Gabriel Lamé

Gabriel Lamé
Narození	22. července 1795 Tours
Úmrtí	1. května 1870 (ve věku 74 let) Paříž
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Alma mater	Polytechnická škola Mines ParisTech Lyceum Ludvíka Velikého
Povolání	matematik, fyzik, báňský inženýr, profesor a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Polytechnická škola Pařížská univerzita
Ocenění	důstojník Řádu čestné legie rytíř Řádu čestné legie 72 jmen na Eiffelově věži
Příbuzní	Alfred Potier (synovec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel Léon Jean Baptiste Lamé (22. července 1795, Tours – 1. května 1870, Paříž) byl francouzský matematik a fyzik. Věnoval se hlavně teorii pružnosti a izostatickým a izotermickým povrchům těles. Určil tzv. Laméovy koeficienty pružnosti.^[1]

V letech 1813–1817 absolvoval studium na École polytechnique v Paříži a pokračoval na École des mines (důlní škole), kde roku 1832 obhájil titul inženýra. V tomtéž roce požádal ruský car Alexandr I. Pavlovič francouzskou vládu o pomoc ve snaze posílit vědeckou činnost v Rusku. Povzbuzoval ruské učitele a vědce, aby cestovali na západ, navazovali odbornou spolupráci a zvali dobré odborníky do Ruska. Uvědomil si totiž jak rostoucí význam přírodních věd, a to i pro vojenskou techniku, tak také ruské zaostávání v této oblasti. Francouzská vláda mu vyhověla a vyslala do Petrohradu dva mladé nadějné vědce se zájmem o inženýrské problémy. Vedle Lamého to byl termodynamik a konstruktér lokomotiv Émile Clapeyron.^[2]

Lamé byl jmenován profesorem na institutu ženijního vojska a komunikací, kde působil 12 let a publikoval množství odborných článků ve francouzštině, němčině i ruštině. Některé napsal společně s Clapeyronem, přičemž sám sledoval i hlubší teorii řešených problémů. Přednášel matematickou analýzu, fyziku, mechaniku a inženýrská témata, zejména teorii pružnosti. Účastnil se také plánování silnic a mostů kolem Petrohradu a v této souvislosti se začal zajímat i o železnice, jimž se pak věnoval po návratu do Paříže. Zúčastnil se otevření první železniční trati pro osobní dopravu Liverpool – Manchester 15. září 1830.^[2]

V Paříži byl hned po návratu v roce 1832 jmenován profesorem fyziky na École Polytechnique a s Clapeyronem a dvěma dalšími kolegy založili inženýrskou firmu. Od roku 1836 byl vrchním inženýrem francouzských dolů a podílel se na projektech železničních tratí z Paříže do Versailles a do St Germain, které byly otevřeny v roce 1837. Roku 1843 byl zvolen do Akademie věd a o rok později přešel z École Polytechnique na Sorbonnu, kde od roku 1851 vedl katedru matematické fyziky a pravděpodobnosti.^[2]

Věnoval se široké řadě většinou inženýrských problémů, které však sledoval do jejich teoretických základů. Tak když pracoval na problému stability klenba|kleneb a visutých mostů, vytvořil soustavnou teorii pružnosti. Studium vedení tepla ho dovedlo k teorii křivočarých souřadnic, jimž se věnoval v různých souvislostech. Významně přispěl k diferenciální geometrii, k teorii čísel a dalším matematickým disciplínám.^[2]

Jeho jméno je jedním ze 72 jmen významných mužů, zapsaných na Eiffelově věži v Paříži. Je po něm pojmenován i kráter Lamé na Měsíci

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriel Lamé na Wikimedia Commons
• Portrét v MacTutor History of Mathematics archive Univerzity St. Andrews