelsea odešel za 12,5 miliard lir. Odehrál zde sedm let a fanoušci si jej oblíbili a dali mu přezdívku Magic Box.^[3] Vyhrál dva anglické poháry (1996/97, 1999/00), jeden ligový pohár (1997/98) a superpohár (2000). Také získal pohár PVP (1997/98) i Superpohár UEFA 1998. Odehrál zde celkem 312 utkání a vstřelil 80 branek.

V létě 2003 odešel do Cagliari krátce před převzetím Chelsea ruským miliardářem Romanem Abramovičem. V první sezóně dovedl klub k postupu do nejvyšší ligy, poté prodloužil ještě o rok smlouvu. Aktivní hráčskou kariéru ukončil v roce 2005. Cagliari jej zařadilo do své síně slávy a v hlasování fanoušků byl vyhlášen nejlepším hráčem.^[4]

Za reprezentaci odehrál 35 utkání a vstřelil 10 branek. První utkání odehrál ve věku 25 let 13. listopadu 1991 proti Norsku (1:1).^[6] První branku vstřelil 25. března 1995 proti Estonsku (4:1).^[7] Byl v nominaci na MS 1994, kde odehrál jedno utkání a to v osmifinále proti Nigérii. V utkání byl jako střídající hráč po 12 minutách hry vyloučen. Domů si odvezl stříbrnou medaili. Také byl na neúspěšném ME 1996. Ve třetím utkání proti Německu neproměnil penaltu. Na MS 1998 povolán nakonec nebyl a místo něj odjel Roberto Baggio. Poslední utkání tak odehrál 11. října 1997 proti Anglii (0:0).^[8]

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1994	Osmifinále	5. 7.	Nigérie	12	0	2:1 v (prodl.)[9]
	ME 1996	1 zápas ve skupině	11. 6.	Rusko	90	0	2:1[10]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Česko	12	0	1:2[11]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	Německo	90	0	0:0[12]

Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem, v roce 2006 se přijal roli asistenta u italské „jedenadvacítky“ pod hlavním trenérem Pierluigi Casiraghim.^[13][14] Dvojice vedla i italský reprezentační výběr do 23 let na Letních olympijských hrách v Pekingu v roce 2008, kde Itálie vypadla ve čtvrtfinále s Belgií po výsledku 2:3.

V letech 2008–2010 vedl anglický celek West Ham United FC. Od roku 2012 trénuje jiný anglický klub Watford, s nímž se v sezóně 2012/13 probojoval do finále play-off druhé anglické ligy o postup do Premier League proti Crystal Palace FC. Watford prohrál 0:1 gólem z pokutového kopu v prodloužení (105. minuta) a do Premier League nepostoupil.^[15][16] V prosinci 2013 po prohře 0:1 s Sheffieldem Wednesday z trenérské funkce odstoupil.^[17]

V prosinci 2014 usedl po trenérovi Zdeňku Zemanovi na lavičku italského prvoligového klubu Cagliari.^[18] V březnu 2015 přišla rošáda, Zola skončil (vyhrál z 10 zápasů u týmu dva) a nahradil ho opět Zdeněk Zeman.^[19]

Ke konci roku 2016 byl oficiálně představen jako trenér anglického druholigového klubu Birmingham City FC. Ve funkci nahradil Garyho Rowetta, který byl vyhozen pro špatné výsledky.^[20] Dne 17. dubna 2017 se své funkce odstoupil.

Další jeho angažmá bylo v Chelsea, kde dělal jednu sezonu asistenta svému krajanovi Sarrimu.

• 1× vítěz italské ligy (1989/90)
• 2x vítěz anglického poháru (1996/97, 1999/00)
• 1x vítěz anglického ligového poháru (1997/98)
• 1× vítěz italského superpoháru (1990)
• 1x vítěz anglického superpoháru (2000)
• 1x vítěz poháru PVP (1997/98)
• 1x vítěz poháru UEFA (1994/95)
• 2x vítěz evropského superpoháru (1993, 1998)

• 1× na MS (1994 – stříbro)
• 1× na ME (1996)

• All Stars team roku podle ESM (1994/95)
• Fotbalista roku v anglické lize (1997)

Řád zásluh o Italskou republiku (27.12. 2003) z podnětu Prezidenta Itálie ^[21]

Řád britského impéria (2004)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gianfranco Zola na italské Wikipedii.

Tento seznam referencí potřebuje upravit.

Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gianfranco Zola na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National football teams
• Životopis hráče na eurofotbal.cz
• Portrét na stránkách Chelsea
• Statistiky na Soccer Base
• Článek na Daily Mail (anglicky)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů

Klubová kariéra

Serie A 1989/1990 – SSC Neapol Brankář Giuliano Giuliani • Raffaele Di Fusco Hráči Marco Baroni • Ciro Ferrara • Giancarlo Corradini • Giovanni Francini • Alessandro Renica • Tebaldo Bigliardi • Massimo Tarantino • Massimo Crippa • Fernando De Napoli • Massimo Mauro • Luca Fusi • Alemão • Antonio Bucciarelli • Andrea Carnevale • Diego Maradona • Careca • Gianfranco Zola • Maurizio Neri Hlavní trenér Alberto Bigon Superpohár UEFA 1993 – Parma FC Brankář Marco Ballotta • Luca Bucci Hráči Antonio Benarrivo • Alberto Di Chiara • Lorenzo Minotti • Salvatore Matrecano • Roberto Néstor Sensini • Tomas Brolin • Gabriele Pin • Massimo Crippa • Gianfranco Zola • Faustino Asprilla • Roberto Maltagliati • David Balleri • Daniele Zoratto • Alessandro Melli Hlavní trenér Nevio Scala Superpohár UEFA 1998 – Chelsea FC Brankář Ed de Goey • Kevin Hitchcock Hráči Albert Ferrer • Marcel Desailly • Frank Leboeuf • Graeme Le Saux • Michael Duberry • Dennis Wise • Roberto Di Matteo • Celestine Babayaro • Gianfranco Zola • Pierluigi Casiraghi • Bernard Lambourde • Brian Laudrup • Gustavo Poyet • Eddie Newton • Jody Morris • Tore André Flo Hlavní trenér Gianluca Vialli Pohár UEFA 1994/1995 – Parma FC Brankář Luca Bucci Hráči Fernando Couto • Lorenzo Minotti • Massimo Susic • Antonio Benarrivo • Alberto Di Chiara • Stefano Fiore • Dino Baggio • Massimo Crippa • Gianfranco Zola • Faustino Asprilla • Giovanni Galli • Marcello Castellini • Roberto Mussi • Marco Branca • Tomas Brolin Hlavní trenér Nevio Scala Pohár vítězů pohárů 1997/1998 – Chelsea FC Brankář Ed de Goey Hráči Danny Granville • Dan Petrescu • Frank Leboeuf • Steve Clarke • Michael Duberry • Dennis Wise • Gus Poyet • Roberto Di Matteo • Tore André Flo • Gianluca Vialli • Edward Newton • Gianfranco Zola Hlavní trenér Gianluca Vialli FA Charity Shield 2000 – Chelsea FC Brankář Ed de Goey • Carlo Cudicini Hráči Mario Melchiot • Frank Leboeuf • Marcel Desailly • Celestine Babayaro • Mario Stanić • Roberto Di Matteo • Dennis Wise • Gus Poyet • Gianfranco Zola • Jimmy Floyd Hasselbaink • Graeme Le Saux • Bernard Lambourde • Gabriele Ambrosetti • Jody Morris • Tore André Flo • Eiður Guðjohnsen Hlavní trenér Gianluca Vialli Hráč roku dle FWA 1948: Stanley Matthews • 1949: Johnny Carey • 1950: Joe Mercer • 1951: Harry Johnston • 1952: Billy Wright • 1953: Nat Lofthouse • 1954: Tom Finney • 1955: Don Revie • 1956: Bert Trautmann • 1957: Tom Finney • 1958: Danny Blanchflower • 1959: Syd Owen • 1960: Bill Slater • 1961: Danny Blanchflower • 1962: Jimmy Adamson • 1963: Stanley Matthews • 1964: Bobby Moore • 1965: Bobby Collins • 1966: Bobby Charlton • 1967: Jack Charlton • 1968: George Best • 1969: Tony Book a Dave Mackay • 1970: Billy Bremner • 1971: Frank McLintock • 1972: Gordon Banks] • 1973: Pat Jennings • 1974: Ian Callaghan • 1975: Alan Mullery • 1976: Kevin Keegan • 1977: Emlyn Hughes • 1978: Kenny Burns • 1979: Kenny Dalglish • 1980: Terry McDermott • 1981: Frans Thijssen • 1982: Steve Perryman • 1983: Kenny Dalglish • 1984: Ian Rush • 1985: Neville Southall • 1986: Gary Lineker • 1987: Clive Allen • 1988: John Barnes • 1989: Steve Nicol • 1990: John Barnes • 1991: Gordon Strachan • 1992: Gary Lineker • 1993: Chris Waddle • 1994: Alan Shearer • 1995: Jürgen Klinsmann • 1996: Eric Cantona • 1997: Gianfranco Zola • 1998: Dennis Bergkamp • 1999: David Ginola • 2000: Roy Keane • 2001: Teddy Sheringham • 2002: Robert Pirès • 2003: Thierry Henry • 2004: Thierry Henry • 2005: Frank Lampard • 2006: Thierry Henry • 2007: Cristiano Ronaldo • 2008: Cristiano Ronaldo • 2009: Steven Gerrard • 2010: Wayne Rooney • 2011: Scott Parker • 2012: Robin van Persie • 2013: Gareth Bale • 2014: Luis Suárez • 2015: Eden Hazard • 2016: Jamie Vardy • 2017: N'Golo Kanté • 2018: Mohamed Salah • 2019: Raheem Sterling • 2020: Jordan Henderson • 2021: Rúben Dias • 2022: Mohamed Salah • 2023: Erling Haaland

Reprezentační kariéra

Mistrovství světa 1994 – Itálie Hráči 1 Gianluca Pagliuca, 2 Luigi Apolloni, 3 Antonio Benarrivo, 4 Alessandro Costacurta, 5 Paolo Maldini, 6 Franco Baresi, 7 Lorenzo Minotti, 8 Roberto Mussi, 9 Mauro Tassotti, 10 Roberto Baggio, 11 Demetrio Albertini, 12 Luca Marchegiani, 13 Dino Baggio, 14 Nicola Berti, 15 Antonio Conte, 16 Roberto Donadoni, 17 Alberico Evani, 18 Pierluigi Casiraghi, 19 Daniele Massaro, 20 Giuseppe Signori, 21 Gianfranco Zola, 22 Luca Bucci Trenér Arrigo Sacchi Mistrovství Evropy 1996 – Itálie Hráči 1 Angelo Peruzzi, 2 Luigi Apolloni, 3 Paolo Maldini, 4 Amedeo Carboni, 5 Alessandro Costacurta, 6 Alessandro Nesta, 7 Roberto Donadoni, 8 Roberto Mussi, 9 Moreno Torricelli, 10 Demetrio Albertini, 11 Dino Baggio, 12 Francesco Toldo, 13 Fabio Rossitto, 14 Alessandro Del Piero, 15 Angelo Di Livio, 16 Roberto Di Matteo, 17 Diego Fuser, 18 Pierluigi Casiraghi, 19 Enrico Chiesa, 20 Fabrizio Ravanelli, 21 Gianfranco Zola, 22 Luca Bucci Trenér Arrigo Sacchi