Balbisia
 Balbisia | |
|---|---|
 Balbisia miniata | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | kakostotvaré (Geraniales) |
| Čeleď | frankoovité (Francoaceae) |
| Rod | Balbisia Cav., 1804 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Balbisia je rod rostlin z čeledi frankoovité. Jsou to polokeře a keře s jednoduchými nebo trojčetnými listy a pětičetnými, často nápadnými květy. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje 20 druhů a je rozšířen v západních a jižních oblastech Jižní Ameriky. Některé druhy mají velmi pohledné květy, dosud však téměř nejsou pěstovány jako okrasné rostliny.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Zástupci rodu Balbisia jsou větvené polokeře a keře dorůstající výšky od 30 cm do 2 metrů. Rostliny bývají chlupaté. Listy jsou vstřícné, celokrajné, zpeřeně laločnaté nebo trojlisté. Květy jsou nápadné, žluté, růžové, oranžové nebo červené, pětičetné, jednotlivé nebo v thyrsoidech. Každý květ je podepřen párem trojčetných listenů. Kališní i korunní lístky jsou volné. Tyčinek je 10, jsou volné a mají velké prašníky. Semeník obsahuje 5 komůrek s mnoha vajíčky a nese 5 přisedlých blizen. Plodem je tobolka obsahující u většiny druhů mnoho drobných semen a pukající od vrcholu 5 vytrvalými chlopněmi. U druhu Balbisia gracilis je v každé komůrce pouze po 1 semenu.[1][2]
-
Keř Balbisia v Peru
-
Balbisia peduncularis
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod zahrnuje 10 druhů a je rozšířen výhradně v západních a jižních oblastech Jižní Ameriky od Peru po jižní Chile a Argentinu.[3] Rostliny se vyskytují v oblastech s výrazným obdobím sucha. V jižní části areálu rostou i v nížinách, v severní části areálu (Peru) jsou nejhojnější v nadmořských výškách od 1500 do 3000 metrů. V některých oblastech (např. na západních svazích peruánských And v okolí Arequipa) tvoří dominantní složku horské vegetace.[1]
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj]Nápadné květy neobsahují nektar a jsou opylovány hmyzem vyhledávajícím pyl. U druhu Balbisia gracilis s drobnými korunními plátky je předpokládáno opylování větrem. Drobná semena bývají roznášena větrem. Za vlhka se jejich povrch stává lepkavým a slizovitým a semena mohou být roznášena i na srsti zvířat.[1]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rod Balbisia je v současné taxonomii řazen do široce pojaté čeledi Francoaceae. V minulosti byl často řazen do čeledi Geraniaceae.[2] V prvních verzích systému APG byl zprvu součástí čeledi Ledocarpaceae. Ta byla v APG III vřazena do čeledi Vivianiaceae. V APG IV došlo k další změně a čeleď Vivianiaceae byla spolu s dalšími čeleděmi řádu Geraniales vřazena do široce pojaté čeledi Francoaceae. Toto pojetí je odúvodněno tím, že fylogenetické studie přinášejí ohledně vývojových vztahů mezi jednotlivými rody daného řádu stále rozporuplné výsledky a takto je to konsistentní. Nejblíže příbuzným rodem je dle výsledků studií rod Rhynchotheca (jediný druh v Peru a Ekvádoru) a Viviania (6 druhů v Jižní Americe). Tyto tři rody tvoří dohromady monofyletickou skupinu.[4][5][6]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Některé druhy (zejména Balbisia peduncularis a B. weberbaueri) mají velmi nápadné a pohledné květy a mohly by být pěstovány jako okrasné rostliny. Navzdory tomu se ale dosud v podstatě nepěstují.[1] Druh Balbisia peduncularis je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 9. Berlin: Springer, 2007. ISBN 3-540-32214-0. (anglicky)
- ↑ a b MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Geraniaceae. Fieldiana. Mar. 1949, čís. Vol. 13, p. 3, n. 2.
- ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.
- ↑ SYTSMA, Kenneth J.; SPALINK, Daniel; BERGER, Brent. Calibrated chronograms, fossils, outgroup relationships, and root priors: re-examining the historical biogeography of Geraniales. Biological Journal of the Linnean Societ. Sep. 2014, čís. 113(1).
- ↑ PALAZZESI, Luis et al. First Miocene fossils of Vivianiaceae shed new light on phylogeny, divergence times, and historical biogeography of Geraniales. Biological Journal of the Linnean Society. Sep. 2012, čís. 107(1).
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Balbisia na Wikimedia Commons
Taxon Balbisia ve Wikidruzích
