Bolechiv
| Bolechiv Болехів | |
|---|---|
 Kostel Nanebevstoupení | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°4′1″ s. š., 23°51′5″ v. d. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Ivanofrankivská |
| Rajón | Kalušský |
 Ivanofrankivská oblast na mapě Ukrajiny | |
  Bolechiv | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 36,69 km² |
| Počet obyvatel | 10 623 (2017) |
| Hustota zalidnění | 289,5 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci |
| Náboženské složení | Řeckokatolické, pravoslavné |
| Správa | |
| Starosta | Melnik Bogdan Mikhailovich |
| Vznik | 1612 |
| Oficiální web | ww2 |
| Telefonní předvolba | +380-3437 |
| PSČ | 77200—77204 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bolechiv (ukrajinsky Болехів, polsky Bolechów, rusky Болехов) je město (do července 2020 město oblastního významu) v Ivanofrankivské oblasti na Ukrajině.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Město leží v podhůří Karpat na řece Sukil (povodí Dněstru), na železniční trati Lvov–Černovice.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka pochází z roku 1371. V roce 1546 byl postaven první solivar. V roce 1603 město obdrželo magdeburská práva a stalo se důležitým opěrným bodem. Součástí Polska bylo až do dělení roku 1772, kdy připadlo Rakousku, tehdy začalo období úpadku. V roce 1918 se Bolechiv stal součástí Polska, v roce 1939 byl násilně připojen k Ukrajinské SSR.
1. září 1939 vpadla německá vojska do Polska, Rudá armáda následovala německého spojence a 17. září zaútočila na Polsko. 28. září byla podepsána sovětsko-německá smlouva o přátelství a spolupráci a 27. října byla ve městě utvořena vláda sovětů.
V Sovětském svazu
[editovat | editovat zdroj]Do Ukrajinské SSR bylo město včleněno 14. listopadu 1939. Německá vojska zaútočila na Sovětský svaz 22. června 1941, po vyhlášení bojové pohotovosti sovětští vojáci opustili město a začali se podle plánů soustřeďovat na státní hranici. Německá vojska obsadila Bolechov 3. července 1941. V rámci Lvovsko-sandoměřské operace byl osvobozen 7. srpna 1944 vojsky 4. ukrajinského frontu.
Bolechivští Židé
[editovat | editovat zdroj]
Židovská komunita žila v Bolechově od dob založení. Poláci, Židé a ortodoxní Rusíni měli ve městě zaručena stejná práva, která potvrdil Zikmund III. Vasa.[1] V roce 1890 žilo v Bolechově 4237 obyvatel, z nichž byly tři čtvrtiny Židé.[2]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Mychajlo Vasylovyč Basarab, ukrajinský fotbalista
- Nataliye Kobrynska, ukrajinská spisovatelka
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Chrámy svaté Paraskevy (1891), svaté Anny, žen myrhonosnic,
- Římskokatolický kostel Nanebevstoupení matky Boží,
- Solivar (z poloviny 19. století),
- Radnice (1863),
- Synagoga,
- Obytné domy z konce 19. století v ulici Konovalece,
- Památník Ivana Franka,
- Budova soudu a lesnické školy, nyní střední škola.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Болехов na ruské Wikipedii a Bolekhiv na anglické Wikipedii.
- ↑ JewishEncyclopedia.com podle vzpomínek rabi Dova z Bolechova "Memories of Reb Dov of Bolechov" strana 8. Starosta může pocházet z libovolné etnické skupiny a odpřisáhne, že se bude starat o všechny tři.
- ↑ Bartov O. "Erased: vanishing traces of Jewish Galicia in present day Ukraine." Princeton University Press, 2007. ISBN 069113121X, ISBN 9780691131214 p73 - 74. Accessed at Google Books 24 February 2014.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Bolechiv na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Bolechov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
