[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Balaklija

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Balaklija
Балаклія
Pohled na jižní část města z ptačí perspektivy
Pohled na jižní část města z ptačí perspektivy
Balaklija – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška79 m n. m.
Časové pásmoUTC+2
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastCharkovská
RajónIzjumský
Balaklija
Balaklija
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha162,7 km²
Počet obyvatel26 334 (2022)
Hustota zalidnění161,9 obyv./km²
Správa
Vznik1663
Oficiální webwww.balakleyamer.gov.ua
Adresa obecního úřaduмікрорайон 3 громадський центр
64200 м. Балаклія
Telefonní předvolba5749
PSČ64200
Označení vozidelAX
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Balaklija (ukrajinsky Балаклія; rusky Балаклея, Balakleja) je město v Charkovské oblasti na Ukrajině. Leží na levém břehu Severního Doňce zhruba sto kilometrů na jihozápad od Charkova na železniční trati spojující Moskvu s Donbasem. Po administrativně-teritoriální reformě v červenci 2020 patří do Izjumského rajónu, do té doby bylo centrem Balaklijského rajónu.[1] Žije zde přibližně 26 tisíc obyvatel.

Nejstarší osídlení se datuje do 3. až 1. tisíciletí před naším letopočtem, archeologicky zdokumentováno bylo 57 mohyl. Od 7. do 10. století n. l. území náleželo k Chazarskému kaganátu a žili zde převážně rybáři. Od roku 1571 zde byla zavedena strážní služba při řekách Severní Doněc a Oskip. Nové sídlo založili v roce 1663 Kozáci a pojmenovali je po říčce Balaklijce, které se zde vlévá do Severnho Doňce. Roku 1732 zde žilo 1186 obyvatel. V letech 1796 až 1891 se používalo jméno Novoserpuchov podle ruského Serpuchova. Od konce 19. století byla obec industrializována. Od roku 1923 se Balaklija stala centrem rajónu. V roce 1938 získala Balaklija statut města. Od 10. prosince 1941 do 4. února 1943 město okupovala německá armáda a zlikvidovala židovskou komunitu. V květnu až červnu 1942 se Balaklija dostala do frontové linie bitvy o Charkov, padlo zde 670 sovětských vojáků, kterým byl ve městě postaven památník. Zástavba byla tehdy zdevastována, podobně jako v dubnu 2022.

Ruská agrese 2014–2022

[editovat | editovat zdroj]

V prvním období války byl v Balakliji zničen největší ukrajinský muniční sklad, který vyhořel 23. března 2017. V následujících letech byl obnoven. Město bylo 2. března 2022 obsazeno armádou Ruské federace. Při dělostřeleckém útoku ruské armády v noci z 6. na 7. dubna 2022 došlo k poničení obytných budov, následkem čehož zemřeli tři lidé. O několik dní dříve byla zasažena také nemocnice.[2] Na začátku dubna z města do Ruska odjel kolaborující starosta a byl obviněn z velezrady.[3] Na začátku září město osvobodila Ukrajinská armáda během rozsáhlejší protiofenzivy směrem na Kupjansk a Izjum.[4]

Důležitou elektrizační soustavu sítě Ukrenerho v Balakliji zasáhly a vyřadily z provozu ruské rakety v noci z 26̟. na 27. října 2022, pravděpodobně způsobí vážné výpadky dodávek elektřiny pro střední UKrajinu.[5]

Památky a turistika

[editovat | editovat zdroj]
Pokrovskij chrám
Balaklijské oblastní muzeum
Radnice
  • Pokrovskij chrám a zvonice
  • Oblastní vlastivědné muzeum - původně klasicistní dům plukovníka Stěpanova z let 1816-1817; sbírky archeologické, historické a přírodovědné
  • Dům kultury ze sovětské éry
  • Svatohorský klášter v okolí města
  • Botanická zahrada
  • Přírodní rezervace
  • Jakov Samojlovič Edelštejn (1869–1952), geolog, geomorfolog a univerzitní učitel
  • Oksana Petrušenko (1900–1940), operní pěvkyně

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Balaklija na německé Wikipedii.

  1. Про утворення та ліквідацію районів. www.golos.com.ua [online]. 2020-07-18. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  2. Російські військові знову обстріляли окуповану Балаклію, троє людей загинули. interfax.com.ua [online]. 2022-04-06. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  3. Втік до Росії. Меру окупованої Балаклії оголосили підозру в державній зраді. nv.ua [online]. 2022-04-23. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  4. Ukrajina dobyla zpět město Balaklija na východě země, strategický bod byl v ruském područí půl roku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-09-08. Dostupné online. 
  5. Zprávy Aktuálně.cz z 27. 10.2022

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]