Běhařov
| Běhařov | |
|---|---|
 Kostel sv. Prokopa | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Klatovy |
| Obec s rozšířenou působností | Klatovy (správní obvod) |
| Okres | Klatovy |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°20′42″ s. š., 13°9′37″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 179 (2024)[1] |
| Rozloha | 4,37 km²[2] |
| Nadmořská výška | 485 m n. m. |
| PSČ | 340 21 |
| Počet domů | 80 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Běhařov 68 340 21 Janovice nad Úhlavou beharov@seznam.cz |
| Starosta | Jindřich Kellner |
| Oficiální web: www | |
  Běhařov | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 541842 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Běhařov (německy Wihorschau, dříve i Wiharzau/Wihorau) se nachází v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Žije zde 179[1] obyvatel. Leží 11 kilometrů jihozápadně od Klatov, 48 kilometrů jižně od Plzně a 123 kilometrů jihozápadně od Prahy.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352, kdy již existovaly tvrz v držení vladyků z Běhařova a farní kostel svatého Prokopa. Roku 1379 bylo panství rozděleno mezi tři syny, Buška, Lvíka a Sezemu z Běhařova. V osmdesátých letech čtrnáctého století tvrz držel Jindřich z Běhařova, Který roku 1382 získal další statek v Pňovanech na Stříbrsku od krále Václava IV. a byl posledním členem toho rodu.[4]
Roku 1510 panství vlastnil Jindřich z Malovic a roku 1527 Johanka z Hognestu. Ta roku 1533 dala svou dceru Markétu ze Žihobce za Bernarda Barchance z Baršov. Roku 1543 Běhařov koupil Jan Sádlo z Kladrubec. Od roku 1546 vlastnili sídlo Fremutové ze Stropčic, za nichž tvrz zpustla. Od nich ji vyženil Bořivoj Měsíček z Výškova a roku 1631 ji postoupil Ludmile Kateřině Gerštorfové.[5] Během třicetileté války získal toto sídlo hrabě Karel Heřman Koc z Dobrše, který jej připojil k bystřickému panství. Roku 1738 se připomínají Hubatiové z Kotnova, kteří starou tvrz přestavěli na jednopatrový zámek.[4]
V roce 1869 byla vesnice součástí obce Pocinovice, od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 spolu se svou částí Úborsko součástí města Janovice nad Úhlavou a od 24. listopadu 1990 je samostatnou obcí.[6]
Právo užívat znak a vlajku bylo obci uděleno rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 31. května 2005.[7]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 514 | 533 | 468 | 475 | 459 | 479 | 417 | 306 | 262 | 217 | 179 | 149 | 152 | 221 | 166 |
| Počet domů | 91 | 91 | 89 | 82 | 81 | 80 | 83 | 78 | 75 | 69 | 61 | 63 | 69 | 71 | 80 |
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Zámek Běhařov
- Kostel svatého Prokopa – původem středověká jednolodní stavba s hranolovou věží, vyhořela roku 1611, naposledy zásadně opravena roku 1910
- Sochy Jana Štursy a Josefa Drahoňovského u zámku
- Kašna se sochou Pasačky od Františka Úprky
Části obce
[editovat | editovat zdroj]- Běhařov
- Úborsko
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Alois Kalvoda (1865–1934), malíř
- Josef Buršík, senior (1893–1942), brigádní generál československé armády, umučený nacisty
- Karel Kupka (1905–1971), malíř, majitel zámečku, často maloval krajinu kolem Běhařova
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pomník generála Buršíka
-
Cesta
-
Zahrady
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Běhařov – zámek, s. 29.
- ↑ KOCOURKOVÁ, Eva. Pamětní kniha neboli Erbovník aneb Wappenbuch úředníků zemského soudu jako prostředek sebeprezentace šlechty v raném novověku [online]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav českých dějin, 2014 [cit. 2024-03-12]. S. 56. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869–2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Běhařov [online]. 2005-05-31 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Umělecké památky Čech. A/J. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Běhařov, s. 41.
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Běhařov – zámek, s. 29.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Běhařov na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Běhařov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
