Blues

Blues [blu:z] je hudební styl, který vznikl v afroamerické otrocké komunitě na jihu Spojených států, zhruba v 60. letech 19. století.^[1] Blues je světská hudba vycházející z náboženských gospelů a spirituálů a je velmi výrazně ovlivněno africkou hudbou (zejména kmene Igbo ze západní Afriky).^[2] Na rozdíl od spirituálů byl v původním blues kladen hlavní důraz na sólový zpěv. Časté bylo používání modelu zvolání-odpověď. Sólový hlas byl později doprovázen hudebním nástrojem, velmi často kytarou. Slovo blues v angličtině vyjadřuje depresivní, smutný stav, což charakterizuje i mnoho bluesových skladeb. Často se však objevují i skladby s veselým, žertovným či sexuálním obsahem, nicméně patří k definičním vlastnostem žánru, že text vyjadřuje spíše pocity než vypráví příběh.^[3]

Roku 1908 je doloženo první vydání bluesové notace. Za otce blues je označován trumpetista William Christopher Handy, autor klasických skladeb jako The Memphis Blues nebo St. Louis Blues.^[4] První autorskou bluesovou skladbou chráněnou autorským právem se roku 1912 stal píseň Dallas Blues Harta Wanda.^[5] V první polovině 20. století vznikla řada subžánrů jako delta blues, boogie-woogie, jump blues apod., stejně tak originálních lokálních tradic, např. Chicago blues. Po druhé světové válce došlo k přechodu od akustického k elektrickému blues a k postupné otevírání bluesové hudby širšímu publiku, zejména bílým posluchačům. Legendou stylu se stal zejména kytarista B.B. King.^[6] V 60. a 70. letech 20. století se vyvinula vlivná fúze zvaná blues rock, která spojovala bluesové styly s rockovou hudbou (Jimi Hendrix).^[7] Blues bylo dlouho vnímáno jako "černošská rasová hudba", ale to se změnilo zejména rovněž v 60. letech. Nejslavnějšími bělošskými bluesmany se stali Stevie Ray Vaughan a Eric Clapton. Blues zůstávalo také dlouho americkou specialitou, ale nakonec se rozšířilo i do Evropy, do Británie ho přivedl Alexis Korner^[8], na kontinent Ital Zucchero, českou podobu blues hledal například Vladimír Mišík.

Blues ovlivnilo vznik soulu, dalo rovněž základ jazzu, ragtimu, rock and rollu, rocku a dalším stylům západoevropské populární hudby, ovlivnilo i mnoho skladatelů vážné hudby a bylo nepřímým základem pro hip hop nebo pop music (zejména její větev zvanou R&B).

Nejčastější a základní formou blues je dvanáctitaktová stále dokola opakovaná harmonická smyčka např. s následujícím složením:

Příkladem jednoduchého bluesového doprovodu je následující posloupnost akordových značek:

• ${\displaystyle |E^{7}|E^{7}|E^{7}|E^{7}|A^{7}|A^{7}|E^{7}|E^{7}|H^{7}|A^{7}|E^{7}|H^{7}|\,\!}$

Melodika vychází z bluesové pentatoniky, která je obvykle rozšiřována do některé z vícestupňových bluesových stupnic. Typická je nevyhraněnost mezi durovým a mollovým charakterem skladby – použití velké i malé tercie a velké i malé septimy (obzvláště častý je durový doprovod v kombinaci s mollovou melodickou linkou). Dalším charakteristickým tónem (jedním z tzv. blue notes) je zmenšená kvinta.

Pro blues je typické čtyřčtvrťové členění taktu, kde je však každá čtvrtina dále členěna na dvanáctiny – jedná se o triolový rytmus s odlehčenou (nebo úplně vynechanou) druhou dvanáctinou v každé triole. Vzniká tím charakteristický „houpavý rytmus“, který lze přiblížit například jako opakování slabik „důba-důba-důba-důba“.

V melodii je s oblibou využíváno synkop a úmyslně nepřesného frázování, které se „nevejde“ do základního rytmu – tím je kromě harmonického napětí dosaženo také rytmického napětí mezi doprovodem a sólovou (zpěvnou) linkou.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu blues na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo blues ve Wikislovníku
• Téma Blues ve Wikicitátech
• České blues se vedle toho amerického neztratí https://web.archive.org/web/20160827003833/http://magazin.e15.cz/kultura/ceske-blues-se-vedle-toho-americkeho-neztrati

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.